Tento projekt je fantastickou ukázkou toho, jak se dá skloubit historické dědictví s nároky na moderní rodinné bydlení, aniž by jedno parazitovalo na druhém. Studio atakarchitekti (Jana Medlíková, Michaela Doležalová) zde předvedlo lekci z architektonické pokory a sklidilo za to zaslouženou nominaci mezi 25 nejlepších staveb České ceny za architekturu 2026.
Jak oživovat historii
Liberecké Liebiegovo městečko v oblasti Perštýna je urbanistickým unikátem. Tato malebná zaměstnanecká kolonie, kterou pro pracovníky svých textilních závodů nechala vybudovat rodina Liebiegů na začátku 20. století, připomíná spíše idylické zahradní město anglického střihu než průmyslové zázemí. Právě zde, na specifické parcele ve tvaru kapky, stojí drobná vilka z roku 1914. Donedávna trpěla nánosy z devadesátých let, dnes však díky radikálnímu, a přesto citlivému zásahu studia atakarchitekti ukazuje cestu, jak oživovat historii.
)
)
)
)
Historie s vůní zahradnictví a jizvy devadesátek
Původním autorem tohoto nejmenšího domku v horní části kolonie byl německý architekt Jakob Schmeissner, který vtiskl celému městečku jeho charakteristický ráz. Domek původně sloužil pravděpodobně pro potřeby rodiny hradního hlídače nebo zahradníka. Jeho poloha uprostřed parcely sice zajišťovala vnitřní intimitu, ale protože pozemek ze všech stran obepínají silnice, zahrada trpěla absolutní ztrátou soukromí.
Skutečná estetická rána však přišla v 90. letech. Původní vyvážená symetrie solitéru byla narušena necitlivou přístavbou masivní garáže. Když dům koupila čtyřčlenná rodina, stála před obrovskou výzvou: prostor uvnitř byl stísněný, podkroví tmavé a dům v podstatě nefunkční pro moderní život, přičemž jeho historická hodnota byla skryta pod nánosy novodobých úprav.
)
Architektonický koncept: Odstranit parazita, rozepnout křídla
Architektky Jana Medlíková a Michaela Doležalová zvolily strategii, která by se dala popsat jako „očista a dialog“. Prvním radikálním krokem bylo kompletní odstranění garáže z 90. let. Dům tím získal zpět svou původní, hrdou solitérní pozici na pozemku. Aby se však interiér rozšířil pro potřeby rodiny, musela vzniknout nová přístavba. Ta byla navržena na západní stranu domku jako nízké, horizontální křídlo.
)
)
„Nová přístavba využívá celou šíři pozemku a jako rozpjaté křídlo se rozmachuje od plotu k plotu. Přes svou velkorysost však nepůsobí rušivě – původní dům zůstává hlavním aktérem celého místa.“ — anotace projektu, Česká cena za architekturu
Architektky stěny přístavby jemně zkosily. Tento geometrický trik zafungoval skvěle: z pohledu z ulice je moderní část téměř neviditelná a dává vyniknout Schmeissnerově historické siluetě. Přístavba navíc zahradu chytře rozřízla na dvě části a vytvořila chráněný, intimní dvůr, kam z ulice nikdo nevidí.
)
)
Dvě tváře, jeden celek: Kontrast materiálů
Projekt fascinuje precizním oddělením dvou architektonických jazyků – tradičního řemesla a soudobého minimalismu.
Obnova historického originálu
Na hlavní budově se čistilo a vracelo k původním kořenům:
- Střecha: Na stanovou střechu se vrátila tradiční pálená taška bobrovka.
- Okna: Původní poničená špaletová okna nahradily přesné repliky.
- Detaily: Okna dostala funkční laťové okenice v olivově zelené barvě, což byl typický Schmeissnerův podpis v této lokalitě.
- Vikýře: Divoké novodobé vikýře s trojúhelníkovými okny byly odstraněny a nahrazeny souměrnými, tvarově čistšími variantami.
)
)
Jazyk moderní přístavby
Nová část se nesnaží historickou budovu napodobovat (nehraje si na „falešné retro“), ale mluví přísně moderním jazykem:
- Konstrukce: Dominantou je subtilní, pohledová betonová střešní deska.
- Zeleň: Střecha přístavby je osázena extenzivní zelení, takže při pohledu z oken horního patra splývá s terénem zahrady.
- Fasáda: Byla použita jemná lineární omítka v kombinaci s velkorysým bezrámovým prosklením, které interiér zaplavuje světlem.
)
)
Technické a materiálové parametry projektu
| Sledovaný parametr | Specifikace a řešení v projektu |
|---|---|
| Autoři projektu | atakarchitekti (Jana Medlíková, Michaela Doležalová) |
| Původní autor (1914) | Jakob Schmeissner |
| Lokalita | Liberec – Perštýn, Svatoplukova ulice |
| Doba realizace | 2022–2024 (projekt 2020–2022) |
| Materiály exteriéru | Tradiční bobrovka, liberecká žula (dlažba), modřínová terasa, pohledový beton |
| Ocenění / Nominace | Užší výběr (25 nejlepších) Česká cena za architekturu 2026 |
)
Lokální materialita a detail zahrady
Velký důraz byl kladen na to, aby dům srostl s Libercem i skrze materiály. Chodníčky kolem domu a zpevněné plochy jsou vydlážděny z místní liberecké žuly, která má specifický šedavý tón s růžovými zrnky. Přechod mezi moderním interiérem a chráněným zahradním dvorkem pak tvoří terasa z přírodních modřínových prken, která časem získají přirozenou stříbřitou patinu.
