Potěmkinovy vesnice jsou překonané, za Orbána na to Maďarsko šlo jinak

Mladším generacím ten termín už nic říkat nemusí, a proto se ho hodí připomenout. Ty takzvané Potěmkinovy vesnice „zakládal“ ruský kníže Grigorij Potěmkin, když mu k jeho nemalým rozpakům v roce 1787 jeho přímá nadřízená – ruská carevna Kateřina II. Veliká – oznámila, že se pojede podívat na Krym.

Tedy na území, které Rusko slavně anektovalo a které měl zmíněný Potěmkin ve jménu carevny spravovat. Háček byl pochopitelně v tom, že jemu svěřené území zrovna moc nevzkvétalo. A chystaná inspekční cesta carevny tak pro něj mohla skončit přinejmenším neblaze. Vězením, například. Na zvelebení kraje totiž z carské pokladny plynuly – přepočítáno na současné sumy – miliardy. A ty končily kdovíkde. Nejspíš tedy v pokladnici gubernátora Potěmkina.

K jeho hrůze se navíc carevna rozhodla tu inspekční cestu podniknout v opravdu velkém stylu. Tak, aby ukázala celé Evropě a Osmanské říši, jak že tu Rusko buduje pokrok. Že strategické území Krymského poloostrova Rusko nejen plně ovládá, ale především civilizuje. Proto také carevnu doprovázely desítky diplomatů, rakouský císař Josef II. a polský král Stanislav II. August.

Domyšleno do důsledků, prezentace stávajícího neúspěchu by pro Potěmkina neznamenala jen doklad jeho naprosté neschopnosti a/nebo defraudace obludných rozměrů. Znamenala by i mezinárodní znemožnění carevny před jejími hosty. A z toho už nekoukal jen tak obyčejný žalář, ale rovnou popraviště. Co dělat? Gubernátor Grigorij Potěmkin si věděl rady.

Ne, nenechal stavět kulisy z papundeklu, jak se traduje. Ale fakt je, že se rozhodl ukázat jí opravdu hodně „naleštěnou realitu“. Předně, podél té trasy, jíž se měla carevna ubírat, nechal domy narychlo omítnout, nabílit a vymalovat. A vyzdobit je nezbytnými girlandami květin.

Vesničané? To byli jen obyčejní nuzáci v hadrech, demonstrovali by bídu jeho kraje. Takže raději nechal do civilu nastrojit stovky svých vojáků. Ti v parádních šatech stáli špalírem a mávali nadšeně na carevnu. A co mohlo lépe demonstrovat „bohatství“ jím spravovaného kraje, než třeba ohrady plné skotu? Takže to Potěmkin zařídil tak, že se z celého Krymu sehnal dobytek, a vypustili jej právě tam, kudy měla carevna proplouvat (cestovala totiž loďmo).

Po nocích se pak stáda rychle přeháněla na další lokace na trase, takže to vypadalo, že celý kraj je neskutečně bohatý. Plný zdravých a spokojených junáků. O realitě Krymu to dohromady nevypovídalo nic, byla to jen na svou dobu velmi zručně sestavená inscenace, která z dálky vypadala skutečně dobře. A zažilo se pro ni ono pojmenování: Potěmkinovy vesnice. Které přetrvalo do současnosti.

Jako slovní spojení označující klamavé přikrašlování reality.

Používá se pro situace, kdy se navenek předstírá prosperita, úspěch nebo funkčnost, aby se tím zakryl ten skutečný a dost neutěšený stav věcí. Známe ho z bankovní sféry, z nablýskaného korporátního prostředí, z politiky. A v rozšířeném pojetí, jako podmnožinu podvodů v životním prostředí, jako „greenwashing“ – natírání reality nazeleno.

Jak ale to slovní spojení o Potěmkinově vesnici souvisí s Maďarskem? To teď ke svému nemalému překvapení po volbách zjišťují hlavně sami Maďaři. Konkrétně třeba z města Zalaegerszeg. Ti totiž až teď (k nemalému pobavení okolních států) seznávají, jak dalece se jim dařilo historický koncept Potěmkinovy vesnice překonat. Orbánovým kruhovým objezdem.

