Nic proti místním, ale Borová Lada zní spíše jako diagnóza, než jako adresa. Vesnice na konci světa a poslední výspa civilizace, dobrá ke strávení dovolené v přírodě. Nikoli však k bydlení. Nu, a právě tyto ne úplně lichotivé představy nyní narušuje projekt architektů ze Studia Plyš.
Z domu, který stál už kus za obcí, u cesty vedoucí hlouběji mezi šumavské lesy a pláně, rozsáhlou rekonstrukcí, přestavbou a rozšířením architekti vykřesali docela nové stavení. Tedy, nové zvenčí a zevnitř, ale přesto při zachování původních proporcí stavby. Dali si při tom hodně záležet, aby stavební aktualizace, modernizace, nevzala domu jeho autentičnost. To, jak zapadal a souzněl s krajinou ve svém okolí.
I když lehké to samozřejmě nebylo. Pokud máte osobní zkušenost s chalupami z podhůří (nejen) Šumavy, dobře víte, že se na jejich letité jádro snadno nabalují a nalepují nejrůznější přístěnky, přístavby a konstrukční přílepky. Které mohou po omezený čas sloužit k užitku a plánům svého majitele, ale po čase se snadno přežívají a tím balastem překrývají vlastní funkčnost objektu.
)
)
)
)
To platilo i pro chalupu, k níž byli přizváni architekti Lenka a Petr Vávrovi (spolupracující tu úzce s akademickou architektkou Kateřinou Vávrovou). Ona chalupa, stavba z 19. století, v sobě nesla všechny kvality, které se od objektu z 19. století daly čekat. Ale jejich potenciál mizel pod nánosem dodané nepraktičnosti. Stavba, která měla vstoupit do nového milénia jako funkční objekt, se toho nánosu nejprve musela zbavit.
Bylo nutné očistit ji od řady nevhodných zásahů a úprav, které způsobily následné stavební poruchy. A tam, kde se stavební poruchy projevovaly nejintenzivněji – například v bortící se hospodářské části – dali architekti prostor ke změně. Jinak byl ale jejich přístup k rekonstrukci chalupy založen na pokoře ke stavbě jako celku, ke všem jejím vrstvám ve smyslu její matérie i historie.
Dobře zacílený zásah
Hroutící se hospodářskou část tedy nahradila nová, dnes mnohem smysluplnější výplň. Nové srdce domu, obývací pokoj otevírající se do zahrady, který je zároveň portálem propojený s kuchyní v zachované části domu. A stodola? Převýšená až do krovu, dnes slouží jako prostor pro život i jako místo pro podzimní posezení. Jako místnost napůl cesty mezi vnitřkem a vnějškem, mezi teplem a zimou.
)
Dispozičně dnes chalupa – která se proměnila spíše na solidní dům - dovoluje užívání dvougenerační, s propojením obou jednotek a společných částí skrze centrální schodiště. Přitom silueta domu, jeho proporce, zůstaly nezměněny. Provedené změny jsou značné, ale nepůsobí nějak fatálně rušivě v kontextu okolí. Chalupa z Borové Lady je tedy proměněná, jiná, ale přesto zůstává osobitým doplňkem svého prostředí, z něhož roste.
)
)
)
)
Nová plošná prosklení otevírají interiér dennímu světlu a krajině, velké okenice ho naopak chrání před rozmary šumavského počasí i pohledy kolemjdoucích, když jich není třeba. Kolejnice okenic zůstávají přiznané, stejně jako pohledový beton s texturou odkazující na prkna fasády. Tři mohutné železobetonové sloupy nově nesou krov chalupy. Sloupy byly realizovány společně se základy stodoly, které musely být kvůli nevhodným opravám z 80. a 90. let provedeny nanovo.
)
)
Původní krov chalupy se tak podařilo zachránit, jen těžkou betonovou krytinu nahradily falcované šablony a některé prvky krovu byly zesíleny přiznanými ocelovými příložkami. V rámci tohoto zesílení byl vytvořen prostor jak pro nové obytné místnosti, tak pro zateplení střešního pláště. Vestavba, doslova přišroubovaná k objektu, vložená do podkroví a historicky hospodářské části, je řešena jako moderní dřevostavba obložená vláknocementovými deskami z přírodních a recyklovaných materiálů a překližkou s přiznaným montážním materiálem.
Zdroj: Studio Plyš
Foto: Tomáš Slavík