Vilka v Liebiegově městečku je důkazem, že památková zóna nebo historický kontext nemusí být pro architekta vězením. Když se k minulosti přistupuje bez dogmatismu, ale s hlubokým pochopením jejích hodnot, může vzniknout bydlení, které je funkční pro 21. století a zároveň vzdává hold řemeslu starému více než sto let.
)
Jeden z nejvýznamnějších urbanistických a sociálních experimentů z přelomu 19. a 20. století
Liebiegovo městečko v Liberci (čtvrť Perštýn) není jen obyčejná čtvrť starých domků. Je to jeden z nejvýznamnějších urbanistických a sociálních experimentů z přelomu 19. a 20. století ve střední Evropě. Ve své době představovalo radikální řez do toho, jak se pohlíželo na dělnické a zaměstnanecké bydlení. Místo ponurých, monotónních činžovních kasáren, která byla tehdy v průmyslových centrech normou, zde vzniklo idylické zahradní město, které dodnes fascinuje svou architektonickou kvalitou.
 (Zdroj: Shutterstock))
Kořeny projektu: „Otcovský kapitalismus“ rodiny Liebiegů
Za vznikem této čtvrti stála rodina Liebiegů, zejména Theodor Liebieg, který na začátku 20. století vedl obří textilní impérium Johann Liebieg & Co. (pozdější Textilana). Liebiegové nebyli jen chladnokrevní byznysmeni; praktikovali tzv. paternalismus – filozofii, že spokojený, zdravý a loajální zaměstnanec podává lepší výkony a nemá sklony ke stávkám.
Když se továrny na Perštýně rozrostly, firma potřebovala ubytovat stovky dělníků, mistrů a úředníků. Theodor Liebieg se rozhodl nepostavit ubytovny, ale moderní čtvrť, která by zaměstnancům nabídla vysoký standard žití v kontaktu s přírodou. Výstavba probíhala v několika fázích zhruba mezi lety 1906 a 1923.
 (Zdroj: Shutterstock))
Jakob Schmeissner a vize „Zahradního města“
Klíčovou postavou městečka se stal norimberský architekt Jakob Schmeissner. Ten se silně inspiroval tehdy revolučním hnutím Garden Cities (Zahradní města), které v Anglii nastartoval Ebenezer Howard. Hlavní myšlenkou bylo spojit výhody města (práce, služby) s výhodami venkova (čistý vzduch, zeleň, vlastní zahrádka).
Schmeissner přistoupil k libereckému Perštýnu s neuvěřitelným citem pro terén. Perštýn je velmi kopcovitý, což by jiní architekti řešili brutálními terénními úpravami. Schmeissner naopak uličky organicky zvlnil podél vrstevnic.
Tři hlavní pilíře Liebiegova konceptu
1. Pestrost namísto uniformity: V městečku nenajdete dvě úplně stejné ulice. Typy domů se střídají – od drobných domků pro jednoho zaměstnance (jako je právě zmiňovaná vilka zahradníka) přes dvojdomky až po větší nájemní vily pro úředníky.
2. Heimatstil (domovinský styl): Architektura záměrně evokuje tradiční severoněmecké a regionální stavitelství. Typické jsou vysoké valbové a sedlové střechy, hrázděné zdivo v patrech, dřevěné okenice, kamenné sokly z lokální žuly a malebné arkýře.
3. Vlastní kousek země: Každý dům měl přidělenou zahrádku. Ta neměla jen estetickou funkci – zaměstnanci si zde pěstovali zeleninu a ovoce, což zvyšovalo jejich potravinovou soběstačnost a upevňovalo vztah k místu.
Město ve městě: Dokonalá infrastruktura
Liebiegovo městečko bylo navrženo jako autonomní organismus. Zaměstnanci zde našli vše, co ke spokojenému životu potřebovali, aniž by museli scházet dolů do centra Liberce.
Součástí kolonie bylo:
- Sociální zázemí: Mateřská škola (školka), jesle a opatrovna pro děti pracujících matek.
- Služby a obchod: Konzum (družstevní prodejna potravin), pekárna a řeznictví.
- Kultura a odpočinek: Společenský dům s hostincem a sálem, vlastní lázně a lékárna.
- Bezpečnost: Nechyběla ani hasičská zbrojnice, jejíž věž dodnes tvoří jednu z dominant čtvrti.
Celá čtvrť byla protkána parky, odpočinkovými zónami a drobnou architekturou – schodišti, zídkami z lomového kamene a lucernami.
Proč je unikátní i dnes?
Zatímco většina dělnických kolonií z té doby v Evropě podlehla pozdější asanaci, panelové výstavbě nebo radikálním přestavbám, Liebiegovo městečko se dochovalo v neobvykle ucelené podobě. Dnes je chráněno jako Městská památková zóna.
Unikátnost spočívá v tom, že i po více než 100 letech je to nesmírně atraktivní adresa pro život. Měřítko domů, šířka ulic a množství zeleně vytvářejí urbanistické prostředí, které je lidské, bezpečné a fotogenické. Rekonstrukce, jako je ta od atakarchitekti, ukazují, že tyto domy mají sice skromné základy, ale obrovského genia loci, kterého moderní developerské projekty na zelené louce dokážou replikovat jen stěží.
Zdroj: Česká cena za architekturu, ARCHIWEB, Delnickekolonie.cz, PAMATKOVYKATALOG.CZ, Architectureweek.cz
