Vadí vám výmoly na silnici? Nejste spokojeni s chybějícím kruhovým objezdem za vsí? Zkrátka, nelíbí se vám kvalita dopravní infrastruktury ve vašem okolí? Nestěžujte si a raději se ostatním staňte vzorem. Svépomocí. Alespoň tak to v posledních dekádách řešila socialistická Čína. Dobře to dokládá i tunel Guoliang.
Hora tvořila téměř nepřekonatelnou bariéru
Na jedné straně stojí vesnička Guoliang. Malebné sídlo, jehož historie sahá až do 2. století před naším letopočtem. Pak? Pak dlouho nic. Přesněji řečeno, za zmíněnou skanzenovou obcí následuje obrovská hora, jeden z masivů pohoří Taihang. A teprve za ní začíná civilizace, respektive „klasická“ Čína současnosti. Zmíněná vesnička Guoliang byla pochopitelně součástí provincie Henan a Číny, ale v praxi to tak moc nevypadalo. Předěl masivního pohoří, konkrétně hora Wanxian, vytvářela téměř nepřekonatelnou bariéru.
)
Pokud jste z vesnice chtěli vyrazit do „světa“, znamenalo to zabalit si na dlouhou a nebezpečnou túru po horách. Výprava obnášela šplhání po okrajích strmých skalních stěn, několik prohnilých žebříků, kamenité stezky schůdné jen v letních měsících a riziko závalů, pádů kamsi do hlubin. Určitě praktické, pokud vám nevadí vysoká míra sociální izolace. Ovšem krajně nepraktické, když potřebujete poslat děti do školy, vyrazit na nákup anebo k lékaři. Zkrátka, když chcete normálně žít.
)
Pomoz si sám
Obyvatelé Guoliangu se počítali k těm, kteří chtěli normálně žít. Ale bohužel, radnice města Xinxiang, pod níž vesnička spadala, při chystaných plánech rozvoje venkova nepočítala s nějakým budováním pohodlnější cesty. Napojovat na vnější svět vesnici, kde žilo jen pár tuctů duší nějakým budovatelským projektem se prostě nikomu nejevilo ekonomicky příhodné. Vesnice byla ponechána stranou pokroku. Což pochopitelně obyvatele Guoliangu hnětlo. Tak moc, že se to rozhodli tak nenechat.
)
V roce 1972 zasedli k poradě a naplánovali si ambiciózní „projekt“. Vlastní silnici, vedenou z větší části vysekanou do masivu hory. Tedy částečně jako boční zářez do skalního masivu, částečně pak jako komplexní tunel. Stavební technika, respektive vrtáky, sbíječky a bourací kladiva? Mechanizovaný odvoz vybouraného materiálu? Ne, nic takového neměli.
S realizací začalo 13 vesničanů s primitivními nástroji
Vesničané dokonce prodali svá hospodářská zvířata, aby získali alespoň minimální finanční prostředky na nákup základního nářadí. Kladiv, ocelových tyčí, dlát a krumpáčů. A s nimi se pustili do práce. A byť se do téhle realizace nadivoko pustilo všehovšudy jen třináct vesničanů, práce jim šla od ruky. Vysekávání tunelu do skály – něco, co tito lidé nikdy předem nedělali – vedli po nejkratší možné trase. S vizí, že jednou dosáhnou protější strany horského masivu.
)
Na vlastní náklady
V rámci vysekávání tunelu bylo vytvořeno třicet postranních „oken“, jimiž byl přebytečný odtěžený materiál vyhazován ven, z výšek dolů do údolí. Stavba „projídala“ zdroje malé vesnice extrémním tempem. Jen pro představu, spotřebováno bylo celkem 4 000 kladiv, dvanáct tun oceli a bezpočet dlát.
V té nejkomplikovanější a konstrukčně nejtěžší fázi prý tunel postupoval kupředu rychlostí jeden metr každé tři dny. To dílo je hotové. Tunel Guoliang byl uveden do provozu 1. května 1977. Po necelých pěti letech. Stavba, riskantní už z principu, si vyžádala život jednoho ze stavitelů, kvůli závalu. Za cenu lidské oběti ale vzniklo dílo skutečně nebývalé. Celkem 1200 metrů dlouhý profil, vedený rostlou skálou. Tunel čtyři metry široký a pět metrů vysoký.
)
Cesta z izolace k budoucnosti, prosperitě, normálnímu životu. Toho všeho se obyvatelům Guoliangu tou nezměrnou dřinou podařilo dosáhnout. Částečně proto, že se na ten stavební zázrak chtěl podívat každý. Cestovní ruch nebývale narostl, a místní z něj dokázali těžit. Hodně přitom udělalo i to, že vesnice Guoliang byla kvůli své odlehlosti skutečně malebně skanzenová. Turisté se sem jezdili prokopaným tunelem dívat na to, jak to v Číně vypadalo kdysi. Dnes se tu natáčí historické filmy.
Zkrátka příběh s dobrým koncem.
)
Čínský člověk to zvládne
I když, ten „dobrý konec“ vlastně celému příběhu přimyslela až čínská státní propaganda. Ta se totiž rozhodla celou tu svépomocnou stavbu prezentovat domácí i zahraniční veřejnosti jako báječný příklad „nezdolnosti, odhodlání a síly ducha čínského člověka“. Který když opravdu chce, probije se k lepším zítřkům klidně i rostlou skálou.
Ta úvodní část, tedy to, že lidem v Guoliangu nikdo pomoci nechtěl, samospráva i vláda se na ně „vybodla“ a ponechala stavbu tunelu plně v jejich režii, už se nevypráví.
Tunel Guoliang se zapsal do historie pozemního stavitelství, do kronik nebývalých lidských počinů. Zaslouženě. Nebývá prostě zvykem, že by si vesničané – sami sobě – postavili takový tunel. A ano, je v tom velká inspirace pro všechny, kteří si čínský socialismus berou za vzor.
)
Vadí vám výmoly na silnici? Nejste spokojeni s chybějícím kruhovým objezdem za vsí? Tak šup-šup, nehudrovat na vládu a lopaty do ruky. Hezky svépomocně, jako v Číně. Tak se to totiž v reálném socialistickém budovatelském pojetí ve skutečnosti dělá.
Zdroj: Wikipedia.org, DangerousRoads.org, atlasobscura.com
