Vykročit z průměru, pokusit se projekt uchopit trochu jinak. Nejen s ohledem na své potřeby, ale i s pochopením toho, jak bude váš dům působit na své okolí. Tak přemýšlel majitel domu Treehouse. K prospěchu všech.
Jeskyně uzavřené před světem
Pro koho se staví rodinné domy? Pochopitelně, že pro jejich majitele, obyvatele, rodiny. Takže se z principu věci veškerá snaha upíná k naplnění potřeb a přání těch, kteří budou v domě bydlet. Na tom by nic až tak neočekávaného nebylo. Výstupem takového přímočarého uvažování však bývá, že domy vznikající „pro své obyvatele“ zpravidla pak nemají co nabídnout svému okolí. Zvenčí jsou fádní. Jako jeskyně, uzavřené před světem, které si každý pračlověk zařizuje sám pro sebe.
)
)
)
)
Něco navíc nejen pro sebe, ale i pro okolí
Ano, logika případné odpovědi je pak neúprosná: „Proč by se majitel domu měl zajímat o to, jak jeho obydlí bude působit navenek, na okolí? Má snad povinnost dělat si své bydlení na pohled hezké pro ostatní?“ Nemá, samozřejmě. Ale pokud se o něco takového přeci jen pokusí, nezůstane u fádního průměru a udělá to navenek opravdu hezké, pozvedne tím úroveň celého sousedství. A tím i cenu okolních nemovitostí. Ze snahy udělat něco navíc pak mohou mít prospěch všichni.
Jak výrazně jiné to může být, když se jen trochu chce, pak názorně dokládá projekt z australského Adelaide.
Nebát se experimentů
Projekt rodinného domu je tu uchopen osvěžujícím způsobem, jako radostná a promyšlená přestavba, oslavující místo i architekturu. Budova jako báječné místo pro život rodiny majitele. Ale přitom i velkorysé gesto pro celou místní komunitu. Protože když jdete po ulici, dům nazvaný Treehouse prostě nepřehlédnete. Zapíše se vám do podvědomí a s jeho podobou si spojíte celou ulici, čtvrť. Je hezký, hravý, výrazný. A mile neprůměrný, nefádní. Přesně takový, jaké rádi navrhují architekti z australského ateliéru Das Studio.
)
Nepopiratelný pocit života v korunách stromů, symbol vzdoru a změny
„Ačkoli dům nestojí přímo mezi stromy, je zde nepopiratelný pocit života v korunách stromů, ozvěna živého zpěvu papoušků kakadu hned za oknem jejich ložnice,“ podotýká k projektu autorský tým architektů. Původně skromný hnědý cihlový městský dům ze 70. let 20. století, pozůstatek dřívějších idejí, se totiž proměnil v něco originálního. Dnes tu stojí, uprostřed směsice historických a fádních fasád, jako symbol vzdoru i změny.
)
)
Originalita umí být osvěžující
Tým Das zpřístupnil třetí patro, aby splnil požadavky na dispozice a pohodlí bydlení, a zároveň zachoval stávající půdorys budovy a strategicky manipuloval s jejím pláštěm. Přemístění kuchyně, jídelny a obývacího prostoru do prvního patra přineslo dostatek přirozeného světla, které rámuje upravené výhledy na město a okolní parky.
)
)
Venkovní odpočinkové terasy (slovy z ptačí říše bidla) zabírají vzdušný prostor nad přístřeškem pro auto a vjezdem z ulice, dřevěné zástěny nabízejí dynamické soukromí a stín. Víceúčelové truhlářské prvky skrývají pracovnu a prádelnu, každý kout a skulina jsou efektivně využity a zároveň nabízejí příjemné chvíle v každodenním životě. Ten dům slouží dobře svému majiteli, ale svým neprůměrným vzhledem pozvedá i své okolí.
Projekt Treehouse ukazuje, že odvaha při přestavbě může být devizou, která prospěje všem. Protože tuhle ospalou ulici v Adelaide nově pojatý dům docela probudil k životu.
Zdroj: Das Studio
Foto: Anthony Basheer
