Elektrická koloběžka je ve městě skvělý nástroj pro rychlou přepravu mezi dvěma body. Ale není už tak skvělá pro zdraví koloběžkáře a těch, které míjí. S touto formou asistovaného pohybu se pojí víc problémů, než kolik jich měla pomáhat řešit.
Co je mikromobilita?
Půjdeme na to od lesa. Odpovědí na nikým nepoloženou otázku, co to vlastně je mikromobilita. Tak se totiž označuje způsob osobní dopravy na kratší vzdálenosti. Přirozeně spíše ve městech než na vesnicích, protože v lidnatých městech je osobní mobilita zásadní téma a na vesnici není na řešení takových nesmyslů čas.
Města totiž nad vesnicemi jednoznačně vedou v občanské vybavenosti, jen se tam všechno z té vychvalované obslužnosti – úřady, doktor, obchody, kadeřnice, knihovna - zpravidla nachází o větší než úplně malý kousek dál od vás. Za hranicí patnácti minut pěší chůze. A právě těch patnáct minut vzdálenosti představuje pomyslný zlom v tom, jak přistupujeme k řešení dopravy do cíle.
Mísí se v tom kus strategického plánování i taktické lenosti.
)
Když se nevyplatí MHD ani automobil
Ta čtvrthodina totiž není dost na to, aby se nám opravdu vyplatilo jít z domu někam na zastávku, čekat tam na autobus, popojet s ním jednu-dvě zastávky, tlačit se mezi lidmi… a pak jít stejně ještě kousek pěšky. To už dřív dojdeme do cíle po svých, rovnou. Hromadná doprava je pro takové nahodilé cesty, které nepodnikáme pravidelně každý den, dost nekomfortní, nepřesvědčivá. Neefektivní.
Snad kdybychom měli tu zastávku přímo před domem a autobusy z ní jezdily nonstop, bez čekání. Ale to se neděje ani v pohádkách a předvolebních spotech.
Ta čtvrthodina vzdálenosti je taky moc málo na to, aby se nám, máme-li ho, vyplatilo startovat auto. Než se pohodlně usadíte za volant a pedály, než vyjedete do provozu - a hlavně než v cíli najdete místo k parkování - pocit nějakého pohodlí a úspory času se rovněž rozplyne.
Takže? Takže tou odpovědí by měla a mohla být ona mikromobilita.
Stroje, které slouží všem
Například elektrické koloběžky, bicykly šlapací i bateriové, skútry, segwaye a další podivná malá vozítka, která jsou vám dostupná k zapůjčení. Jednoduché, vysoce mobilní, široce dostupné nástroje, určené pro krátké pojíždění v horizontu oněch patnácti minut.
Potřebujete si zaskočit na poštu pro balíček? Nečekejte na zastávce na autobus, nevyjíždějte z garáže se svým autem. Jen si vypůjčte koloběžku, a jste tam, kde potřebujete, v cuku-letu. Vy sami, po vlastní trase, až do cíle a hezky bez čekání.
Paráda, že? Tedy, ona to zase až taková paráda není.
)
Natolik velký opak, že funguje stejně špatně
Dopravní prostředky a nástroje mikromobility jsou chváleny především za to, že umí snižovat dopravní zátěž na silnicích. Tím, že využijete je, zatímco auto necháte doma. Že tou elektrickou koloběžkou nepřispějete ke znečištění městského ovzduší emisemi. Že tím malým zapůjčeným vozítkem nedoplníte kolony na vozovce. Že sáhnete po nástroji, který je obratnější a pohotovější pro krátké pojížďky. Který je taky skladnější pro parkování, odstavení, než osobní auta. A to je možná jeden z kořenů celého problému.
Mikromobilita toho totiž nenabízí o moc víc, než svérázně podaný „anti-auto“ program. Tváří se, že fungují jako přesný automobilů opak. A je to vlastně pravda. Jsou jejich natolik velkým opakem, že fungují přesně tak špatně. Jen tedy v trochu jiném uspořádání.
Stroje, které překáží všem
Dopravní zátěž z asfaltu vozovek totiž jen přenáší na dlažbu chodníků. V neregulované podobě, bez nějakých pravidel silničního, tedy spíše chodníkového provozu. S tím, že veškerou přepravu omezuje jen pětadvacetikilometrová rychlost a „slušnost“ konkrétního jezdce mezi chodci.
