Nějaký drážní domek se v nabídkách tuzemských realitních kanceláří občas objeví, ale rovnou celé nádraží? I takové akvizice jsou ve světě známé. Bydlení na nádraží může být velmi romantické, ale také se může stát adrenalinovou záležitostí. Třeba když si před koupí vysněného objektu neověříte jeho historii a pak se vám před domem neustále fotí turisté, protože se kdysi objevil na obalu desky kapely Oasis. Nebo se nádraží může stát opět byznysem, i když bez projíždějících vlaků. Stylové bydlení v dobových vagonech může přilákat spoustu takzvaných šotoušů. Anebo se jednoduše uvelebíte na zápraží a vyspíte se v luxusně zařízeném historickém vagonu, který je jenom váš. Přinášíme zajímavé nádražně-realitní příběhy.
Strážní domky v naší kotlině
V Česku je nejsnadnějším způsobem, jak se maximálně přiblížit své milované dráze, vlakům a vláčkům s vagony, koupě někdejšího strážního domku. Tyto miniaturní budovy (tzv. vechtry) jsou dnes typickým symbolem železniční nostalgie, dříve však sloužily jako služební obydlí pro traťové strážníky a jejich rodiny. Potřeba strážní služby pro železnici již dávno neexistuje a spousta drážních domků se proto rozpadá, jiné jsou však zabydleny, nebo se třeba staly muzeem (např. nejstarší dochovaný strážní domek v Evropě z roku 1828, který sloužil v Českých Budějovicích koněspřežce čili koněspřežné železnici). Pokud se někomu podaří drážní domek získat, může oslovit architekta, který propojí rekonstrukci objektu s moderní přístavbou, obydlet ale lze i vagon. Vznikne tak velice originální bydlení zasazené v krajině. Strážní domky se stavěly výhradně na zajímavých místech, která rezonují s představami současných romantiků.
)
)
)
)
Hlídač č. 47 a menší sesterská vechtrovna
Velice zajímavým místem je nádraží v Kovářské v Krušných horách, kde se zachovalo více drážních staveb včetně dvou strážních domků. Ten větší (č. p. 304) stojí na chomutovském zhlaví, byl odprodán do soukromých rukou a čeká ho náročná rekonstrukce v původním stylu. Proslavil se hlavní rolí ve filmu Hlídač č. 47. Menší vechtrovna (č. p. 301) se ukrývá v lese na zhlaví vejprtském a její rekonstrukce je již téměř u konce. Nádraží Kovářská je zachraňováno stejnojmenným spolkem, nadšenci, kteří provádějí renovace na vlastní náklady, dokonce odkoupili od ČD Cargo čtyři vyřazené služební vozy, tzv. hytláky, které byly určené k sešrotování. A renovované vagony se dnes využívají k ubytování, kterým lidé přispívají na rekonstrukční práce.
Když se na nádraží nevyspíte kvůli slavné bigbeatové kapele
Manželé Tim Collis a Ryan Phelps si koupili historické nádraží Cromford v anglickém hrabství Derbyshire. Měli záměr vytvořit z budovy rekreační objekt určený k pronájmům a dobře udělali, protože kdyby hledali jenom klidné bydlení, čekal by je šok. Nádraží se totiž ukázalo být součástí hudební historie, objevilo se na přebalu slavného singlu skupiny Oasis z roku 1995. A pointa? Fanoušci kapely jsou u vytržení, že mohou na slavném nádraží přespat a investoři si jenom mnou ruce. Samozřejmě historickou souvislost vytroubili do světa, kdo by nevyužil příležitost, která se naskytla zcela zdarma, jako bonus plánované investice.
Hlavní budova nádraží s čekárnou pochází z viktoriánské éry, stála manžele v přepočtu cca 12 milionů korun a je zapsána na seznamu historických a kulturních památek II. stupně. Zachycena je na fotografii použité na přebalu singlu Some Might Say, na kterém je také vidět Liam Gallagher, jak mává z železničního mostu, zatímco jeho bratr Noel stojí na nástupišti a z malé konvičky kropí koleje dole před sebou.
„Jsem fanouškem Oasis, ale neměli jsme tušení o souvislosti, dokud jsme to místo nekoupili. V jídelně byl na zdi fotorámeček s obalem Some Might Say. Zeptal jsem se Ryana, co to tady dělá. Tak jsme začali pátrat a brzy nám to došlo. Ten chlápek, který nám to prodával, se o tom nikdy nezmínil, ale musel to vědět, protože tu fotku měl,“ uvedl Tim pracující v digitálních službách pro vládu.
)
Manželé koupili nádraží už v roce 2007 a do renovace jeho budov se pustili o dva roky později. Stav objektů byl tak otřesný, že hrozilo zřícení. Co je platné zařazení budov do seznamů památkové péče, když jim hrozí likvidace? Vlastně šlo o zcela holou skořápku, v oknech nebylo sklo, ve střeše byly díry, místnosti byly prázdné, vybydlené. Prázdný skelet. Renovace trvala přibližně rok a stála v přepočtu okolo 4,2 milionu korun. Od místního úřadu pak majitelé dostali grant ve výši cca 900 tisíc korun. Do obnovy nádraží se podařilo zapojit i nejrůznější charitativní organizace. Dokonce i věž s hodinami byla zrestaurována do původní podoby.
