Se čtyřmi dórskými sloupy, schody a masivním průčelím je objekt dnes podobný spíše rodinné hrobce. Nebo snad poněkud rozmařilému sídlu trpasličího šlechtice? Těžko říct. Určitě se ale neblíží běžnému pojetí rezidenční nemovitosti. Budova stojící ve virginském Monroe byla totiž dříve městskou bankou, která ovšem prošla rekonstrukcí.
Pamatuje i jednu bankovní loupež za bílého dne
I americká města se mohou pochlubit objekty, které už ledacos pamatují. Byť jsou proti evropským městům docela mladičká, za posledních pár století přeci jen nasbírala do svého fondu stavby, které se klasické zástavbě vymykají. Zrovna tak je to v Monroe ve státě Virginie, kde se mohou pochlubit objektem staré městské banky.
Vystavěn byl v roce 1889 a v provozu zůstal třicet let. Pokud byste rádi něco pikantního, doplníme, že dokonce pamatuje i jednu bankovní loupež za bílého dne. Nikdo při ní zraněn nebyl. A to, že lupiči vybrali zdejší sejf, se do zániku této finanční instituce nepromítlo. Fakticky ji uzavřela až Velká ekonomická krize ve 30. letech minulého století.
)
)
Do vesničky se budova bývalé banky moc nehodí
Musí se nechat, že exteriér této stavby je svým způsobem úchvatný. Fasáda – hlavně to sloupořadí – skutečně připomíná velkoměstskou banku nebo jinou vznosnou finanční instituci, burzu. Ale v až komicky miniaturním měřítku. Navíc to okolní venkovské prostředí – dnes žije v Monroe „jen“ 7000 obyvatel - je silným kontrastem proti tak typicky městské stavbě.
Prostě sem moc nezapadá. V roce 1936 prý objekt krátce fungoval, po přestavbě, jako místní restaurace. Byl to ale projekt s dost krátkou životností.
)
Stavba, co odolá času i dynamitu
Nic to ale nemění na tom, že objekt byl vystavěn jako klasická banka – s pevnými zesílenými zdmi a robustní konstrukcí s důrazem na odolnost – takže přetrval bez větších obtíží dalších sedmdesát let bez jakékoliv údržby. V roce 2000 začala místní radnice (opět) řešit, co s takovým objektem bude dál. Samospráva pro něj využití neměla a pro památkovou ochranu se nehodil. A tak jej nabídli k prodeji.
První kupec až po čtyřech letech, z banky je netradiční domácnost
První kupec se nicméně objevil až po čtyřech letech, v roce 2004. Hned se také pustil do rekonstrukcí. Objekt byl zevnitř s nemalými náklady zobytněn, a nyní funguje jako netradičně řešená domácnost o 146 metrech čtverečních užitné plochy.
Disponuje třemi ložnicemi, dvěma koupelnami a velmi rozsáhlým přijímacím pokojem, obývákem, který koresponduje s někdejší vstupní halou a přepážkami úředníků. K domu, který byl dříve bankou, přináleží i 520 metrů čtverečních pozemku. Zmiňujeme to proto, že od roku 2024 je „Stará banka v Monroe“ znovu v nabídce.
Realitní makléři ji ale mají spíš za kuriozitu než nějaký hodnotný kousek.
)
Nestraší tu. Ale k bydlení to moc není
V přepočtu za 6,5 milionu korun pro ni stále nemohou najít vážného zájemce. Ten největší problém? Potenciálním kupcům – dostatečně motivovaným k tomu, aby se zabydleli ve staré bance – prý nejvíc vadí, že se uvnitř téhle domácnosti nenachází žádná ikonická místnost se sejfem.
Rozměrný trezor tu sice skutečně kdysi byl, ale odvezli si ho odtud už při rušení banky.
)
Ve Státech sice budovy nepamatují tolik historie jako ve většině evropských měst, ale zajímavé objekty se tu najít dají.
Na loftové úpravě bydlení ve staré hasičské stanici, v přestavěném skladišti nebo třeba továrně zase nic až tak zvláštního není. Ale opravdu byste se sami chtěli zabydlet v takto architektonicky výrazné budově bývalé banky, která ani nemá sejf?
Zdroj: Wikipedia
)
)
