Jak se může stát, že historická farma skončí doslova uprostřed dálnice? Stott Hall v severní Anglii už desítky let obklopují jízdní pruhy frekventované M62. Nejde však o výsledek tvrdohlavosti majitelů, ale o nečekanou shodu okolností, kterou nakonec určila samotná krajina.
Ostrůvek, sevřený a obtékaný z obou stran dálnicí
Dům pro rodinu majitele, samostatné bydlení pro nádeníky, dílny a garáže, zázemí nižších hospodářských objektů. Zběžný pohled na statek Stott Hall příliš nezaujme, vypadá totiž jako každá jiná farma v širokém okolí. Prostě stavení, kde se lidé živí zemědělstvím. Pokud ale své pátravé oko zaměříte na její bezprostřední okolí, znejistíte. Ani ne třicet metrů od zdí toho domu totiž probíhá plot a za ním panuje čilý provoz. Automobilový.
Ta farma totiž na své východní straně těsně sousedí s pruhy dálnice M62. A aby toho nebylo málo, ta samá dálnice pak ještě těsněji obkličuje dům ze západní strany. Od prahu vstupních dveří prakticky vidíte na krajnici. Celá ta venkovská farma je vlastně jakýmsi ostrůvkem, sevřeným a obtékaným z obou stran dálnicí. Co to má znamenat?
)
Čínský model se v Anglii neopakuje
Příběhy o čínských nail house - domech, které ční jako špatně zatlučené hřebíky z fošny do svého okolí – jsou rozšířené a čtenářsky populární. Lidem se zjevně líbí číst o statečných majitelích, kteří se nevzdali, nepodlehli tlaku developerů a nad penězi dali přednost svému bydlení. Byť je pak obklopily třeba moderní věžáky nebo asfaltovaná čtyřproudovka. Ale to už je prostě součástí celého toho fenoménu. Farma Stott Hall v anglickém Calderdale pak na první pohled vypadá, že bude na ten čínský fenomén nail house volně navazovat. Její příběh je ovšem docela jiný.
Minimálně tedy v tom aspektu, že příběhy majitelů čínských nail house začínají tak, že se nějaký developer rozhodne realizovat nějaký obří stavební projekt – hotel, nákupní středisko anebo třeba výstavbu věžáků – a pro tento záměr vykoupí všechny pozemky v okolí. Vyplatí jejich majitele, odkoupí jejich domy. A jen ti jedni tvrdošíjní majitelé domů typu nail house pak prodat nechtějí. Stojí si na svém, chtějí zůstat a dožít v domě, který si postavili vlastníma rukama, anebo ho případně postavili jejich rodiče, a oni se zdráhají to pouto s minulostí přerušit. Klasika.
Může za to voda!
Majitelům farmy Stott Hall se ale nikdo penězi nepodbízel. Nikdo od nich pozemky vykupovat nechtěl. To hospodářské stavení se v mapách oblasti Moss Moor objevuje poprvé v roce 1737. Až mnohem později se stalo majetkem místní vodohospodářské společnosti Calderdale Water Board (a ještě později pak společnosti Yorkshire Water). Ty skupovaly pozemky v širším okolí, protože se na nich nacházela významná prameniště. Původní obyvatele při koupi pozemků kvůli vodě vyplatili už dávno.
)
Takže když se v roce 1965 začala plánovat trasa dálnice M62, farma nebyla zrovna nikým obývaná a souhlas jejích obyvatel nebyl fakticky zapotřebí. Byla to nevyužívaná stavba na pozemcích vodohospodářů. Kteří se nikterak nebránili tomu, aby kolem vedla dálnice. O co míň starostí s vypořádáním vlastnických nároků na půdu stavitelé dálnice měli, o to větší problémy na ně čekaly při samotné stavbě vozovky. Silně podmáčená krajina totiž nechtěla nést zátěž silničního tělesa. Pár pokusů dokonce skončilo malými sesuvy půdy.
Dálnice, která zachránila starou stavbu
Nakonec tedy, z nutnosti diktované terénem, bylo rozhodnuto o částečném rozdělení proudů dálnice M62. Ta v jednom směru objíždí farmu zleva a v druhém zprava. Na tom jediném způsobilém a dostatečně stabilním kousku půdy, v těsném sousedství s vlastní farmou. Jinde to nešlo. Jak popisují místní, profil dálnice byl veden zářezy Windy Hill a Deanhead, což vzácnou shodou okolností vlastně vedlo k tomu, že objekt farmy (v té době starý 231 let) zůstal výjimečně zachovaný.
Dálnice nakonec byla v roce 1974 dohotovena a začalo se po ní jezdit. A společnost Yorkshire Water začala řešit, jak ten cíp půdy sevřený mezi dvěma asfaltovými řekami využít. Nabídla jej k prodeji. A byť tedy nevypadá Stott Hall nějak excelentně, kupec se přeci jen našel. Snad proto, že cena nebyla vysoká. Kdo by taky stál o nemovitost v asfaltovém moři, k níž vede jediné spojení dálničním podjezdem, který je asi o čtyři kilometry dál.
)
Statek Stott Hall od roku 1992 obhospodařuje místní farmář Paul Thorp, který se na pozemek nastěhoval v roce 2008 se svou rodinou. Na blízkost dálnice si nestěžuje, statek má prý silné zdi a vibrace nebo hluk z dopravy prý nejsou uvnitř problémem. Většinu dne stejně tráví na pastvinách daleko od domu, takže jim laciné bydlení jako nějaké znevýhodnění nepřijde.
Zdroj: Wikipedia.org, TheGuardian.co.uk, yorkshirewater.com, ČeskéStavby.cz
