Pro výrobu kokedam není až tak zásadní výběr druhů rostlin (kokedamu lze vyrobit prakticky pomocí jakékoli menší rostliny), ale přizpůsobení kokedam potřebám jejich pěstování. Tomu pak odpovídá velikost kokedamy a tedy množství substrátu a typ substrátu, jeho vlastnosti. Jsou však druhy rostlin, které se pro výrobu kokedamy hodí z různých důvodů více.
Výběr rostlin pro kokedamy
Pro výrobu kokedam jsou nejsnadnější (nejvhodnější) rostliny vlhkomilné. Důvod je především ten, že substrát vhodný pro tyto rostliny drží nejlépe pohromadě. Snadno z něj uděláme kouli, která se nerozpadá. Zatímco substrát pro rostliny suchomilné a druhy milující propustnou půdu obsahuje více písku či jiného kameniva a proto se logicky rozpadá. Vlhkomilné rostliny milují substrát jílovitější, ve kterém se ostatním druhům prostě nedaří. Mezi vlhkomilnější rostliny patří například různé kapradiny (sleziník, ledviník apod.), asparágus, meranta, syngónie, lopatkovce, africké fialky, potos, břečťany apod. Ze zmíněných rostlin je však trochu náročnější práce například s křehkými africkými fialkami. Začátečníci by si proto měli vybrat rostliny, které nejsou tolik křehké a jejichž přesazování je jednodušší. Navíc jsou důležité druhy, které snáší přesazování dobře.
Výběr či výroba substrátu na kokedamy
V zásadě lze použít i běžné substráty určené pro pokojovky, které se prodávají v zahradnictví, substrát zabalíme do mechu, převážeme provázkem a kokedama je připravena pro výsadbu. Ovšem základem pravé kokedamy je japonský černý jíl keto (čili ketotsuchi), který však lze u mnohých rostlin nahradit právě rašelinou. A ta představuje (stále ještě) základ prodávaných zahradních substrátů. Ovšem je třeba vědět, o jakou rašelinu jde. Běžně se do substrátů přidává rašelina, která obsahuje málo živiny a jejíž pH je neutrální, ovšem pozor na rašelinu s kyselým pH. Rašelina navíc sice pojme dost vody, ale také rychle vysychá, proto se nehodí pro druhy vlhkomilné. Rostlině zavěšené v prostoru substrát vysychá rychleji než je tomu v mobilních nádobách, které nepropouští vodu, nevětrají.
Vraťme se ale k japonskému černému jílu. K němu se přidává rašeliník, který má schopnost vázat vodu, zeolit vázající živiny, pemza či perlit okysličující kořeny a odlehčující substrát a granulované hnojivo, které postupně uvolňuje živiny. Záleží samozřejmě na tom, jaké vlastnosti substrátu potřebujeme, není vždy třeba používat všechny složky a záleží také na jejich poměru. Pokud s kokedamou začínáme, volíme vlhkomilné rostliny a právě pro ně základní substrát obsahuje japonský černý jíl, rašelinu s neutrálním pH a nebo kvalitní kompost, běžný substrát určený pro pokojové rostliny, pemzu (či perlit) a zeolit. Poměr by měl být cca 5:2:2:1:1. Důležité je používat kvalitní materiály, nesahat po levných náhražkách. Namíchaný substrát pořádně namočíme a vodu z něj poté vymačkáme.
Připravujeme rostlinu pro kokedamu
Předtím, než z rostliny uděláme součást kokedamy, je dobré ji nechat v květináči trochu přeschnout (ale pozor, některé druhy to nesnáší). Díky přeschnutí snáze odstraníme původní zeminu, naopak mokrý substrát drží pohromadě a při jeho odstraňování poškozujeme kořeny. A právě s kořeny musíme při přesazování zacházet velice jemně. Jsou křehké a snadno se polámou. A to platí i pro kořínky cibulovin a rostlin hlíznatých, stejně tak pro kořínky rostoucí z oddenků rostlin.
