Od jara do podzimu je všude, poté jako by zmizel, co dělá hmyz v zimě

Strategie, které si pro přežití zimy vyvinuli nejrůznější živočichové, se v zásadě moc neliší. Každá má svá pro a proti, silné a slabé stránky. A hmyz není výjimkou. Ze série dobrých nápadů pro život se hodí zmínit třeba osobitou strategii - vyskytovat se jen tam, kde se současně neprojevuje zimní roční období. V tom jsou ovšem tropičtí hmyzáci, ve srovnání s těmi našimi, v dost neférové výhodě. Skóre tedy může dorovnat strategie sezónních migrací, cest za teplem. Prostě zbytečně nezůstávat tam, kde se začíná nepříjemně ochlazovat. Ne každý hmyzí druh ze střední Evropy má ale potřebné kapacity a křídla k tomu, aby tuhle mnohdy strastiplnou pouť podnikl. V našich podmínkách je tedy útěk za teplem doménou spíše „tažných druhů“ nočních motýlů. Můr a lišajů.

Zima představuje pro většinu hmyzu problém z několika podstatných důvodů. Předně, mizí při ní dostupné zdroje potravy. Pokud jste si uvykli okusovat svěží zelené lístečky, sát šťávy kvetoucích rostlin nebo bodat a čerpat krev z houbařících výletníků, máte v zimě smůlu. Zemřít hlady nutně nemusíte. Chce to ale být dobře připraven předem. Pak postačí, když tohle neradostné období přečkáte například s pomocí různě improvizovaného zimního spánku, hibernace, kdy zdroje spotřebováváte jen minimálně. Do cesty se vám, hmyzu, ale staví jeden podstatný konstrukční zádrhel. Hmyz je studenokrevný, má stejnou teplotu jako okolní vzduch, není schopen ji regulovat vlastním metabolismem.

Takže si většinou nemůže vytvořit natolik dostatečné tukové zásoby, aby si mohl během spánku efektivně přitápět. Proto musí najít úkryt. Kde? Hluboko pod kůrou stromů, v půdě, pod kameny, v listové hrabance, aby se od mrazivého prostředí izoloval. Zmizet na zimu v trouchnivějícím dřevě je specialita střevlíků, ztrácet se v puklinách skal zase dobře umí slunéčka. To, že tu zimu přežijí, stoprocentně jisté není. Ale v závislosti na kvalitě úkrytu se jim to většinou daří. Jde to pochopitelně i jinak. Zimovat se dá i v týmu. Nahloučení spousty živých hmyzáků jednoho druhu (znovu třeba slunéčka dvoutečná, některé mouchy) pomáhá, zvyšuje šance k přežití. 

To sociální, tedy společensky žijící hmyz – mravenci a včely – jde ještě dál. Ti si živočišné teplo uměle vyrobit umí, a své úly a mraveniště dokáží s pomocí nejrůznějších fint vyhřát. Většinou za cenu vyhladovění většiny živého osazenstva, ale pořád v zájmu přežití celku. S mrazem za okny a bojem proti němu se pojí ještě jedno zásadní riziko: voda se při něm mění v led, takže studenokrevný živočich takříkajíc vymrzne zevnitř, ledové krystalky v mimobuněčné tekutině potrhají jeho tkáně. Dá se tomu částečně předejít tím, že budete před zimou obsahovat vody co nejméně (zvýší podíl mastných kyselin či solí) případně, že vsadíte na nějakou formu nemrznoucí směsi vlastní výroby. I to někteří zástupci hmyzu dokážou.

Můžete být také odolní, otužilí, z principu mrazuvzdorní. Jako švábi. Nabízí se také přečkat chladné období nějakou formou dočasného nebytí. Klidového stádia, vývojové fáze. Třeba tím, že se skryjete a zakuklíte, a jaro už uvidíte jako dočista nový, o poznání vyspělejší jedinec. S larvou je to podobné. Ale co si budeme povídat, je to všechno dost nákladné a pracné. A někdy je prostě hodit ručník do ringu opravdu nejlepší řešení. Takže? Když se doba nachýlí, nakladete vajíček, co to jen jde. A s příchodem zimy prostě zemřete. Nebojte, vaše geny budou žít v potomstvu, které jste po sobě zanechali, vylíhne se z vajíček, které s přezimováním problém nemají, příští sezónu.

Není to nic tragického, když se celá délka vašeho života počítá v měsících nebo týdnech. Je to způsob, jak hezky doběhnout všechny okolo. Něco jako - Kdo nehraje, nemůže nikdy prohrát. Přečkat, odejít, zmizet, prospat to a nebýt jsou pochopitelně jen naznačené varianty strategií, které hmyz různě kombinuje dohromady, podle konkrétního druhu a podmínek, které se mu nabízí. A do toho všeho pochopitelně vstupujeme i my, lidé. K radosti některých hmyzáků a naší nelibosti.

Nic proti slunéčkům, ale jejich zrak skutečně nepatří k nejostřejším. Takže když se ubírají ke svému zimovišti, a do cesty se jim postaví panelák, moc rozdílů nevidí. Příhodných skulin pod zateplením a omítkou je víc než dost. A co teprve ta lákavě otevřená okna, ze kterých se line pohostinné teplo? Zrovna tak se u nás snadno mohou zabydlet zlatoočka a nejrůznější ploštice. Ty umí docela nehezky zapáchat, zvlášť když je rozmáznete po podlaze. Na sezónně využívaných chatách se zase s oblibou zabydlují denní motýli, babočky. Vyhovuje jim ochrana před chladem, ale když zatopíme, radost jim tím neuděláme. Proberou se.

Zlobit se na ně nemůžeme, prostě jsme jim neúmyslně a nevědomky nabídli příhodné podmínky pro strávení zimy. Teplo jim ale nedá spát, rychle je připravuje o energii a vodu, kterou většinou nemají kde doplnit. Takže nakonec zahynou. Podobně to mají i vroubenky americké, které k nám do Čech doputovaly relativně nedávno. Pokud máte okna někde na dohled borovice (na kterou je vázaná), nejspíš se k vám také před zimou přijde ohřát. S palivovým dřevem si můžeme snadno domů na zimu zanést pestrokrovečníky, zavítat k nám mohou kvapníci i střevlíci, a rozšířit tak domácí ekosystém o další bezobratlé obyvatele.

I když zvláště neškodí, možná jen nechcete, aby se váš byt či dům stal pohostinstvím pro zimující hmyz. Jak na to? Začněte tím, že dobře utěsníte případné průniky, zvláště kolem oken a dveří. V rozšířeném smyslu pak v podkroví, kolem podhledů a střešních světlíků, v suterénu, kolem instalatérských rozvodů. Vyplatí se také snížit dostupnost případného krmení. To znamená nejen zbytky z kuchyně, ale také zelené rostliny. Své udělá snížení vlhkosti v domácnosti. Je to ale víc než pracné, navíc skoro zbytečné. Hmyz si totiž vždycky najde nějakou tu cestičku. Odhodlání přežít nějakým způsobem zimu dokládají jeho nejrůznější kreativní strategie.

A pokud chcete naopak přezimování hmyzu pomoct, můžete těmto drobným návštěvníkům postavit na zahradě hmyzí hotel.