Zralé plody lilku rajčenka (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 4 fotky

Můžeme si chutné plody dřeviny zvané lilek rajčenka u nás vypěstovat? O jakých druh jde a je opravdu příbuzný rajčatům, která u nás pěstujeme jako jednoletou plodovou zeleninu?

Američanka, která se rozšířila do světa

Lilek rajčenka (Solanum betaceum) je též česky nazýván rajčenka řepovitá. Jde o nižší strom či naopak vyšší keř subtropického původu, plodící exotické ovoce zvané tamarillo (počeštěle tamarilo s jedním el). Tento subtropický druh patří do širokého rodu lilek (Solanum), podrodu Bassovia. Dříve byl tento druh vědecky označován Cyphomandra betacea, po zařazení do rodu Solanum se jmenuje Solanum betaceum. Obchodní název tamarillo vznikl až okolo roku 1970 na Novém Zélandu a je maorského původu, byť rostlina pochází z nevysokohorských partií And (Bolívie, Ekvádor, Chile, Peru), kde roste do výšek max. 2000 m.n.m.. Odsud se rozšířila po Jižní a Střední Americe a jižních oblastech Ameriky Severní a šířila se dál přes Afriku a jih Asie až po Nový Zéland (cca 1920).

Popis lilku rajčenka

Lilek rajčenka je stálezelený, nevysoký (cca 3,5 až 5 metrů) stromek s mělkými kořeny a řidšími větvemi. Větve má hustě žláznatě pýřité, porostlé střídavými listy dlouhými 10 až 30 cm a širokými 5 až 10 cm. Řapíky mají listy dlouhé cca 2 cm, listové čepele jsou lesklé, slabě dužnaté, vejčité, u báze srdčité, po obvodech celokrajné, na vrcholu krátce špičaté a výrazně žilkované.

Pětičetné, oboupohlavné květy na dlouhých stopkách vyrůstají ve volných shlucích a poměrně silně voní. Obvykle jsou až 2 cm široké, s pěti nafialovělými kališními plátky a pěti světle růžovými plátky korunními. V subtropech a tropech rajčenky kvetou po celý rok, dokonce často i v době, kdy již zrají první plody. Květy jsou opylovány hmyzem (v bytových podmínkách opylujeme štětečkem), načež z nich vyrůstají až 8 cm dlouhé, vejčitě elipsovité, zelené bobule, rostoucí ve shlucích. Ty mohou mít ve zralosti barvu purpurovou, světle až krvavě červenou, oranžovou, ale i žlutou. Dužina je zbarvena žlutě až oranžovo červeně a v přihrádkách oddělujících dužinu najdeme černá, kruhovitá a plochá semena. Semena jsou dosti hořká a tvoří až cca třetinu plodu. Slupka plodu je tenká, hladká, lesklá a též silně hořká. Konzumujeme tedy pouze dužinu bez slupky a nejlépe i bez semen.

Plody rajčenek a jejich využití

Plody lilku rajčenka chutnají ve zralosti po ananasu, jahodách a černém rybízu. Bohaté jsou na vitamín C, ale i další vitamíny, navíc obsahují množství lidskému tělu prospěšných minerálů. Plody se sklízí postupně zralé a měknoucí k přímé konzumaci. Pro export jsou sklízené méně zralé a lze je pak zasílat i na velké vzdálenosti (slupka je sice tenká, ale dosti tvrdá a méně zralé plody mají i dosti pevnou dužinu).

Poněkud kyselejší dužina je oblíbena v míchaných limonádách, ovocných salátech, ale i polévkách, omáčkách a jako dušená. Při vaření je využití dužiny podobné, jako bychom sáhli po rajčatech. Plody však lze konzumovat i syrové, ovšem doporučuje se přislazovat, případně solit a pepřit. Rajčenky lze dokonce grilovat jako zeleninu. Lze též připravovat džemy a četní. Slupky se snadno zbavíme ponořením plodu do horké vody, což je opět společný rys s rajčaty.

Množení a pěstování rajčenek

Rajčenky se množí z krátkodobě mrazem stratifikovaných semen, která vyklíčí cca do týdne. Častěji se však rajčenky rozmnožují řízky, z nichž nám vyrostou stromky s níže posazenými větvemi. Mladé rostliny se vysazují na plantáže do úrodné, lehké a propustné půdy. Nesnáší stanoviště zamokřená stejně jako suchá, jelikož si mělké kořeny nedovedou dosáhnout pro vodu. Mladé rostliny je kvůli odparu vláhy třeba mulčovat a zavlažovat, plodící rostliny je třeba pravidelně hnojit a také pravidelně prořezávat. Dospělé stromy špatně snáší pokles teplot k 0 °C, mladé pak chlad úplně a rychle zničí. Je však možné rajčenky pěstovat jako pokojové rostliny a ke konci května přesadit na záhon s humózní, propustnou půdou. Dočkáme se plodů a na začátku podzimu (po odplození) pak rostlinu opět vyjmeme z půdy, kořeny přistřihneme a rostlinu přesadíme do květináče. Musíme to stihnout ještě před prvními mrazíky. Rajčenku zimujeme nejlépe ve světlé, chladné místnosti a při teplotě 5 až 15 °C. Pokud tuto možnost nemáme, umístíme ji těsně u okna. Nerovnováha světla a tepla nesmí způsobit opad listů, jde o druh stálezelený.

Rajčenky vyžadují oporu, jelikož obtěžkané plody a s mělkými kořeny se snadno vyvracejí, ale i lámou. I z tohoto důvodu bývají na plantážích udržované řezem na nižší výšku a a vysazované šikmo k opoře pod úhlem 45° až 60°. Prvních plodů se pěstitelé dočkají ve dvou letech, ve čtyřech pak jíž plného plození. Průměrná životnost rostlin je 12 let. Ze stromu v plné síle se sklízí průměrně cca 60 kg ovoce za rok.

Výnosy rajčenek bývají snižovány a plody poškozovány padlím, dále housenkami motýlů kovoleskleců, které požírají listy a nakonec i mšicemi. Dozrávajícími plody se pro změnu živí larvy vrtulí rodu Anastrepha a hnilenek rodu Silba.

Na Rajčenku můžeme dokonce naroubovat rajče, které se tak stává vytrvalou rostlinou.

Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com