Tohle téma bude krapet nechutné. A dost možná vás přiměje přemýšlet o tom, že si koupíte vlastní bazén. Jen proto, abyste se vyhnuli infekcím, které se tu a tam s letními radovánkami na veřejných koupalištích pojí. Jen máloco zpříjemní rozpálené léto tak skvěle jako zchlazení v bazénu. Ne každý si ale toto potěšení dopřává v soukromí. Spousta lidí raději vyslyší nabídku veřejného koupaliště, třeba i kvůli nejrůznějším atrakcím. A tam, před prvním zanořením do chladivých vod, obvykle přemýšlíme nad tím, jak moc je vlastně ta křišťálově čistá voda opravdu čistá.
Obavy jsou to docela opodstatněné. Veřejné koupaliště, to nejsou jen společné venkovní sprchy, bufet a společné toalety. Vzájemně sdílené je tu, skrze vodu v bazénu, skutečně všechno. I to, o co rozhodně nestojíte. Ilustrovat to můžeme starými příslovími. Třeba tím, že řetěz je pevný jen jako jeho nejslabší článek a karavana je jen tak rychlá, jako nejpomalejší velbloud. V případě veřejných koupališť pak totéž rozvedené platí v úsloví o tom, že voda je tu vždy jen tak čistá, jako ten nejšpinavější plavec. A chlór na tom mnoho nezmění.
)
I v bazénu docela správně ošetřeném chlorem totiž mohou některé mikroorganismy přežít. Některé minuty, jiné celé dny. A záleží jen na tom, která hravá vlnka k vám od sousedního koupajícího se něco nepěkného přinese. Asi nejčastěji se negativní následky pobytu v akvaparku týkají kožních infekcí (vyrážek), zánětů (typicky středního nebo vnějšího ucha), potažmo problémů s dýcháním anebo velmi nepříjemných střevních potíží.
Vyrážka, průjem, plavecké ucho
Jeden z nejčastějších viníků je Cryptosporidium. Mikroskopický zárodek způsobující onemocnění zvané kryptosporidióza. V praxi jde o, a to nechceme být přehnaně nechutní, ale nelze jinak, vodnatý průjem. Zmíněné onemocnění se přenáší fekálně-orální cestou, čímž je asi řečeno vše podstatné. Cryptosporidium se do vody dostane ze stolice, často od člověka s průjmem. A jiný plavec vodu spolkne. I nepatrné množství, pouhým okem zcela neviditelné, pak může nakazit desítky lidí.
)
Z bazénu veřejného koupaliště pak může být docela slušné ohnisko nákazy pro celý region. To už se můžeme bavit o zřetězení infekce nebo stádu velbloudů s běhavkou. Na místě je pochopitelně otázka: Jak to, že sanitační chlór v bazénové vodě takového prevíta nezkrotí? Jde o to, že tento jednobuněčný parazit má tvrdý ochranný obal, tuhou schránku, díky které přežije v chlorované vodě. Klidně i deset dní, než se hygienicky „rozloží“. Ale vy, ke své škodě, se prostě netrefíte do termínu nezávadnosti.
A dál? Další poměrně běžnou bakterií je Pseudomonas aeruginosa. Ta způsobuje vyrážku z vířivek a taky symptomatické onemocnění, známé jako „plavecké ucho“. Jde o nepříjemný a velmi bolestivý zánět zvukovodu, který se léčí jen pomalu. Prázdniny nebo dovolenou vám může pokazit spolehlivě. Sérii nepříjemných setkání z veřejného bazénu pak mohou doplnit ještě různé adenoviry a noroviry. I ty se dokáží dlouho udržovat ve vodním prostředí a vyvolávat celou škálu onemocnění, aniž by s nimi chlor nějak zamával.
Chlor zkrátka není všemocný. A v mnoha ohledech se sám stává součástí problému. Protože plavci si do bazénu na svém těle přináší různé tělesné látky. Pot, moč, maz, kožní buňky například. A tyto látky pak reagují s chlorem a vytvářejí vedlejší chemické produkty, zvané chloraminy. Které mohou být zdraví škodlivé. Na frak tedy dostává „lidová moudrost“ o tom, že čistou vodu ve veřejném bazénu poznáme podle toho, že smrdí chlorem. Opak je pravdou.
)
Ten štiplavý chlorový zápach totiž indikuje vyšší koncentraci chloraminů. Je to důkaz toho, že se děje něco, co by se dít spíš nemělo. Čistý bazén by neměl silně páchnout chlorem, ani nijak jinak. Zápach chloru je varovný signál, že je voda znečištěná a bazénu je lepší se vyhnout. Ale protože je léto a koupat se chtějí všichni, spíš než lekat se a strašit bude lepší se naučit, jak s bakteriemi v bazénech nepřijít do kontaktu. Není to zase tak složité. Většinu rizik lze omezit jednoduchými opatřeními.
Například?
Opláchněte se před vstupem do bazénu. Sprchování alespoň jednu minutu odstraní většinu nečistot a mastnoty, které pak snižují sanitační účinnost chloru ve vodě.
Nechoďte do bazénu, pokud jste nemocní. To se nedá říct jinak. Zvláště máte-li otevřenou ránu. Choroboplodné zárodky se ve vodě šíří rychle a všemi směry,
Snažte se nepolykat vodu, abyste omezili riziko infekce. To se při hrátkách ve vodě lépe řekne než udělá, ale myslete na to. Vodu z vany byste po koupeli také nepopíjeli, a tady se „myjí“ desítky lidí.
Nechoďte plavat, pokud máte průjem, abyste zabránili šíření chorob. Je jedno, jak dočista se opláchnete a jak dobře vám momentálně je. Ale jste šiřitelem, rizikem pro všechny ostatní.
Choďte pravidelně na toaletu. Zvlášť u rozdováděných dětí to pomáhá předcházet „nehodám“ v bazénu a podivným plaváčkům, vznášejícím se na hladině i pod hladinou. Jinak plenky „do vody“ měňte jinde než v bazénu“. Prosím…
Po plavání si důkladně osušte uši, abyste předešli zánětu uší. To vlhké a neosušené prostředí mezi záhyby ušního boltce totiž pomáhá bakteriím namnožit se a uchytit. A už se vás nepustí.
Opláchněte se po plavání, abyste odstranili mikroorganismy z kůže. Určitě jste jich nasbírali víc než dost, a ta sprcha na závěr vám pomůže zbavit se jich.
Zdroj: TheConversation.com, CDC.gov, Journal of Health and Water
)