Dnes se do noclehů v nádraží jen hrnou právě fanoušci kapely Oasis, jiní si alespoň pořizují selfíčka a dokonce si na místě lze zapůjčit i trakař, který je součástí přebalu singlu. I když zase až tak horké to nebude, alespoň podle slov Tima, který uvedl: „Naší demografickou skupinou jsou obvykle pozorovatelé vlaků, chodci, cyklisté. Tím, že máme jen jednu ložnici, jsou to obvykle starší nebo mladší páry.“
Zajímavostí také je, že bývalá hlavní budova nádraží Cromford stojí na východní straně, ale západní část nádraží slouží nadále svému účelu, cestovat se odsud dá do Matlocku nebo Derby.
)
Bydlení v opuštěném nádraží a luxusně zařízeném historickém vagonu
Vlakové nádraží Delph v britském Saddleworthu oživil železniční nadšenec Nigel Brooke. Ten žije přímo v budově staré stanice, ale pořídil si historický vagon, který proměnil v luxusní bydlení. Z celé realizace je patrna precizní řemeslná práce a nápaditost. Konkrétně jde o vagon druhé třídy Great Western Railway z roku 1895, který sloužil naposledy před více než 80 lety. Celá investice vyšla 68letého Nigela na cca 800 tisíc korun a hromadu času. Zvenčí vagon získal původní nátěr podle starých výkresů, díky kterému vypadá zcela autenticky.
)
Nejdůležitější zásahy ale nastaly uvnitř. Interiér sice nadále ctí dobu, ve které byl vagon postaven, ale majitel si sám navrhl veškeré dekorace. Inspiroval se původními prvky, které při renovaci vagonu našel a ty doplnil luxusní postelí a stylovými kamny. Historie se zde snoubí s pohodlím, obytným komfortem. Samotný vagon si Nigel pořídil za cca 8000 liber a nechal si ho přivézt z Gloucesteru po silnici. V žádném případě nešlo o vrak, na svůj věk 130 let byl vagon ve slušném stavu, renovaci ale vyžadoval. Ta zabrala přibližně tři roky, což ale byl rekordní čas, majitel původně odhadoval deset let.
)
„Musel jsem opatrně sundat každý shnilý kus, zrekonstruovat ho a znovu vrátit na jeho místo,“ vysvětlil Brooke v reportáži deníku The Sun. Vagon však byl naštěstí postaven z dubového dřeva, většina jeho částí byla proto dostatečně odolná. Vagon stojí na dvou betonových zdech, které ho drží v rovině s původním nádražním perónem; je proto snadno přístupný.
)
Své dílo si Nigel nechce nechat jenom pro sebe, vagon proto nabízí ke krátkodobým pronájmům, aby se jeho atmosférou mohli kochat i jiní fanoušci historických železnic. Nocleh vás zde vyjde na přibližně 200 liber. Vagonem navíc Nigel nekončí, chystá se na rekonstrukci bývalé nádražní čekárny.
)
Ze starého nádraží časová kapsle
Neobvyklé luxusní ubytování se dá vytvořit z čehokoli, třeba i z chátrající železniční stanice z 19. století. Cecilia Chavez-Brandonová a její manžel Paul Kirwan investovali do proměny bývalé železniční stanice Rowden Mill v anglickém Herefordshiru přibližně 1,4 milionu korun. Vzniklo místo s atmosféru železnice 50. a 60. let 20. století, které je rájem takzvaných šotoušů, čili milovníků a nadšených fotografů vlaků.
)
Stanice byla uzavřena od roku 1952 kvůli sílící automobilové dopravě. Největší investicí byla pro manžele koupě pozemku o rozloze jednoho hektaru, který zahrnoval i původní budovy a část trati. Investoři hledali místo, kde by mohli bydlet a zároveň podnikat, předností kupované nemovitosti přitom byla částečně provedená rekonstrukce budov původními majiteli. Na ni manželé navázali a koncept výrazně rozšířil. Chtěli vytvořit takzvanou časovou kapsli, která vrátí každého návštěvníka o desítky let v čase zpět. Z bývalé nádražní pokladny je dnes kuchyň, čekárna se proměnila na obývací pokoj a z někdejších pánských toalet je dnes koupelna.
)
Součástí nemovitosti je samostatná budova bývalé balíkové kanceláře, kterou manželé přestavěli na moderní apartmán. Ve stanici nechali rozvést ústřední topení, položili nové podlahy a zařídili novou koupelnu. Velkou pozornost věnovali historickým železničním vozům, z nichž jeden vybavili nábytkem ze 60. let 20. století. Následoval původní dvacetitunový brzdový vůz, který je dnes po rozsáhlých úpravách také součástí nabídky luxusního ubytování. Veškerý nábytek je starožitný a ideálně dobově věrný. Jedna noc v nejluxusnějším pokoji s výhledem do krajiny vás vyjde na zhruba 260 liber, za 430 liber si můžete na dvě noci pronajmout celou hlavní budovu stanice.
Zdroj: Wikipedia, novinky.cz, thestar.co.uk, ČESKÉSTAVBY.cz
Kvíz: Co jste možná nevěděli o českých železnicích a železniční dopravě?
Když proběhla první testovací jízda Pendolina s cestujícími na palubě, kvůli technické závadě musela být souprava potupně odtažena starou lokomotivou. První jízda prvního českého rychlovlaku tedy nedopadla zrovna dobře. Pro současné České dráhy, které navázaly na předchozí socialistické období, je to vlastně typické. Všechno funguje podivně a generální plat je z říše snů. Jenže z historického hlediska je to trochu jinak, například již v roce 1828 byl postaven nejstarší dochovaný strážní domek v Evropě, který sloužil v Českých Budějovicích koněspřežce. A to je...
