Maďarsko se v minulých letech stalo laboratoří stavebních projektů, nad nimiž zůstával rozum stát. Některé spolykaly evropské dotace, jiné se proměnily v symbol politického klientelismu a všechny společně ukazují, proč se o Maďarsku začalo mluvit jako o zemi neomezených možností.
Korupce na vysoké úrovni
O státech sousedících s našimi hranicemi zpravidla nesmýšlíme s nějakým zvláštním sentimentem. Bereme je prostě jako každé další přespolní sousedy. Mají se buď o něco lépe anebo hůř, ale v zásadě to mají doma nastavené podobně. A možná z toho pramení ty bouřlivé rozpaky. Jaké rozpaky? Že země, která sice není naší sousední, ale není nám geograficky příliš vzdálená, dosáhla v posledních deseti letech stejné úrovně korupce jako například západoafrická Burkina Faso.
Ano, ještě loni byli třeba ostrovní Kuba nebo Vietnam z hlediska nezkorumpovanosti svého prostředí podle indexů Transparency International lepší než nám nedaleké Maďarsko.
)
)
Můžete namítnout, že Maďarsko s Českem nesousedí. A tudíž nás maďarský svět a jeho obzory trápit nemusí. Nicméně k maďarským hranicím u Rajky je to přes Slovensko z Hodonína po silnici zhruba sto kilometrů. To stihnete za hodinu cesty autem. Je to blíž než ze Železné Rudy do Mnichova. A přece vás ta hodina cesty do Maďarska posunula do země, která mírou své korupce podle mezinárodních indexů odpovídá profilu většiny států afrického kontinentu.
To zabolí.
Maďarsko totiž ještě donedávna - respektive za minulé vlády tamní strany Fidesz v čele s premiérem Viktorem Orbánem (od roku 2010 do roku 2026) - platilo za pohádkově neuvěřitelný skanzen korupce a klientelismu. A protože náš předchozí článek „Potěmkinovy vesnice jsou překonané, za Orbána na to Maďarsko šlo jinak“ trochu pozlobil čtenáře, rozhodli jsme se poukázat ještě na pár tamních mimořádných stavebních realizací.
Projektů, jimiž se Maďarsko rozhodně chlubit nemůže a ke cti mu skutečně neslouží.
)
Maďarský skanzen klientelismu
Co by se mezi takové ukázkové projekty zařadilo? Určitě se vyplatí zmínit projekt vesnice Nyírmártonfalva, který se do kronik a povědomí celé Evropy zapsal jako Stezka v korunách stromů. Ovšem tak nějak zvláštně. Jára Cimrman neudělal díru do světa se svým Hamletem bez Hamleta, a přesto obyvatelé východomaďarského města zabodovali zmíněnou stezkou v korunách stromů, kterou ovšem postavili bez stromů. Je za tím pochopitelně příběh.
V roce 2018 si jakýsi pán jménem Mihály Filemon vzpomněl, že by mohl pro vesnici Nyírmártonfalva udělat něco krásného. Něco, co by ukázalo místní nádheru, přitáhlo turistický ruch a vůbec nakoplo ekonomiku regionu. Podal si k tomu žádost o grant a Evropská unie mu nakonec vyhověla. Projekt stezky v korunách stromů, který ten dobře smýšlející pán Filemon měl, totiž podpořila místní radnice a dokonce se pro její realizaci našel i pozemek od soukromníka.
Tady se to ovšem zamotává. Pán jménem Mihály Filemon totiž nebyl jen tak nějaký angažovaný občan. Byl starostou Nyírmártonfalva. Takže sám svému návrhu dodal z moci úřadu, který zastával, dobrozdání. To není všechno. Ten samý Mihály Filemon totiž vystupoval i v roli soukromníka, který pro projekt poskytl zalesněný pozemek. A stavební firma, která v rámci projektu Stezky v korunách zbudovala silně odfláknutý dřevěný chodník, byla stavební firmou pana starosty Filemona.
