V současné době (v roce 2026) zažívá Brusel v ekologické agendě masivní změnu kurzu. Období bezbřehého zeleného optimismu vystřídala tvrdá realita průmyslové stagnace a politického posunu Evropského parlamentu doprava. Výsledkem je, že ty „nejdivočejší“ bitvy se už nevedou o to, jak cíle zpřísnit, ale co všechno z Green Dealu se stihne na poslední chvíli zrušit, odložit nebo radikálně osekat. Pokud bychom měli vybrat absolutního krále bruselských kontroverzí, jsou to dvě úzce propojená témata, která právě teď polarizují unijní politiku na maximum. Jsou jimi revize zákazu spalovacích motorů a blížící se start ETS 2.
1. Absolutní frontová linie: Revize zákazu spalovacích motorů (Bitva o rok 2035)
Jde o skutečnou politickou válku roku. Když se původně schvaloval konec prodeje nových aut se spalovacími motory k roku 2035, byla do legislativy prosazena revizní doložka právě pro rok 2026. A ten čas nastal právě teď. Proč je to divoké? Evropský automobilový průmysl hlásí obrovské problémy, poptávka po elektromobilech v Evropě oslabila a automobilky čelí drsným pokutám za nedodržení emisních limitů.
Hraje se především o to, že silná koalice států (vedená Německem, Itálií a velmi hlasitě i Českou republikou) spolu s průmyslovou lobby tlačí na „technologickou neutralitu“. Brusel se otřásá v základech kvůli definici e-paliv (syntetických paliv) a biopaliv. Zastánci Green Dealu varují, že jakýkoli ústupek otevře stavidla pro faktické zrušení celého konceptu, zatímco realisté varují před ekonomickou sebevraždou Evropy.
)
2. Sociální rozbuška: Blížící se start ETS 2 (Povolenky na teplo a paliva)
Zatímco spalovací motory řeší budoucnost, systém ETS 2 straší politiky kvůli okamžitým dopadům na peněženky voličů. Tento systém má od roku 2027 (tedy už příští rok) zavést emisní povolenky na paliva pro silniční dopravu a vytápění budov. V roce 2026 tak v Bruselu vrcholí panika. Proč je to divoké? V podstatě jde o zavedení uhlíkové daně na benzin, naftu, plyn a uhlí pro běžné domácnosti. Státy se děsí masivních sociálních nepokojů a energetické chudoby.
Aktuálně probíhá divoký zákulisní boj o to, zda se spuštění ETS 2 neodloží, nebo zda se dramaticky nezastropuje cena povolenky (původní plán byl strop 45 EUR za tunu CO2, což se ale v realitě trhu zdá neudržitelné). Evropský sociální klimatický fond, který má dopady mírnit, je podle kritiků poddimenzovaný a administrativně nezvládnutelný.
)
3. Administrativní noční můra: Nařízení o odlesňování (EUDR)
Třetím tématem, které v Bruselu způsobilo bezprecedentní chaos, je EUDR (EU Deforestation Regulation), čili nařízení proti odlesňování. Tato norma měla zajistit, že se do EU nedovezou (resp. nedostanou) komodity (dřevo, káva, kakao, sója atd.), kvůli kterým docházelo k odlesňování. Proč je to divoké? Po obrovském mezinárodním tlaku (od USA přes Brazílii až po samotné evropské vlastníky lesů a zemědělce), který legislativu označil za byrokratické monstrum, musel Brusel kapitulovat a platnost nařízení o rok odložit.
Právě teď se v Bruselu bije levice s pravicí o to, zda roční odklad využít jen k přípravě IT systémů, nebo zda text nařízení kompletně „osekat“ a zjemnit požadavky na certifikaci a trasování původu materiálů, což drtí i malé evropské pěstitele a lesníky.
)
Konec vizionářských ekologických konceptů
Brusel už nežije vizionářskými ekologickými koncepty. Současným nejdivočejším tématem je střet průmyslové a sociální udržitelnosti s klimatickými závazky, přičemž kyvadlo se poprvé po deseti letech viditelně vrací směrem k ochraně ekonomiky. A to je skutečná revoluce a zároveň divoká rozbuška, ke které muselo dle mnohých logicky dojít. Přesto se ale EU klimatického kormidla nevzdává a zřejmě ani nevzdá.
