Zahrada je jako prostřený stůl. A tolik užitečný skleník? Ten je na podzim špinavý jako talíř po vydatné hostině. Proto je nezbytnou součástí jeho příprav na další sezónu velmi důkladná očista, která volně pokračuje i na jaře. Co nezapomenout?
Hodí se myslet na to, že skleník je něco trochu jiného, než záhonky volně ložené na poli či na zahradě. Je to malý a poměrně dost uzavřený ostrovní ekosystém. Sám o sobě dokáže garantovat perfektní podmínky pro růst, ale jen pokud v něm vše funguje, jak má. Chyby se tu projevují rychle, s tragickými důsledky pro všechny pěstěnce. A jedním z nejčastějších omylů je, když necháme jeho úklid a dezinfekci až na jaro. On ji totiž potřebuje na konci i na začátku každé sezóny.
)
Co tu rostlo, musí jít pryč
První, co nutně musí ze skleníku zmizet, jsou posklizňové zbytky a veškerá vegetace. Cílem je znovu vytvořit bod počátku, čistou půdu a hygienické prostředí. Což zbytky listoví, neodstraněné stonky a stvoly moc nezajišťují. Navíc se v těchto částech rostlinných těl na zimu sdružují nejrůznější škůdci, aby přezimovali. Ostatně, na jejich mapě skleník září jako maják: je to místo, kde se dá přežít mráz, a kam se ochotně sdružují. Všichni prevíti, kteří vás trápili a chtějí znovu trápit, si tu dávají dostaveníčko. Vysbírat, vymést a vysmýčit je jen začátek.
)
Dalším krokem je péče, kterou věnujete tomu nejdůležitějšímu uvnitř. Půdě, substrátu, vyživující prsti. Po pěstební sezóně bude vyčerpaná a oslabená, a je jí třeba znovu doplnit. Varianty se nabízí dvě. První, totální, by měla nastoupit minimálně jednou za pětiletku. Znamená, že kompletně vyberete veškerý substrát uvnitř, a nahradíte ho novým. Někdy si s tím můžete dát víc na čas, jindy to pospíchá. Záleží, jaká je struktura půdy uvnitř.
)
Půda se musí točit
Pokud je kompaktnější, středně těžší, je to zatím v pořádku. Jakmile se ale začne stávat prašně sypkou a drolivou, má už to nejlepší za sebou a je třeba ji vyměnit. Nebojte, starou zeminou můžete proložit třeba kompost, nebo doplnit záhonky. Čas totální výměny je možné oddálit tím, že každou sezónu na podzim vyberete a nahradíte povrchovou (na hloubku rýče, cca 20 centimetrů) vrstvu a vyměníte jí za čerstvou. I tak ale bude řekněme jednou za dekádu třeba udělat plnou výměnu.
Jestli substrát pravidelně každý pěstební cyklus neobnovujete, musíte přihnojovat. A na to jsou (na podzim) nejlepší hnojiva s vyšším obsahem dusíku. Buď anorganická, anebo třeba chlévská mrva, hnůj. Pochopitelně se vyplatí brát ty už hezky uleželé a uzrálé, které zapravíte do půdy. Třeba spolu s kompostem. Čas zimy pak tato hmota zužitkuje ke svému rozkladu, takže na jaro už bude vše hezky připraveno. Je to krok, který se nedá dohnat. Na jaro už s dusíkem do skleníku v zájmu vlastního zdraví nechoďte.
)
Rozum a úspornost pochopitelně velí, že úplně každý rok nemá cenu prát do půdy současně hnůj a chemii. Vyplatí se to prostřídat, rozvolnit. Poprašek dusíkatého vápna byste ale podcenit neměli. Dusíkaté vápno ničí škůdce, zárodky chorob i vajíčka slimáků. Vytváří pro ně nevlídné klima. Které navíc ještě utužíte tím, že po výměně a zrytí substrátu skleník dezinfikujete. Třeba sirnými knoty. Vlhko a teplo, které tu během pěstební sezóny bývá, je totiž učiněným rájem pro plísně. A ty tu pořád mohou přečkávat.
)
Čištěním a dezinfekcí k jaru
Než k tomu plynovému zásahu, fumigaci, dojde, nezapomeňte na to, že je také třeba omýt skla výplní (přitom zrovna můžeme zatmelit nedostatky a opravit dveře, namazat panty). Je to taková nezbytná pravidelná údržba provozu. Omývání ale nemá podobu nějakého estetické šudlání, je nutné všechno dezinfikovat. Kvůli houbám a plísním. Na okna je dobré nastoupit buď s vlažnou vodou s trochou saponátu, a po ní ještě přestříkat roztokem zředěného octa.
Otřít byste měli všechny pevné povrchy, odmočení a vyčištění by se měly dočkat i květináče. Hledět byste si měli i čistoty náčiní, které pak smí dovnitř skleníku. Vytváříte (skoro) hygienické prostředí, a to jde se špinavým nářadím těžko. Na podzim opouštíme zaizolovaný skleník s nadějí, že se tam žádní prevíti (zvlášť, když nebudou mrazy) vevnitř nenamnoží. Protože to by byla katastrofa.
)
A na jaře? Navazujeme tam, kde jsme skončili a většinu z toho opakujeme. Začneme kontrolou a po-zimní údržbou, můžeme sem zavést trochu kompostu, fumigujeme. A pak můžeme začít opatrně pracovat na tom, aby se i letošní rok na zahradě vydařil. Jaro ve skleníku totiž začíná hnojením, a to dost jiným, než jaké se realizuje na podzim. Pak následuje kontrola věcí, které by se za plné vegetace dělaly jen špatně: zavedení závlahového systému, úpravy chodníků, důkladné vyvětrání. Promyslet to, jak budeme skleník zastiňovat a jak jej budeme větrat, pokud by s něm teploty dosáhly kritickou mez.
)
Podzim je o přípravě půdy, jaro je spíš o doladění detailů. Ve skleníku obvykle dobrodružství naší zahrady začíná, a bylo by nevděčné na něj na konci sezóny zapomenout. Pokud jsme podcenili podzimní úklid skleníku, už toho tolik nestihneme.
Co všechno nevíte o malém světě velkých skleníků?