Z kořenů jemně oklepaných od sušší zeminy odstraníme nahnilé a nemocné části (nůžkami a opět opatrně). Kořeny poté zabalíme do vlhkého rašeliníku, čímž vznikne jakási malá kulička. Pokud rašeliník na kořenech nedrží, pomůžeme si nití. Tou kuličku ovážeme.
Finální výroba kokedamy
Následuje obalení kuličky substrátem, tedy vytvořenou směsí, která je vlhká, ale ne přemokřená, voda z ní byla vymačkána. Cílem je, aby materiál držel pěkně pohromadě a vytvořil pevný tvar, který pak snadno obalíme finálním materiálem.
Ať již se rozhodneme, že bude kokedama vypadat jako klubko bavlny, konopného provázku a nebo koule z mechu, je dobré začít mechem. Ten kouli se substrátem a kořeny rostliny výborně obalí, snadno se upevní provázkem a poté buďto již necháme kokedamu být a nebo ji obalíme například již zmíněnou bavlnou. Může tak navíc získat i zajímavou, ale bohužel často ne příliš přírodní barvu (bavlna je obarvována).
Mech v každém případně nevybíráme příliš vysoký, ideální jsou druhy, které obalují v tenčí vrstvě kameny a kmeny stromů (max. do 3 cm síly mechu). Naštěstí je v přírodě mech všudypřítomný a pokud si pro něj nezajdete zrovna do chráněné krajinné oblasti, nebudete škodit. Je též dobré mech po donesení domů namočit, rozprostřít a nechat několik dní ležet. Postupně jej opustí většina hmyzu, který bychom si jinak zavlekli do bytu. Případně lze mech proprat v ledové, čisté vodě a vymačkat, ale pozor, abyste jej nepoškodili, nepotrhali. Pozor též na mech, který by jevil známky plísní a hub, mohlo by to být fatální pro kořeny pěstovaných rostlin.
Nejlepší je pracovat zhruba s tak velkými částmi mechu, aby se nekrabatil, netvořil hrboly. Obalovat pak můžeme kokedamu mechem i ve více vrstvách, vůbec to není na škodu. Mech je třeba k balu pevně přitiskávat a převazovat provázkem, aby dobře držel. Používáme provázky, u kterého nedochází k rychlému rozkladu, případně lze použít i tenký, dobře ohebný drátek, který běžně používají aranžéři. Ideální je provázek s umělým vláknem.
A pokud již máme hotovo, nesmíme zapomenout, že kokedamy se většinou zavěšují, proto též vytvoříme závěs z provázku, uvázaný ke koukali obalené mechem (případně i jiným materiálem) na dvou protilehlých bodech v horní části, ze které (ze substrátu) vyrůstá rostlina. Ti zkušenější pak mohou vytvořit například i sestavu několika různých rostlin, které společně ochotně porostou. Zde je výběr druhů opravdu zásadní!
Kokedamu lze vytvořit na dlouhá léta a nebo jen jako sezónní (jaro, léto, podzim, zima). Inspirovat se můžeme u sezónně osazovaných truhlíků.
Zavlažování a hnojení kokedamy
Kokedamu zavlažujeme tak, že ji jednou za týden sejmeme ze závěsu a postavíme do misky s odstátou vodou. Během již několika minut kokedama vodu nasákne a my ji můžeme po několika desítkách minut odstátí na suchém talířku opět zavěsit. Ve vodě nenechávejte kokedamu „nasávat“ příliš dlouho, protože by se ze substrátu jen zbytečně vyplavovaly živiny.
K hnojení je ideální zapíchnout do substrátu shora, kde je jeho část odkryta, hnojivé tyčinky. Případně ale můžeme také použít roztok hnojiva v zálivkové vodě. Jeho předností je, že hnojivo se nám po namíchání spolu s vodou neodpařuje a nám stačí později jen trochu doředit podle toho, kolik vody se odpařilo. Takový jednou vytvořený roztok pak lze používat k zavlažování a zároveň hnojení kokedam namáčením velmi dlouho.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
