Tou nejlepší velkokapacitní klimatizací pro města i vesnice mohou být v horkých létech stromy. Když jim pomůžeme zaléváním, pomohou ony nám. Stromy sice nemohou odstranit následky vlny veder, ale mohou některé z nich zmírnit.
S každým rokem jakoby vlny veder nabývaly na síle, a posouvají centra měst dál za hranici obyvatelnosti. Vyasfaltované silnice, zpevněné povrchy parkovišť, dlážděné chodníky a konstrukce z betonu zkrátka v boji s horkem pomáhají jen té druhé straně, a to posilováním efektu tepelných ostrovů. Co s tím? Nabízí se řešení, které není zase tak překvapivé a nečekané, jak by se mohlo zdát. Pomoci mohou stromy.
Jak? Stromy snižují teplotu ve městech dvěma významnými a poměrně rozdílnými způsoby. Každého, kdo za horkého letního dne přemýšlel, kam se schovat, napadne ten první. Stromy poskytují stín. A tím, že zastiňují nějaké menší území, efekt tepelných ostrovů mírně snižují. Druhým efektem je pak přímé chlazení evapotranspirací, odparem. A to není totéž jako stín. Funguje to mnohem lépe.
)
Stromy totiž do sebe přijímají vodu kořeny, táhnou ji svým nadzemním kmenem až do větví a listů, odkud ji transpirují, „vydýchávají“. Není to žádný stromový altruismus, jejich oběť za naše pohodlí. Dělají to proto, aby bezprostředně ochladily vzduch kolem svých listů. Podstatné ale je, že jako vedlejší výstup toho svého osobního chlazení dokáží snížit teplotu ve svém bezprostředním okolí až o 4 stupně Celsia. Což jde zatraceně znát.
Bez vody to nepůjde
Má to samozřejmě určitý zádrhel. K tomu, aby bylo co odpařovat, stromy nejprve potřebují vodu. A ta už tak nějak z principu bývá za vln veder nedostatkovým zbožím. Tedy, téměř nedostatkovým. Pokud jste si někdy povšimli, když udeří vedra, bývá jednou z reakcí radnic to, že pověří údržbářské, servisní a úklidové čety kropením chodníků a silnic. Na to voda kupodivu je.
Projít se po takovém čerstvě zalitém chodníku je skutečně blaho. Které ovšem netrvá dlouho. Z rozehřátého asfaltu, betonu nebo dlažby se totiž voda odpaří doslova před očima. Stačí to na dva tři nádechy, kdy se z pouštního vedra stane vlhké vedro tropické, a je to pryč. Na chvíli to sníží prašnost ovzduší, mírně to na moment sníží teplotu v okolí a je po legraci.
)
Přitom kdyby právě tahle voda místo silnic a chodníků padla na zálivku stromů, dokázaly by tu vlhkost do ovzduší a chladicí efekt podporovat mnohem déle. A tím pádem vlastně i úsporněji. Proč jsou vlastně tak vyzvedávány pro ochlazující efekt stromy, a ne třeba trávníky? I ty sice chladit a odpařovat dovedou, ale neumí si tak dobře „pod sebou“ stínit jako stromy. Horko také ozeleněné povrchy snáší o dost hůř.
Podstatnou funkční výhodou stromů je celková plocha jejich listů. Ta je pro ochlazující efekt určující a stromy jí mají mnohem větší než jiné rostliny. Stromy je třeba chválit i za to, že jsou dlouhověké. Za jedny peníze tak pořídíte opatření, které vám s minimální péčí vystačí na desetiletí.
Plány pro horkou budoucnost
K naší vlastní škodě je ale lidské uvažování nastaveno na potřebu okamžitého uspokojení potřeb, rychle viditelný efekt bez dlouhodobého plánování. Raději prskneme vodu na rozpálený chodník u parkoviště, než abychom s ní zalili strom. Který tam mohl místo dvou tří parkovacích míst být.
Chybou, které se často při zvažování výhod a nevýhod městské zeleně dopouštíme, je vysoce vymezený a úzce zaměřený pohled na věc. Vidíme, kolik nás bude stát vysazení stromu a péče o něj. A pak to porovnáme s další „viditelnou“ věcí. Třeba tím, kolik nám vydělá pronájem dvou až tří parkovacích míst. Z toho souboje pak jako ekonomický vítěz rozvahy strom nevyjde, a ještě si obhájíme, že z těch dvou tří parkovacích míst zaplatíme i tu vodu rozprášenou na chodník.
Co naopak nevidíme, je to, že dvě až tři parkovací místa z problému neuberou, ale přidají k němu. Nevidíme ani to, že stromy zlepší pohodu a zdraví obyvatel (sníží výdaje na zdravotní péči), zvýší v místě cenu nemovitostí, prospějí biodiverzitě. Že nám v dlouhodobém horizontu přispějí o dost víc než pár metrů čtverečních asfaltu. Bude asi potřeba ještě hezkých pár intenzivních vln veder, než nám to nakonec dojde.
)
Dlužno pro úplnost dodat, že chladicími efektu se do městského prostředí nehodí absolutně všechny druhy stromů. Ony totiž na to sucho reagují různě. Některé stromy přestanou transpirovat poměrně brzy, když teploty vystoupají vzhůru a půda proschne. Jiné jedou jako bez záklopky, a vytrvají, dokud samy neuschnou.
Chce to vědět, jaké stromy do měst sázet. A mohou to být docela jiné druhy, než jaké se líbí paní radní, nebo jaké prodává zahradnictví bratra pana radního. Podstatné ale je, že pečlivý výběr stromů může pomoci maximalizovat ochlazující účinky městské zeleně. Stromy, které vyhovují místní půdě a jsou schopny zvládnout určité vysychání při zachování transpirace – a při zachování zalévání - mohou poskytnout větší a trvalejší ochlazení, než postřiky chodníků.
)
Ochlaď se sám
Říkáte, že psí štěkot až k Měsíci nedolehne? Často tomu tak opravdu bývá. Ale na své vlastní zahradě nebo dvoře jste svým vlastním pánem (ehm, v souladu se směrnicemi a vyhláškami). Takže tam stromy mít můžete a zalévat je povětšinou můžete též. Myslete na to v létě. Pokud máte dostatek nastřádané vody, dešťovky v sudech, můžete začít s ochlazováním na svém mnohem lépe, než kdybyste si pořizovali bazén.
Zázračný ochlazovací a stinný efekt stromů je totiž dostupný každému, kdo si strom pořídí a bude o něj pečovat. A vyjde to násobně lépe než rozprašování vody hadicí po dlaždicích. Jinak ta nejvhodnější doba pro takové zavlažování je brzy ráno, protože je méně pravděpodobné, že se voda rychle vypaří, než dojde k transpiraci.
)
Nemusíte přitom zalévat do hloubky, většina kořenů, které absorbují vodu, je blízko povrchu. Takže často postačí krátké zavlažování. V ideálním případě takhle můžete zužitkovat sesbíranou vodu dešťovou. Trochu si můžete vypomoci i použitím mulče, který pomáhá zadržet vláhu v půdě, takže kořeny mají čas ji vstřebat, než se vypaří.
Zdroj: TheConversation.com, wwf.org, ScienceDirect.com
