Zhruba již před deseti lety se rodina z vesnice nedaleko jezera Rozkoš ve Východních Čechách stěhovala do svého nového domu. Postavili ho hned vedle pozemku s původním domkem babičky a od té doby stačí jenom otevřít branku a babičku navštívit. A naopak. Ukázalo se přitom, že dům není nikdy hotový, stejně jako není nikdy hotový vývoj rodiny.
Rodina měla k dispozici hodně velký pozemek. A když se dcera chtěla osamostatnit, rodiče jí věnovali sad, na kterém si „mladí“ postavili svůj nový vysněný dům. Ovšem takový, který je vstřícný k původnímu domu rodičů. Za prvé je na jejich domek vidět z terasy (a naopak) a za druhé vede přes pozemek na ten sousední pěšina a branka. Stačí kousek popojít, branku otevřít a jsou u babičky. Třeba na oblíbených buchtách.
„Maximálně jsme vyšli vstříc požadavku rodiny, aby dům poskytoval dostatek soukromí a přitom komunikoval s domem rodičů na východní straně,“ popsal hlavní záměr autor návrhu nového domu Patrik Zamazal z ateliéru MOLO Architekti.
)
)
)
)
Nový dům je však k tomu rodičovskému sice otevřený, přesto ale dostatečně autonomní. Hlavní vchod má samostatný, umístěný na jižní straně domu. Právě sem se přijíždí nebo přichází a vstupuje do hlavní denní (obytné) zóny domu. Tedy do velkého obývacího pokoje spojeného s kuchyní a jídelnou. Na něj pak navazuje velká dřevěná terasa, pod jejíž zastřešenou částí byl umístěn dlouhý společný stůl. U terasy je navíc koupací biotop, který přispívá společně se zelenou střechou k příjemnému mikroklima okolí domu. A babička může u stolu na terase usednout, když je na návštěvě nebo se může i vykoupat.
Velice přívětivě také působí fasáda nového domu, která kombinuje šedý vlnitý plech a modřínový obklad. Kovová fasáda, čili jakási „ochranná vrstva“, je umístěna po vnějším obvodu domu, na vnitřním obvodu domu okolo terasy byla naopak použita modřínová prkna. A dřevo je i na podlaze. Domek proto působí útulně a domácky, jako byste vlastně byli v dalším velkém pokoji, nikoli na terase. A ještě s koupacím jezírkem. Neošetřený modřín přitom přirozeně stárne. Konkrétně části pod střechou do barvy teplé hnědé, části vystavené povětrnostním vlivům do odstínů barvy šedivé. Plech je v části okolo oken perforovaný, což také tvoří zajímavý výtvarný detail. A kde je plech umístěn přes okna, slouží i jako síť proti hmyzu.
)
)
)
)
Desetileté bydlení mladé rodiny v novém však dokazuje, že se vyvíjí nejenom vztahy mezi lidmi, ale i potřeby bydlení. Vyvíjí se i samotný dům. Klienti architekta Patrika Zamazala nejprve dokončovali zahradu a koupací biotop. Mezitím se však z jejich dětí stali teenageři, což hlavně znamená potřebu jiného vybavení jejich pokojů. Vybavení již dospělého. Vedle toho pak otec začal podnikat a v zahradě dnes potřebuje ještě jeden menší objekt, totiž jako svou kancelář, kde by měl dostatek klidu na práci. A právě takový objekt se bude stavět.
)
)
Podle architekta Patrika Zamazala je to vlastně častá výzva, aby se navržený rodinný dům dovedl přizpůsobovat měnícím se potřebám rodiny. „Snažíme se to předvídat a nechat prostorovou rezervu tam, kde by se dal například ještě přistavět pokoj,“ řekl na téma architekt Zamazal. V případě dřevostaveb je naštěstí modifikace velice snadná, dlužno dodat.
Druhým častým případem pak je, že děti odcházejí z domova a rodina se naopak zmenší. „I na to se snažíme myslet předem. Třeba tak, že už na začátku víme, že dětský pokoj může jednou sloužit jako bydlení pro staré rodiče,“ řekl architekt. „Budoucnost se nedá předpovídat,“ dodal. Vždy se vyplatí se připravit na co nejvíce variant a připravit na ně i svůj nový dům.
)
)
)
)
Dům v sadu
- Autor: Patrik Zamazal
- Ateliér: MOLO ARCHITEKTI
- Země: Česká republika
- Fotograf: Lukáš Žentel
- Realizace: 2024
- Užitná plocha: 198 m2
- Zastavěná plocha: 253 m2
- Plocha teras: 200 m2
- Dodavatel: Vojtěch Vychytil, s.r.o
Zdroj: EARCH, MOLO ARCHITEKTI
)
)
)
)