Koloběžkáře pod vlivem, který nezvládl řízení, taky nejspíš hned nebude za prohřešky nahánět opěšalý strážník městské policie. Takže zrovna pro všechny okolo - chodce a kolemjdoucí - není mikromobilita nejbezpečnější.
Koloběžky sice není těžké u cíle odstavit mimo parkovací stání, ale většinou je to na úkor místa pro procházející chodce. Koloběžková mikromobilita taky není tak křišťálově čistá, protože na sebe váže specifickou provozní infrastrukturu – někdo ty koloběžky musí svážet, distribuovat, dobíjet, přepravovat, rozmisťovat a opravovat.
)
Ale hlavně, už jste někdy viděli, jak se na takovém elektrickém skútru prohání senior, který si na poštu jede pro složenku? Přesně tak. Koloběžková ani jiná mikromobilita totiž není kdovíjak inkluzivní. Neslouží (na rozdíl třeba od městské hromadné přepravy) všem bez rozdílu. Bez nainstalované aplikace, QR kódu se s ní „jen tak“ nesvezete. V praxi tak mikromobilita nahrává jen ke zvýšené mobilitě té s digitálními technologiemi srostlejší mládeži.
Těch, kteří si vlastně nevybírají mezi tím, zda do cíle pojedou autem. Žádné ještě nemají.
Výstupem této podivuhodné formy mikromobility pak ale zjevně není to, že by na silnicích ve městech reálně ubylo automobilů. Jen na chodnících bude o něco méně bezpečno pro chodce.
)
Méně aktivního pohybu, více zranění
Zkrátka, tahle forma mikromobility, byť je tak výrazně propagovaná, má víc než jednu mouchu. Má jich celý roj. A k tomu roji teď přidává další výtky i Světová zdravotnická organizace (WHO). Ta totiž upozorňuje na to, že fyzická nečinnost je „tichou hrozbou pro globální zdraví“.
Jak tomu rozumět? V krátkosti, mezi aktivním pohybem chůzí a aktivní jízdou na elektrické koloběžce je dost podstatný rozdíl. To první integruje cvičení do našeho každodenního života. Chůze je totiž pořád ještě trochu cvičení. To druhé ovšem nikoliv. To je jen uměle asistovaná forma pohybu. A pokud mladý člověk nahradí patnáctiminutovou procházku pětiminutovou jízdou na elektrické koloběžce, ztratí tím klíčovou část své každodenní fyzické aktivity.
)
A miliony mladých lidí (WHO píše 1,8 miliardy), kteří se radši vozí, než chodí? To už je problém pro globální zdraví. Kromě sociálních a zdravotních rizik se taky nárůst asistované mikromobility zasadil o znepokojivý nárůst počtu nehod. Data v tomhle ohledu hovoří jasně. Křivky nárůstu mikromobility se nebezpečně protínají s nárůstem počtu závažných nehod, zranění a dokonce i úmrtími elektrických koloběžkářů. A samozřejmě i těch, které neopatrnou jízdou smetli.
Vysvětlení takových incidentů porůznu pramení z rychlosti, které mohou elektrické koloběžky dosáhnout; nestabilita jejich malých kol; falešný pocit bezpečí; minimální používání přileb a ochranných prostředků; nedostatek osvěty v oblasti bezpečnosti silničního provozu a obecně nezkušenost mladých lidí s manévrováním ve vysokých rychlostech v přeplněném městském prostředí.
Mikromobilita přitom není nezajímavý koncept, v městském prostředí smysl dává.
)
Jenže elektrické koloběžky a nejrůznější vozítka nám v jejím dosažení ve skutečnosti nepomáhají. Problém přeplněných vozovek ve městech neřeší, a nové komplikace vytváří tam, kde se ještě donedávna cítili chodci relativně bezpečně. Nepomáhají všem, a nepomáhají ani tam, kde by pomáhat měly. Ve své podobě je to jen produkt, který je propagovaný jako alternativa proti automobilům. Ale protože je tak zoufale nedomyšlený, není sám o nic lepší. S touto formou asistovaného pohybu se pojí víc problémů, než kolik jich měla pomáhat řešit.
Zdroj: ScienceDirect.com, WHO.int, jamanetwork.com, TheConversation.com
