Není to jen zahrada a není to ani klasický památník. Rozsáhlý komplex na ostrově Awaji vznikl na místě, které člověk ovlivňoval tak dlouho, až tu příroda ovlivnila člověka – přírodní katastrofou. Dnes zde betonová geometrie, stovka terasovitých zahrad a výhled na Ósacký záliv vytvářejí působivou krajinu, v níž se příběh tragédie mění v téma obnovy.
Jeviště snů
Na severovýchodním pobřeží japonského ostrova Awaji, s výhledem přes Ósacký záliv k ostrovu Honšú, vzniklo jedno z nejpozoruhodnějších spojení architektury a krajiny 20. století. Jmenuje se Awaji Yumebutai, což jde volně přeložit jako „Jeviště snů“. A jde o velmi rozsáhlý komplex, navržený panem Tadao Andem, proslulým japonským architektem.
Vytvoření nové, veřejně přístupné krajiny
S historií místa a vlastně celého projektu je to ale trochu složitější. Svah, na němž dnes Yumebutai stojí, byl totiž po desetiletí těžen kvůli zemině používané při rozsáhlých rekultivacích v Ósackém zálivu. Z toho, co se zde vytěžilo, byly budovány umělé ostrovy, hráze i mola při pobřeží. Architekta fascinovalo to místo uprázdněné člověkem, hluboký zářez ve svahu, jizva v profilu terénu.
Ando proto navrhl opačný proces: místo dalšího využívání a devastace začít tu jizvu hojit, navracet ji přírodě. Součástí širšího záměru na stavbu konferenčního centra, hotelu a divadla pod širým nebem bylo také získání okolních pozemků a vytvoření nové veřejně přístupné krajiny.
)
Člověk míní, zemětřesení mění
Původní projekt měl být dokončen kolem roku 1998, v souvislosti s otevřením mostu Akashi Kaiky?. Návrh byl po praktické stránce připraven k realizaci. Jenže 17. ledna 1995 udeřilo zemětřesení.
Japonsko zažívá otřesy půdy víc než často, ale toto Velké hanšinsko-awadžské zemětřesení bylo extrémní. Jeho epicentrum leželo právě v severní části ostrova Awaji, v blízkosti budoucího Yumebutai. Zemětřesení o síle 7 na Richterově škále způsobilo v regionu zásadní škody a vyžádalo si více než 6 000 obětí. Ta lidská katastrofa se pak propsala do celého návrhu. Nejen symbolicky, ale přímo technicky.
Pokračování života
Ostatně, následné průzkumy odhalily v areálu plánované výstavby hned několik aktivních zlomů, a původní plán proto musel být zásadně přepracován. Komplex se nakonec otevřel v březnu 2000, u příležitosti zahradnické výstavy Japan Flora 2000. Změnilo se i pojetí celého díla. Už nešlo jen o myšlenku obnovy krajiny, ale z lokality se zároveň stal památník obnovy po katastrofě.
Architekt Ando spojil vzpomínku na zemřelé s představou pokračování života: aby místo zemětřesení nebylo připomínáno pouze jako prostor destrukce, ale také regenerace, scelení a růstu.
Zahrada jako připomínka života
Architektura se tu stává jakousi scénou, která přírodu prezentuje jako sílu, s níž se musí počítat. Asi nejvýraznější součástí komplexu Awaji Yumebutai je Hyakudan-en, tedy Zahrada sta stupňů.
Na prudkém svahu je zde vytvořeno 100 čtvercových zahradních polí, propojených soustavou schodišť. Každé pole má přibližně 5 × 5 metrů. Celá kompozice vytváří obrovskou pravidelnou geometrickou síť, která postupně stoupá po svahu a zároveň otevírá pohledy směrem k moři.
)
Pohledový beton a kámen
Schodiště jsou z pohledového betonu, zatímco opěrné zdi zahrad využívají kámen. Rozdíl mezi strohou geometrií betonu a proměnlivostí rostlin je pro přístup Tadao Ando charakteristický. Zahrada není dekorací přidanou k architektuře. Rostliny, voda, beton, kámen, světlo a terén jsou součástí jediného prostorového systému. A atmosféry místa.
Celý Awaji Yumebutai je ovšem mnohem větší než Hyakudan-en. Areál má přibližně 28 hektarů a je pečlivou kompozicí krajiny a architektury.
Je to mimořádné dílo o obnově krajiny, paměti katastrofy a vztahu člověka k přírodě.
Zdroj: Wikipedia.org, yumebutai.org
