Mnoho zahrádkářů považuje šípek v zahradě za něco nepatřičného, barbarského, pichlavého a nepatřícného, plevelného. Pokud se však o ně budeme starat, odmění nás chutnými, zdravými plody, které jsou zároveň úžasným materiálem pro podzimní aranže.
Růži šípkovou (Rosa canina) řadíme do čeledi růžovité (Rosaceae), rodu růže (Rosa). Jde o keře, které dosahují výšky 1 až 3 metry. Říká se jí též psí růže (staří Římané ji používali proti vzteklině). Je rozšířena téměř po celé Evropě s výjimkou dalekého severu. Roste na slunných stráních, mezích, v příkopech a na okrajích lesů. Vyskytuje se od nížin až po hory do nadmořské výšky 1200 m n. m., nejlépe na vápenité, hluboké půdě, kořeny rostlin sahají až 1 metr hluboko.
Šípkové keře z jara krásně kvetou a voní, na podzim je zdobí krásné červené plody – šípky. Šípku se také lidově říká „divoká růže“ a jde o skutečný zázrak přírody. Maličké plody šípkové růže jsou doslova nabouchané zdravými látkami, ovšem také jsou velmi pěkné, zdobné. Nejenže v zahradě v zimě zdobí pichlavé keře bez listí a jsou potravou ptákům, ale také jsou ideální pro podzimní dekorace. V porovnání s ovocem a zeleninou obsahují tolik zdravých látek, že bychom museli ovoce či zeleniny sníst kilogramy, abychom dosáhli stejného výsledku jako z jediného šípku.
Šípky obsahují především vitamin C, vitaminy B, kyselinu citrónovou, kyselinu jablečnou, třísloviny a slizy. A množství? 100 g šípků obsahuje až 3000 mg vitaminu C (jablka 20 mg, citrusy 60 mg a kiwi 1000 mg).
Využití šípků při aranžování podzimního věnce
Pěstujeme šípek
Šípek je odolný a nenáročný, vlastně je to růže a proto o něj musíme pečovat obdobně. Ovšem na rozdíl od šlechtěných kultivarů je divoká růže šípková mnohem odolnější. Sice je též náchylná na padlí, rez a skvrnitost, ovšem rostlinu tolik nepoškodí. Pokud však budeme o šípkové růže pečovat, odmění se nám stejně jako ty šlechtěné.
Ve volné přírodě roste šípek na sušších a slunných mezích, často podél cest, pěšin, silnic, na okrajích lesů, kde je dostatek sluníčka. Šípek se doslova pne za sluncem až do větších výšek korun stromů. Za kůru stromů se uchytávají háčkovitými, zahnutými ostny. Na spodní části rostlin jsou pak trny menší a tenčí, ale hustší.
Nejdůležitější součástí péče o šípky je řez. Uschlé větvičky vždy odstřiháváme až u zdravého dřeva a 2 nejstarší výhony až u země. Zvětšíme tak každoročně produkci plodů, rostliny se zahustí. Větší násadu květů podpoříme zkrácením bočních výhonů na 3 pupeny. Před zimou pak rostliny pevně uvážeme, pokud jsou v dané lokalitě tuhé zimy, zakryjeme na zemi položené větvičky chvojím. Vůči chorobám ochráníme šípky fungicidy. Důležitý je podzimní a jarní postřik, vystačí si však i bez nich, ve volné přírodě to dovedou také.
Jinak šípky nemají značné nároky na vláhu ani na živiny, nejdůležitější je pro ně sluníčko, vlastně je lze nazvat rumištními rostlinami, obdobně jako třeba konopí, podběl lékařský, kopřivu a podobně.
Kvetoucí šípková růže
Zralé šípky po opadu listů
Množení šípků
Šípky množíme tak, že zralé plody sklidíme ještě dřív, než změknou. Plody umístíme do nádoby s pískem (zcela zasypané) a necháme je měsíc v teple bytu. Poté je umístíme ven na mráz a necháme zde celou zimu, aby plody přešly mrazem. Poté šípky vyloupeme a vhodíme do vody, vyhodíme semena plovoucí na hladině (jsou špatná) a ostatní vysejeme do substrátu a umístíme do pařeniště, skleníku, či pod sklenici na okno. Po vyklíčení je vysazujeme na finální stanoviště.
Léčba šípky
Léčebné účinky šípků jsou značné, především kvůli vysokému obsahu vitaminů, především vitaminu C, výborné jsou při snížené obranyschopnosti organismu, při chřipkách a nachlazení, onemocnění cév, ale také při paradontóze, snižují lámavost kapilár, zlepšují srážlivost krve, čaj působí projímavě a močopudně. Pokud si však šípky natrháte, usušíte a nadrtíte, je třeba nápoj z nich uvařený přecedit, jelikož obsahuje chloupky. Ideální je pláténko či velice jemné sítko. Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, dumazahrada.cz, wikipedia.org, shutterstock.com