Přijde vám to jako klasická „malá domů“?
Maďarsko zašlo mnohem dál. Zmíněný starosta totiž většinu peněz z evropské dotace přesměroval na stavbu své soukromé vily. Chodník v korunách stromů se začal budovat až tehdy, kdy kolem tohoto prazvláštního projektu začali kroužit investigativní reportéři a finanční inspektoři z OLAF. A protože ta stavba utáhla dosud jednosměrně směřovaný finanční kohoutek, rozhodl se Filemon les kolem stezky pro jistotu vykácet, aby se na tom finančně zahojil.
)
Nyírmártonfalva se tedy může pochlubit Stezkou v korunách stromů, která stojí na holé pasece. S tím, že stromy tu porostou – pokud je někdo zasadí – tak nejdřív za 40 let. Do té doby to může být nanejvýš Stezka v houští. Tak dlouho ale nejspíš nevydrží, protože zrovna kvalitně vystavěna nebyla. Rozpadá se už teď.
Už jsme zmínili, že Mihály Filemon byl členem maďarské vládnoucí strany Fidesz?
To u dalšího projektu v soupisce minulých maďarských korupčních a klientelistických trapasů zmiňovat nemusíme.
)
)
Stadion jako v Manchesteru
Za projektem fotbalového stadionu ve vesničce Felcsút stál přímo Viktor Orbán. Zmíněná vesnička je totiž jeho rodnou vsí. A jeho domek, tedy spíše malé panství, vlastně stojí jen kousek od brány stadionu. Stadionu, který slouží fotbalovému klubu - Puskás Akadémia FC - který Orbán osobně založil a financoval. Zkrátka, tady se bývalý maďarský premiér Orbán od podivuhodného projektu odpárat nedá ani omylem.
Co se ale musí nechat, je, že ta takzvaná Pancho Aréna je skutečně povedeným kouskem sportovní architektury. Za jejím návrhem stojí slavný maďarský architekt Imre Makovecz. Kapacita, kterou bychom u projektu z malé maďarské vesnice nečekali. Ale on ten stadion je celý takový nečekaný. Má masivní stylovou střechu pokrytou břidlicí, bránu doprovází měděné věžičky, fascinující trámové konstrukce podpírající střechu. A interiér připomínající spíše dřevěnou katedrálu než fotbalovou arénu.
)
)
Nechybí k tomu výsostně profesionální až luxusní sportovní zázemí a třeba i (v Maďarsku poněkud zbytečný) vyhřívaný trávník. Tou největší kuriozitou samozřejmě je, že počet míst v hledišti je 3800. A počet obyvatel celé té vesnice je přitom jen 1800. Jde tedy skutečně technicky, luxusem, zázemím i celkovou kvalitou o silně předimenzované dílo.
Kolik že ta legrace stála? Výstavba stadionu, dokončená v roce 2014, přišla na 3,8 miliardy forintů. Přepočítáno, něco přes 300 milionů korun. A kdo to platil? To je teprve perlička. Na stavbu tohoto fotbalového chrámu z vesnice nešly peníze ze státního rozpočtu. Vlastně, nepřispíval na ni ani Orbán. Celou tu královskou záležitost hradily dary maďarských korporací. Firem oligarchů spřátelených s Orbánem.
)
)
Polibte prsten, dejte do kasičky
Maďarský premiér totiž zavedl velmi „promyšlený“ systém, v jehož rámci mohly velké firmy legálně odepisovat dary pro „národní sport“ ze svých daní. A pokud jste si jako bohatý maďarský podnikatel chtěli výrazně ulevit na daních, mohli jste to elegantně vyžehlit „legálním úplatkem“ pro stavbu vulgárně přehnaného stadionu fotbalového klubu z vesnice pana premiéra. Chytré, že?
