Kam s bylinkami? Některé se hodí i do okrasných trvalkových záhonů

Některé bylinky vypadají nádherně právě v okrasných trvalkových záhonech, nejenže zde krásně vypadají, ale i nádherně voní a budou nám účinně sloužit. Které to jsou?

Do okrasných, smíšených trvalkových záhonů se hodí byliny vytrvalé, tedy nikoli ty jednoleté či dvouleté. Nemusíme je mít zrovna v bylinkové zahrádce, lze je prostě kombinovat i s okrasnými trvalkami, a že se takový záhon najde v každé zahradě milovnice květin. Je jen třeba znát nároky těchto bylinek na závlahu a právě především bylinky suchomilné patří mezi suchomilnější trvalky. Například levandule, šalvěj, santolina, máta, meduňka, řebříček, řapík a nakonec třeba i libeček, olivové koření, mateřídouška a jiné. Všechny tyto druhy lze přitom též pěstovat v květináčích.

Šalvěj je nabízena ve více druzích, nejznámější je však šalvěj lékařská (Salvia officinalis). Tato pěkná, dřevnatá bylina nám každý rok bohatě obroste a zmohutní. Je skvělá jako koření, ale i lék, například při bolestech v krku. Prodává se ale též řada okrasných kultivarů, které mají krásně zbarvené listy, ovšem velice pěkně vypadají i původní formy s listy zelenými a se sivým nádechem (nádech až do stříbrna). V létě nám záhon ozdobí fialové květy šalvěje a v zimě uschlé listy, které na jaře odstraníme.

Levandule je středomořskou klasikou, která dnes nechybí snad v žádné zahradě milovnice bylinek, ale suchých květinových aranží a vazeb. Opět jde o dřevnatějící keříky, stejně jako je tomu u šalvěje, které nám v létě krásně rozkvetou a provoní zahradu. Levandule se nepěstuje jako solitér, ale nejčastěji ve větších skupinách, navíc se ochotně rozrůstá. Levandule mohou být 20 až 60 cm vysoké (podle druhu a kultivaru), na jaře je však třeba keříky vždy seříznout, načež bohatě obrazí. Seřezáváme však jen mladé výhony, ty staré by již neobrazily. Klasiku představuje levandule lékařská (Lavandula officinalis), prodává se však též běžně levandule korunkatá (Lavandula stoechas), která má velká nachová květenství, není však tolik mrazuvzdorná a levandule úzkolistá (Lavandula angustifolia). Ta je pro změnu nabízena ve varietách s květy bílými a nebo jemně růžovými. Nádherně vypadají levandule například vedle růží, ovšem právě na trvalkových záhonech též vypadají báječně.

Santolína cypřiškovitá (Santolina chamaecyparissus) pochází stejně jako levandule ze středomoří. Jde o keř stálezelený (resp. stálestříbřitý), kompaktní a kulovitý. V červenci nám poskytne záplavu zlatých květenství, přičemž rostlina doroste výšky 40 až 60 cm, což udělá i do šířky. Aby si santolína udržela pěkný tvar, sestřiháváme její zelené části brzy na jaře. I santolína je velice aromatická bylina, která vypadá moc pěkně i po odkvětu.

Máta (Mentha) je též silně aromatická bylina, ovšem pozor na ni, dovede se totiž rychle rozšířit na velkých plochách a je pak těžké se jí zbavit. Nejraději má mokřejší či vlhčí místa, ovšem snese i sucho, záleží především na druhu. Patří do čeledi hluchavkovitých, přičemž má typické chlupaté, čtyřhranné lodyhy a klasnatá květenství na jejich koncích. Ze země začne máta vyrážet již brzy na jaře, přičemž vyrůstá z podzemních či nadzemních plazivých oddenků s převážně chlupatými výběžky. Listy bez palistů má přisedlé nebo na krátkých řapících, čepele listů jsou kopinaté až vejčité, celistvé a po obvodu drobně zubaté. Někdy i kučeravé.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, ireceptar.cz, wikipedia.org, shutterstock.com, pixabay.com