Stačí jediný pohled a děje se něco zvláštního: mozek bez námahy přiřadí obraz ke konkrétnímu místu, i když jste v daném městě nikdy nebyli. Panoramata metropolí fungují jako vizuální zkratky. Něco v nich je tak výrazné, že se v paměti uchytí podobně jako logo značky, melodie z reklamy nebo tvář slavného herce. A přitom jde „jen“ o siluetu domů na obzoru.
Dědictví lovců a sběračů
Na první pohled to vypadá jako trik moderní doby, výsledek práce Hollywoodu nebo obrázků na Instagramu. Zahlédneme siluetu města a hned ho poznáme. Za tím mžikem se ale skrývá hlubší mechanismus. Lidské vnímání je od základu nastavené na rozpoznávání vzorců.
Je to dovednost, na které tisíciletí záviselo naše přežití. V krajině bylo nutné rychle poznat, kde je bezpečí, kde voda a kudy vede cesta. Panorama je v podstatě moderní verze horizontu, podle kterého si okamžitě srovnáme vnitřní kompas a určíme svou polohu, nebo podle kterého poznáme, že jsme u cíle.
Magie jednoduchého tvaru
Proč si tak dobře pamatujeme právě siluety? Protože silueta odfiltruje detaily a nechá jen to podstatné: tvar. Ten je pro mozek ideální – je stabilní, rychle čitelný a snadno se porovnává s pamětí. A budovy, obzvlášť ty velké nebo s výrazným tvaroslovím fungují dokonale.
Panoramata ikonických měst jsou takových tvarů plná. Nejde o krásu, ale o rozpoznatelnost. Často stačí jeden dominantní prvek, který pak bez námahy „zapíchne vlaječku“ do mapy v naší hlavě. Paříž má Eiffelovu věž, Dubaj má Burj Khalifu, San Francisco most Golden Gate.
)
Když hraje celý tým
Ještě silnější jsou města, která se opírají o celý „tým“ znaků. Londýn tvoří řeka, historické mosty a moderní věžáky v jednom známém mixu. Sydney sází na perfektní dvojici Opery a Harbour Bridge, které dohromady působí jako podpis. Manhattan je pak jiný druh ikony. Není to jedna stavba, ale hustota a vertikální rytmus mrakodrapů. V paměti se nám usadí jako archetyp velkoměsta, ze kterého se během okamžiku stane konkrétní místo.
Příroda jako dokonalý rám
Lidé nečtou jen objekty, ale i vztahy mezi nimi. Řeka, záliv nebo hory vytvoří rám, do kterého město dokonale zapadne. Učebnicový příklad je Praha: Vltava, Hradčany a věže Starého Města tvoří kompozici, která vypráví příběh o historii i krajině. Hongkong zase definují mrakodrapy namačkané u vody s dramatickou kulisou hor v zádech. V Riu de Janeiru pak příroda (kopce a pobřeží) dominuje natolik, že je město nezaměnitelné i bez ohledu na architekturu.
Síla opakování a kolektivní paměť
Ikoničnost vzniká i neustálým opakováním. Když se určitý pohled fotí stále ze stejného místa, mozek si ho uloží jako normu. Pohlednice, filmy i reklamy na letenky vytvářejí kolektivní vizuální paměť.
V psychologii platí, že známé věci nám připadají důvěryhodnější a přitažlivější. Co jsme už mnohokrát viděli, mozek zpracuje snadněji. Ikonická panoramata jsou obrazy, které se staly známými tak často, až je bereme jako samozřejmost.
Instagramový rituál a radost z poznání
Dnešní doba tento proces ještě urychluje. Film používá panorama jako okamžité ukotvení děje – jeden záběr (říká se mu establishing shot) a všichni vědí, kde jsou. Sociální sítě pak dělají z vybraných vyhlídek rituál. A když se celé roky sdílí stejná perspektiva, vypálí se nám do mozku.
Někdy nás sice může moderní městská silueta bez jasného bodu zmást, ale mozek se okamžitě snaží zachytit detailu – tvaru pobřeží nebo charakteru světla. Jakmile to do sebe „zacvakne“, pocítíme drobný triumf. Mozek totiž miluje, když z neurčitosti udělá jistotu.
KVÍZ: Poznáte světové metropole?
Teď přichází ta nejzábavnější část: jak dobře to funguje právě u vás? Připravili jsme pro vás deset panoramat slavných měst. Stačí jeden pohled a uvidíte, že váš mozek opravdu čte známé tvary tak spolehlivě, jak tvrdí věda.
Poznáte světová města podle panoramatu?