Vývoj v dalších deseti letech lze predikovat podle současných souřadnic
Predikovat vývoj v EU na deset let dopředu je sice disciplína na pomezí politického sci-fi, ale díky legislativním kotvám a aktuálnímu vývoji v roce 2026 máme k dispozici velmi přesné souřadnice (ukazatele). V březnu 2026 EU oficiálně schválila novelu Klimatického zákona, která právně zavazuje k 90 % snížení emisí do roku 2040. Rok 2036 tak bude ležet přesně uprostřed cílové rovinky, kdy unijní ekologie definitivně přestane být idealistickým bojem za záchranu planety a stane se tvrdou ekonomickou a průmyslovou realitou. Ekologickou realitu v EU za 10 let lze popsat jako zelený realismus, konec fosilního standardu, dopravu s velkými otazníky a boj o každý gram surovin.
1. „Zelený realismus“, kdy se ekologie stává průmyslovou sebeobranou
Zapomeňte na rétoriku z roku 2020. V roce 2036 už nikdo nebude v Bruselu hovořit o ekologii oddělené od průmyslu. Pod tlakem ekonomické dominance USA a Číny se ekologická agenda plně transformuje do konceptu Clean Industrial Deal. To znamená, že podpora zelených technologií už nebude motivována jen snižováním emisí CO2, ale také snahou udržet v Evropě konkurenceschopný průmysl. Dotace a regulace budou nastaveny tak, aby chránily domácí výrobce čistých technologií (baterií, tepelných čerpadel, solárních článků) před levným asijským dovozem.
2. Energetika a vytápění skutečně přinesou konec fosilního standardu
Za 10 let bude systém ETS 2 (povolenky na teplo a paliva spuštěné v roce 2027) fungovat téměř dekádu, tedy pokud do roku 2027 nedojde k zásadní změně. A to zásadně překope českou i evropskou realitu. Uhlí se skutečně ocitne v propadlišti dějin. Hnědé i černé uhlí bude v roce 2036 z pohledu energetiky i lokálního vytápění v podstatě mrtvým materiálem – jeho spalování bude kvůli drahé povolence ekonomickým nesmyslem. Raritou však zřejmě bude v roce 2036 i plynový kotel. Dominantním standardem budou velká i malá tepelná čerpadla, masivně propojená s lokální fotovoltaikou a komunitním sdílením elektřiny. Teplárenství bude z velké části transformované na spalování biomasy, odpadů a komerční využití geotermální energie.
3. Doprava po milníkovém roku 2035 bude trhem po velkém třesku
V roce 2036 budeme přesně rok za mýtickým rokem 2035, kdy vstoupil v platnost zákaz prodeje nových aut se spalovacími motory (vyjma e-paliv). Tedy pokud se to opravdu stane. Realita na silnicích bude taková, že automobilový trh s novými vozy bude v EU z 85–90 % čistě elektrický. „Bitva o e-paliva“, která vrcholí právě nyní, nakonec ukáže, že syntetická paliva zůstanou kvůli vysoké ceně luxusní komoditou pro letectví, lodní dopravu a specifické sportovní vozy. Evropská infrastruktura bude protkaná ultrarychlými nabíjecími huby a elektromobilita se stane běžným mainstreamem, zatímco trh s ojetinami zažije masivní boom levnějších starších elektromobilů.
4. Cirkulární ekonomika bude bojem o každý gram suroviny
Pokud je dnes tématem číslo jedna CO2, za deset let to bude vratnost materiálů, čili možnost jejich recyklace. Evropa si uvědomuje svou surovinovou zranitelnost. V roce 2036 bude v plném proudu extrémně přísná regulace recyklovaného obsahu ve výrobcích. Výrobci elektroniky, aut i stavebních materiálů budou muset právně prokazovat, že určité procento jejich produktů tvoří materiály získané z recyklace (tzv. městské těžařství). Skládkování využitelných materiálů bude v celé EU přísně zakázáno a tvrdě trestáno.
V roce 2036 by tedy EU měla být čistější, technologicky pokročilejší, ale také dražší pro ty, kteří nestihli včas transformovat své podnikání nebo bydlení. Ekologie už nebude volbou, ale integrovanou vlastností každého prodávaného produktu a služby.
)
Zdroje: nli.gov.cz; europarl.europa.eu; ct24.cz; Evropská komise (oficiální tiskové zprávy); Ministerstvo životního prostředí ČR; Rada Evropské unie; zpravodajský server Euractiv.cz; Teplárenské sdružení ČR; Svaz průmyslu a dopravy ČR
