Rozšíření a renovace jsou věčným a vděčným námětem, ale uchopit je lze různě. Ne vždy jde jen o prosté zvýšení obytné plochy nebo modernizaci. V tomto případě si klient britských architektů přál zvýšit „adaptovatelnost“ svého rodinného domu – požadavek trochu netradiční, ale velmi praktický. Nereaguje totiž jen na přítomnost, ale i na budoucnost.
Co znamená adaptovatelný dům
Co adaptovatelnost obnáší? Snahu dobrat se rekonstrukcí takového uspořádání místností, které vám i vašim blízkým umožní „růst“ spolu s domem. Pětileté děti ocení vlastní hernu plnou hraček – částečně pod dozorem, a přitom trochu stranou, aby hluk a nepořádek nenarušoval celou domácnost. Desetileté děti docení studovnu na úkoly a učení. Doma rostoucí muzikant by potřeboval zkušebnu s klavírem, malí sportovci posilovnu… Těžko říct, co přesně bude zapotřebí, protože budoucnost není daná.
)
)
)
)
Dům, který má potenciál k trvalému růstu
Jisté je, že užitečná dětská herna se po pár letech přežije a bude ji třeba nahradit místností s jiným využitím. Prostor se bude muset přizpůsobit novému programu. Jenže ne každý pokoj je k takovým zásahům vhodný – chybí mu právě ona adaptovatelnost. A tu chtěl při rekonstrukci získat klient architektů z londýnského předměstí, když se pustil do úprav staršího domu. Ten už jednou rozšířením prošel, v 70. letech, ale tenhle model využití se přežil a bylo třeba uchopit ho jinak.
Architekti se rozhodli využít i potenciál dvora, zahrady a malého sadu – byť nám ovocnářství k anglickým předměstím moc nesedí, v 70. letech bylo velmi populární. Projekt měl rozšířit přízemí a lépe ho napojit na sad, vytvořit prostornou a prosvětlenou ložnici (žádnou potemnělou špeluňku, ale vzdušnou místnost s výhledem do zahrady) a novou jídelnu s kuchyní, která se může stát „letní“, navázanou na venkovní prostor. A k tomu sérii provázaných pokojů a místnůstek, které se mohou v následujících letech volně přizpůsobovat tomu, co bude rostoucí rodina potřebovat.
)
)
Nestavět, až to bude nejvíc spěchat
Na realizaci je příjemná nízkonákladová struktura projektu, který sázel na otevřenost, flexibilitu a robustnost bez betonu – klient si žádal minimum oceli a betonu, preferoval „lidská měřítka“ a přírodní materiál. A hlavně to, že se do úprav pustil předvídavě, v předstihu: ještě než poptávka po konkrétním prostoru převládne a stane se komplikací.
)
)
Rekonstruovat „do foroty“ se může zdát nerozumné, ale odráží to chytře uchopenou situaci, kdy ještě máme čas, peníze a energii. Přistoupit k úpravám dřív, než nás tlačí. I díky tomu se celý zákrok stal příjemnou záležitostí, kterou si architekti i klient užili a měli dost příležitostí promyslet nejlepší řešení adaptovatelnosti.
A výsledek? V nejexponovanější části se konstrukční dřevo stalo součástí pozadí, které dotváří prostor – vizuálně i akusticky nevtíravě a příjemně. Kuchyňský ostrůvek a jeho pracovní desku definuje keramický obklad. Podlaha vznikla kompozicí tří materiálů, především linolea, jejichž odlišná geometrie doplňuje dřevo a kámen. Rozšíření napojuje dům na zahradu a sad, které jsou teď mnohem dostupnější, a celý zastavěný prostor se může dál měnit a rozvíjet, aniž by to zásadně ovlivnilo život domácnosti. Přístavba odpovídá současnosti, ale myslí na budoucnost.
Materiály: nimtim architects
Foto: Megan Taylor
)
)
)
)
)
)
)
