Co je komunitní zahrada, k čemu slouží a jak ji založit? Zobrazit fotky zobrazit 3 fotky

Komunitní zahrady představují místa, která sdružují lidi nevlastnící žádnou zahradu, načež zde společně pěstují zeleninu, ovoce, ale i okrasné rostliny například určené k řezu. Komunitní zahrada nemusí být jen místem produkčním, ale měla by být též hezká. Vůbec není na škodu, když je zde i gril a nějaké posezení, protože zahrada, to je především odpočinek a radost, nikoli jen práce a produkce, výnos. Komunitní zahrada ale též představuje společné investice a tedy majetek komunity.

Dost často jsou komunitní zahrady zakládány lidmi žijícími v bytových domech bez zahrádek, a že jich po celé zemi je. Pokud si takoví lidé nepořídí nějakou zahradu, případně chatu či chalupu s pozemkem, kde si mohou něco vypěstovat, může být pro ně řešením právě komunitní zahrada. Dlužno ale říci, že právě u nás jde zatím o novinku, zatímco v zahraničí jsou komunitní zahrady již běžnou součástí měst. A pěstovat si rostliny lze opravdu kdekoli, například i na střeše bytového domu.

Založení komunitní zahrady začíná hledáním stejných zahrádkářů, jakými chcete být vy sami, tedy vytvořením komunity. Poté si tito lidé společně vyberou pozemek, shromáždí své znalosti o pěstování a potřebné nářadí, načež společně zajistí financování. Zmíněná komunitní zahrada musí být stejně dostupná pro všechny členy komunity. Všichni se pak společně podílí na práci i sklizni. Jeden lenoch či vyčůránek v komunitě ale může napáchat nesmírné zlo, proto je třeba volit členy komunity obezřetně. Rád se připojí kde kdo, ale zadarmo není nic. A nesmí! Každý musí být ochoten přispět komunitě stejně, načež je ale třeba práce rozdělit. Samozřejmě založení komunitní zahrady je spojeno i s rizikem zániku komunity, tak to prostě je. Vše je pouze o lidech a ideologie vždy byly v historii a jsou používány především pro osobní prospěch jejich šiřitelů. Ovšem komunitní zahrada, to je idea, myšlenka, kterou lze realizovat, malá ukázka možné spolupráce mezi lidmi.
Komunita si může buďto vybrat již připravenou zahradu, kterou si koupí či pronajme, nebo najde pozemek, na kterém založí zahradu novou. A vůbec nemusí jit o velkou plochu, dokonce ani o pozemek, začínat lze i s mobilními nádobami, případně pytli s hlínou, které lze umístit třeba na střechu domu, mezi domy, prostě kamkoli, kde je dostatek světla. Záleží však na lokalitě, pokud se v lokalitě vyskytují chuligáni, vandalové a lidé nepřizpůsobiví, nemá na volném prostranství vůbec smysl začínat. Ohled je též třeba brát i na zdroj vody.

Zásadní je řízení komunitní zahrady, čili management. Spočítají se celkové náklady na provoz, přičemž lze též kalkulovat s různými granty a dotacemi, záleží na lokalitě, co místní samospráva nabízí. Řízení komunitní zahrady znamená, že se prostě někdo musí k řízení rozhodnout a členové komunity to schválí. Většinou to bývá ten první, kdo začne komunitu zakládat a hledá její členy, má to logiku a smysl. Doporučujeme komunitu založit oficiálně, tedy písemně, aby se předešlo nesrovnalostem a též doporučujeme zřídit za tímto účelem bankovní účet.
Komunita si rozdělí práci a pravomoci, načež bude pravidelně kontrolovat na pravidelných schůzkách činnost správy, tedy řekněme předsedy, zástupce komunity.

Až na konec se komunita dohodne na plodinách (vlastně rostlinách), které bude pěstovat a na rozsahu pěstování vzhledem k předpokládané sklizni. Kdo z komunity je v pěstování rostlin nováčkem, nechá se inspirovat zkušenějšími, učí se od nich.

Doporučuje se začít „zelinářskou klasikou,“ tedy rajčaty, paprikami, okurkami, česnekem, cibulí, ředkvičkami, salátem, cuketami, bylinkami, mrkví, petrželí apod. Je na zváženou, zda komunita bude investovat do skleníku, do půdy, do založení ohraničení záhonů, kompostu a úpravy povrchu zahrady, případně techniky na údržbu trávníku apod. Je též třeba myslet na možnost úmrtí člena komunity, či odchodu osob z komunity, to vše by mělo být jasně řečeno ve stanovách komunity, stejně jako možnost příchodu dalšího člena. Nesmíme zapomenout, že nejde jen o společné úsilí a výpěstky, ale též o společný majetek. A v tom prostě musí být jasno! 

Komunitní zahradu může též založit člověk, který již nechce či nemůže (třeba ze zdravotních důvodů) sám pečovat o svou zahradu, ale chce v ní nadále nacházet potěšení, nechce ji pronajmout či prodat. V tomto případě musí být majetkové záležitosti vyřešené opravdu obezřetně, jelikož zahrada patří a bude patřit svému majiteli, který zůstane nadále správcem. A po jeho smrti se zahrada stane předmětem dědického řízení. Ovšem porouchaná sekačka, nové nářadí, nový skleník atd., to již půjde z komunitních peněz.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com