Jinak asi neřekneme proti Zalaegerszegu křivého slova. Je to hlavní sídlo župy Zala, příjemně zelené. A k chorvatské hranici je to odtud jen o kousek blíž než k Balatonu. Takže ho cestou na dovolenou klidně můžete navštívit. A klidně se i chvilku zdržet. Pyšní se tu totiž stavebním unikátem. Poněkud bizarní turistickou atrakcí.

Stojí v polích mezi Zalaegerszegem a Zalaszentivánem, je už docela hotový a mohl by být i funkční. Jen tedy vypadá, že se tu na něco zapomnělo. Kde udělali soudruzi z Maďarska chybu? To dílo je kruhovým objezdem, který nic nepropojuje a nikam nevede. Je to fyzické zpodobnění nesplněných vládních slibů. A taky je to docela povedená anomálie moderní infrastruktury.

Když byl v roce 2021 jeho návrh poprvé představen, dával ten projekt všem dokonalý smysl.

Kruhový objezd mezi Zalaegerszegem a Zalaszentivánem měl sloužit novému logistickému centru a kontejnerovému terminálu společnosti Metrans, soukromému logistickému gigantovi. Počítalo se s tím, že bude umožňovat efektivnější transport zboží, tomu přijíždějícímu po železnici od Jaderského moře a jeho rychlejší přepravu dál přes Maďarsko na Slovensko, do Česka a Polska, aniž by bylo nutné komplikovaně objíždět Budapešť.

Orbánova vláda se za ten nápad opakovaně pochválila. Koneckonců, byl to jeden z mála případů, kdy se Maďarsko v něčem napojovalo na Evropu.

Ta samá Orbánova vláda pak veřejnosti načrtla výhody, které z toho pro celou župu Zala plynou. Zvýší se zaměstnanost, do regionu se tím přivedou velké peníze, ekonomika vystřelí strmě vzhůru. Zlepší se dopravní infrastruktura v celé oblasti. Mluvilo se o tom opravdu hodně. Jako názorný příklad toho, že se vláda o své občany opravdu stará, citoval projekt u Zalaegerszegu zejména maďarský ministr zahraničí Péter Szijjártó.

Radnice v Zalaegerszegu na to zareagovala vstřícně a pohotově. Požádala o finanční prostředky Evropskou unii, aby získala finance potřebné k výstavbě příjezdové cesty a kruhového objezdu vedoucího k budoucímu kontejnerovému terminálu. A rychle se dali do práce. Do roku 2023 byl ten kruhový objezd postaven. Stál 1,5 milionu eur, tedy zhruba pětatřicet milionů korun.

Jenže pak se něco ošklivě nepovedlo.

Oči obyvatel maďarské župy Zala se obracely ke společnosti Metrans. Kdy že jako začnou oni se stavbou toho kontejnerového terminálu? V Metransu nicméně odvětili s tím, že nic takového zatím v plánu nemají. Čekají. Se stavbou totiž hodlali začít až tehdy, kdy jim – jak Orbánova vláda přislíbila – k terminálu přivedou tu železniční trať, to napojení na Jaderské moře. I na to si totiž Orbánova vláda vzala z eurofondů peníze. Ale stavět se nezačalo.

Finance se mezitím nějak rozplynuly. A stavět logistické kontejnerové centrum uprostřed polí, ke kterému nevede železnice, je asi tak užitečné jako stavět uprostřed polí obří kruhový objezd. Nijak.

V polích mezi Zalaegerszegem a Zalaszentivánem tak dodnes stojí kruhový objezd, který nikoho a nic nenapojuje. Aby terminál Metrans dával smysl, musel by se napojit na novou železniční trať. Ale tento projekt je stále ve fázi předběžného zadávání veřejných zakázek a neexistuje ani skutečný odhad, kdy by práce vůbec měly začít. Kdyby s tím začali teď, kontejnery tu začnou proudit nejdřív v roce 2029.

Zalaegerszeg tak ke své smůle předběhl dobu. Uvěřili tu slibům politiků, kteří pro ně udělali ještě méně, než dávný gubernátor pro obyvatele anektovaného Krymu. A Maďarsko? To tímhle stavebním počinem překonalo carské Rusko.

Kdepak Potěmkinovy vesnice. Oni teď mají „Orbánův kruhový objezd“. Který nevede nikam.

Zdroj: tipcar.sk, novinky.cz, atlatszo.hu, Wikipedia.org, stoplusjednicka.cz, CNN.com