Zrovna takhle si na daních ulevoval Lőrinc Mészáros, nejbohatší Maďar, bývalý starosta Felcsútu, sponzor strany Fidesz a velký kamarád Viktora Orbána. Jen tak mimochodem, pan Mészáros proslul například tím, že v jeden jediný den skoupil 192 maďarských redakcí novin. Které od té doby psaly o jediné vládní straně jen to nejlepší. Ale to už je jen maličkost.
Kam se vydat dál? Který z těch dalších záludných projektů, co odsávaly z evropských rozvojových fondů a přispívaly někomu na zámek, vybrat? Nějakou slavnou rozhlednu v údolí hledící do nikam? Další sportoviště pro reprezentaci v obci o čtyřiceti obyvatelích? Anebo snad další kruhový objezd do nikam? Snad dálnici plnou mostů v rovinaté krajině? Co pavilon zoologické zahrady za 3,8 miliardy, který ještě pět let po svém dokončení nenašel obyvatele?
Než měnit místa a přidávat nové aktéry, přidržíme se známého terénu i postav.
)
Železnice pro tisíce pasažérů
Protože vesnička Felcsút, proslavená svým fotbalovým stadionem, se proslavila i železnicí. A ne tak ledajakou, hned úzkokolejnou. Orbánův režim ji nechal vybudovat v roce 2016 jako turistickou atrakci. Spojuje rodnou ves bývalého maďarského premiéra s pouhých 6 kilometrů vzdáleným Alcsútdobosem, kde má, jistě jen shodou okolností, Orbánova rodina své další panství.
Celý ten projekt železnice Vál-völgyi Kisvasút je v Evropě považován za jeden z nejznámějších symbolů zneužívání unijních peněz, klientelismu a politické marnivosti. Už proto, že při žádost o dotaci na „regionální rozvoj“ nadhodnotila maďarská strana počty cestujících. Fantazie jim při vyplňování lejster rozhodně nechyběla. Tvrdili totiž, že dráhu bude denně využívat 2 500 až 7 000 cestujících.
A jaká je skutečnost? Podle oficiálních statistik maďarských úřadů přepraví vlak v běžné dny v průměru méně než 30 lidí denně. Většinu času jezdily historické vagónky jen pro fotoaparáty novinářů, zcela prázdné. A dnes se tu jezdí už jen o víkendech.
)
Ekonomický nesmysl
K čemu to bylo dobré? Kromě pocitu, že si ze svého rodinného sídla – cestou na další rodinné panství, kolem svého fotbalového stadionu – může maďarský premiér jezdit vláčkem, vlastně vůbec k ničemu. Ten projekt už od samého počátku nedával ekonomicky smysl.
Finanční bilance je přitom děsivá. Výstavba této 6 kilometrů dlouhé tratě stála celkem 857 milionů forintů, tedy zhruba 2,7 milionu eur. A z této částky zaplatila Evropská unie z fondů pro regionální rozvoj 600 milionů forintů (přibližně 1,9 milionu eur). Asi jediný, kdo na tom netratil, byl již jednou zmíněný pan Lőrinc Mészáros. Tehdejší starosta Felcsútu a nejbohatší muž Maďarska. To jeho stavební firma tuhle zakázku realizovala.
Podle kritiků a protikorupčních organizací šlo o učebnicový příklad ?přihrávání veřejných prostředků do projektů navázaných přímo na premiérovo okolí, spíše než o rozvoj infrastruktury, který by reálně pomohl regionu.
Příklad učebnicový, nicméně nikoliv ojedinělý. Protože míra korupce a klientelismu v Maďarsku, jen hodinu cesty od nás, byla ještě donedávna podobná jako ve státech západní Afriky.
Zdroj: Seznam.cz, ČeskéStavby.cz, echovalasska.cz, atlatszo.hu, Wikipedia.org, TheGuardian.com, whitemad.pl, GPB.org, Politico.eu, paulinyiandpartners.com
