Na okraji francouzského lesa Fontainebleau vznikl rodinný dům, který se okolní přírodě dokonale přizpůsobuje. Nabízí velkorysé prosklení, dostatek denního světla a zároveň soukromí i příjemné vnitřní klima. A co je možná ještě zajímavější, jeho provoz byl navržen s ambicí obejít se bez externích dodávek energie a vody.
Ekologické bydlení nemusí nutně znamenat přetírání domu nazeleno
Projekt Sous les Ailes od studia KIDA Architecture & Design ukazuje, že ekologické bydlení nemusí nutně znamenat přetírání domu nazeleno, ani žádné zásadní kompromisy. Pokud se udělá dobrý projekt a architekti se nebojí přemýšlet mimo zaběhlé postupy, vlastně není nic nemožné. Raději to ale vezmeme postupně.
Asi hodinu cesty od Paříže leží malebná vesnice Barbizon, kterou si v minulosti oblíbili francouzští malíři – krajináři. Není divu. Okolní krajina s mohutnými duby, skalními útvary a také lesem Fontainebleau, oblíbeným místem dostaveníček zamilovaných párů, má neopakovatelnou atmosféru.
)
)
)
)
V kraji, který je Francouzům tak drahý
Právě tady, v krajině „Francouzům drahé a blízké“, dostali architekti ze studia KIDA Architecture & Design příležitost vytvořit netradiční rodinné bydlení. Pozemek o rozloze 2 000 metrů čtverečních už jednu stavbu měl. V jeho severovýchodním cípu stál původní kamenný objekt, ke kterému byly postupně připojeny dvě betonové přístavby. Ty ovšem příliš velkou architektonickou hodnotu nepředstavovaly.
Majitelé si naopak přáli dům světlý, otevřený do zahrady, který by v přírodním prostředí nepůsobil rušivě. Současně požadovali maximální ohleduplnost k životnímu prostředí a nezávislost na běžných zdrojích energie a vody.
Staré zůstalo, nevhodné muselo pryč
Architekti se rozhodli zachovat původní kamennou budovu, zatímco obě betonové přístavby nechali odstranit. Staré zdivo tak znovu získalo svou přirozenou podobu a stalo se důležitou součástí nové kompozice. Výška okapu původního objektu zároveň určila maximální výšku nových částí domu. Díky tomu přístavby historickou stavbu nepřevyšují a celý soubor působí vyváženě.
)
Hlavní obytné křídlo se táhne podél severní hranice pozemku. Jeho konstrukce kombinuje dřevo s bloky z konopí a vápna. Vznikl tak vzdušný prostor, který je rozdělen funkčními bloky na vstupní část, obývací pokoj a kuchyni s jídelnou. Tím asi nejnápadnějším prvkem domu je výrazně přesahující střecha. Právě od ní se odvíjí i název projektu Sous les Ailes, tedy Pod křídly.
Úloha střešních přesahů přitom není pouze estetická. Jižní fasáda je z velké části prosklená, takže interiér získává dostatek přirozeného světla a výhledů do zahrady. Přesah střechy ale omezuje dopad vysoko stojícího letního slunce a pomáhá tak předcházet přehřívání. Na severní straně architekti zvolili podstatně menší okenní otvory. Ty umožňují průhledy napříč domem, aniž by narušovaly jeho intimitu.
)
)
Konopí místo běžných stavebních materiálů
Samostatnou kapitolu představuje ložnicové křídlo. Jeho jednoduchý objem, vybudovaný z konopno-vápenného materiálu, se ukrývá pod střechou hlavní části a pokračuje směrem k přírodním skalám. Hlavní ložnice je zasazena do klidného prostředí mezi stromy, stranou od společenského dění. Zajímavý je také výběr materiálů. Konopí s vápnem tvoří důležitou součást nových konstrukcí a uplatnilo se rovněž při zateplení původní kamenné budovy.
Na její stěny byla použita stříkaná konopno-vápenná směs, střechu izoluje dřevovláknitý materiál. Jde o řešení založená na obnovitelných surovinách, která pomáhají omezovat environmentální dopady stavby. V původním objektu našly místo koupelna, prádelna a pokoj pro hosty. Garáž a dílna jsou umístěny severně od hlavního obytného prostoru, takže technické zázemí nenarušuje kontakt domu se zahradou.
)
)
Voda ze střechy, teplo ze slunce
Bioklimatický přístup se ovšem neomezuje jen na konstrukci a materiály. Podstatné je také technické vybavení. Dvě akumulační nádrže zachycují dešťovou vodu, která následně prochází systémem úpravy. Toto řešení je základem zamýšlené vodní soběstačnosti.
O vytápění se stará solární systém doplněný kamny na dřevo s teplovodním výměníkem. Větrání využívá zemní výměníky, známé také jako kanadské studny, a decentralizované jednotky se zpětným získáváním tepla. Jednotlivé technologie se tak doplňují s pasivními opatřeními, především vhodnou orientací, stíněním a tepelnou izolací.
Projekt dokončený v roce 2024 ukazuje, že současná architektura nemusí za každou cenu dominovat svému okolí. Může naopak využít toho, co už na místě existuje.
Zdroj: KIDA Architecture & Design
Foto: Alexis Pichot
