Věděli jste, že některé druhy banánovníků jsou mrazuvzdorné? Jsou to právě ty, které pocházejí z vysokohorských částí Afriky a také východní Asie. Pravda, přes zimu z nich mnoho nezbyde - asi jen 10 až 20 cm seříznutého kmínku a oddenek zakrytý tepelnou izolací, na jaře však opět obrazí. Zkuste s banánovníkem zaexperimentovat ve své zahradě.
Z mrazuvzdorných banánovníků vede kultivar Sakalinensis a japonský Musa basjoo
Nejodolnějším z mrazuvzdorných banánovníků je například kultivar Sakalinensis a nebo japonský druh Musa basjoo, který dorůstá výšky až 4 metry a jeho listy mohou být dlouhé až 2 metry. Tedy žádný drobeček. Zajímavostí je, že jeho nadzemní části sice mrazuvzdorné příliš nejsou (listy odumřou při teplotách již –1 °C, kmen –5 °C), ovšem podzemní oddenek přežije zimu při dobrém zazimování bez potíží. Proto je dobré seříznout s příchodem prvních mrazíků kmen ve výšce 10 až 20 cm nad zemí, přičemž vytvoříme vysokou nastýlku listím v kruhu o průměru alespoň 1 metr a o síle až 40 cm. Listí je poté třeba zakrýt několika vrstvami bílé netkané textilie a chvojím, aby se listí nerozlétalo všude okolo, navíc tak ještě více zlepšíme tepelnou izolaci. Kromě listí lze použít též mulč z dřevní kůry, štěpku, slámu a nebo pouze silnou vrstvu chvojí (a opravdu jím nešetřete). Rostlinu odkryjeme na jaře, kdy již nehrozí mrazíky, tedy nejlépe až po ledových mužích v půlce května.
)
)
)
)
Zásadní je výběr stanoviště a dokonce se dočkáme i plodů
Klíčový je také výběr stanoviště. Vybíráme místo chráněné před větrem (vítr potrhá listy) a slunné (sluníčko potřebuje každý banánovník). Po pozdně jarním odkrytí tepelné izolace nám z oddenku vyrazí nový kmínek a také odnože. Dokonce se můžeme dočkat po čtyřech až šesti letech plodů, ty se však začínají tvořit až na konci léta a proto nám většinou nestihnou do příchodu prvních mrazíků dozrát. Nám to ale nebude vadit, jelikož většina mrazuvzdorných druhů banánovníků nemá plody jedlé. Zajímavostí je též, že kromě běžných bezsemenných banánů, jaké si kupujeme v obchodech, existují také druhy s velkými černými semeny.
Další zajímavosti o banánovnících a banánech
První písemné zmínky o banánech najdeme v buddhistických textech z období 600 let př. n. l. Na banánech si prý pochutnal také Alexandr Veliký při své výpravě do Indie, kterou podnikl v roce 327 př. n. l. První opravdový banánový sad pak popsali v Číně cca v roce 200 a okolo roku 650 dovezli banány islámští dobyvatelé do Palestiny, načež je arabští kupci rozšířili téměř po celé Africe. Ovšem až v roce 1502 vybudovali portugalští kolonisté první banánové sady v Karibiku a střední Americe, kde jsou dnes největší světoví producenti banánů.
)
)
Slovo banán je odvozeno z arabštiny a znamená prst, banány prostě mají typický tvar prstu. Velice zajímavým druhem banánovníku je Musa textilis, ze kterého jsou získávána textilní vlákna (říká se jim manilské konopí). Musa textilis pochází z Filipín, dorůstá výšky okolo 10 metrů a kmen má v průměru 50 cm i více.
Rod Musa náleží do čeledi banánovníkovitých (Musaceae) a zahrnuje zakrslé druhy (vysoké jen několik desítek centimetrů) i jedny z nejvyšších bylin na světě (vysoké až 16 metrů). Plody banánovníků (banány) jsou ve světě žádanou komoditou, banánovníky proto byly zkulturněny a šlechtěny. U nás známe především klasické měkké a sladké banány a také příbuzné škrobovité banány, které se využívají k vaření (tzv. plantainy, v češtině říkáme plantejny).
)
)
Banány rostou na banánovnících v trsech o hmotnostech až 60 kg. Ve světě je každoročně sklizeno a expedována mnoho desítek miliónů tun sladkých banánů a několik desítek miliónů tun banánů určených k vaření. Ovšem právě z těchto banánů je naprostá většina využita v zemích původu. Největšími světovými exportéry banánů jsou Ekvádor, Kostarika, Kolumbie a Filipíny. V rozvojových zemích pak využívají banánovníky zcela, když dávají rozdrcené kmeny a listy jako krmivo hospodářským zvířatům.
Současnou největší Achilovou patou banánovníků je masové šíření takzvané panamské nemoci, kterou způsobuje houba rodu Fusarium. Šíření této nemoci začalo s příchodem 21. století a problém je v tom, že je výhradně pěstován genotyp odrůdy Cavendish, který je na tuto houbu náchylný. Banánovníky jsou proto ve světě stříkány až 40 krát v roce, což je naprostý nesmysl. Vždyť by stačilo dát přednost vývoji odolné transgenní odrůdy.
)
)
Na banánovnících též trvale přežívá (zřejmě v symbióze) bakteriální hnědá hniloba (Ralstonia solanacearum), způsobující hnědé skvrny na banánech. Tato houba urychluje rozklad odumřelých pletiv (transport živin) i rozklad plodů (transport semen a živin). Na druhou stranu však agresivně napadá mladé rostliny mnoha jiných rostlinných druhů okolo banánovníků. Dokonce napadne i pole s bramborami.
Zajímavé je též, jak zacházíme s kvalitou plodů z hlediska senzorického (chuť a vůně), trvanlivosti a zdravotního (živiny a rozvoj plísní). Zásadní rozdíl je totiž mezi plody, které uzrají na banánovnících a těmi, které dozrávají až při transportu a skladování. A které jsou lepší? Tipněte si!
)
)
)
)
