Když jdou dobré konexe a dobré nápady takříkajíc ruku v ruce, není nemožné skoro nic. Své o tom věděl i Robert Paxton McCulloch. Podnikatel, který se do americké historie v minulém století zapsal hned natřikrát. Prodejem motorových pil, založením městečka Lake Havasu. A též koupí londýnského mostu a jeho převozem do Arizony.
Od armády až po dřevorubce
Ty tři nevšední podnikatelské příběhy přitom velmi těsně svým místem a geografickým záběrem souvisely. Pan McCulloch totiž od doby, co začal s podnikáním, vždycky po očku sledoval, o co by asi tak mohl mít zájem ten nejperspektivnější zákazník v USA: armáda Spojených států amerických. A pak už se vždycky snažil „jít svému štěstí naproti“. Třeba tím, že za druhé světové války rozjel ve velkém výrobu naftových generátorů. O produkt byl zájem, kamarády v uniformě zjevně měl. Takže o odbyt nouzi neměl.
Navíc se s naftovými generátory elektřiny pojila jistota odbytu i v poválečných časech. Od vrčících generátorů pak už byl jen kousek k další motorem řvoucí hračce. Motorové pile. Zatímco jeho konkurenti se v téhle branži drželi spíš optimismu, tedy výrobě motorů pro čluny, případně traktůrků a motorových sekaček, on se rozhodl, že statným dřevorubcem kácejícím stromové velikány může být vlastně každý.
)
)
)
)
Tedy když k tomu bude mít tu jeho motorovou pilu. McCulloch nechal přepracovat „revoluční“ design motorovky, vytvořil tzv. model 3-25. Nebyla to žádná masivní strojní mašina, ale naopak docela lehká jedno-mužná řetězová pila. O zbytek se postarala chytlavá reklama. Za jak dlouho pokácí a naporcuje strom kanadský dřevorubec sekyrou (ten v kostkované košili a kalhotách s laclem), a za jak dlouho to zvládne pupkatý americký tatík s motorovkou McCullloch? Výsledek se dal odtušit.
Peníze se musí točit!
I když to zní zvláštně, McCulloch zbohatnul hlavně na nedokonalosti svého produktu. Jeho motorová pila totiž nebyla úplně univerzální. A to mu umožnilo chytře rozšířit sortiment.
Motorovky s dlouhým listem, profesionální motorové pily dřevorubecké; pily motorové ale drobné tak, že posloužily zahradníkům. Pily, které můžete vozit s sebou v kufru, kdyby vám přes cestu spadl strom. Pily, které můžete použít k přípravě táboráku. I speciální pily na řezání ledu a motorovky k úpravě cihel a stavebního materiálu.
)
Vesnička budovaná pro vojenské vysloužilce
Vyráběl a prodával je všechny. A samozřejmě, jeho prvním odbytištěm byla armáda Spojených států amerických, její technické, inženýrské, stavební a podpůrné oddíly. Ženisti, řekli bychom. Robert Paxton McCulloch vydělal na motorovkách balík. A ten balík taky chtěl nějak dobře zhodnotit, uložit jako vzrůstající investici. Burza byla v poválečných časech krajně nejistým dobrodružstvím, nechtěl ani vrážet peníze do zlata. Proto vsadil na nemovitosti, realitní příležitost.
Na pobřeží Lake Havasu (umělého jezera, jež je součástí nádrže Parker na řece Colorado) v Arizoně pohotově nakoupil čtrnáct kilometrů čtverečních pozemků. Proč právě tam, v takové sluncem vyprahlé pustině? Inu, nejspíš díky svým kontaktům v armádě věděl, že na protějším břehu, v místě zvaném Pittburgh Point, roste tzv. Site Six.
Zní to tajemně, ale ve skutečnosti to byla vesnička budovaná pro vojenské vysloužilce, americké veterány.
McCulloch to viděl tak, že do budoucna nebude veteránů ubývat, spíš naopak. A že pozemky „naproti“ tomu sídlu pro vysloužilce buď bude dřív, nebo později, chtít armáda odkoupit (od něj, se slušným zhodnocením), anebo že by mohl sám přispět ke stavebnímu rozvoji té lokality, která by jednou se Site Six splynula. Nápad to asi špatný nebyl, ale háček přeci jen měl. Ano, tušíte správně.
Rozrůstající se veteránská vesnička byla na protějším břehu a potenciální kupci se do kamenité planiny na druhé straně jezera zrovna nehrnuli. Vypadalo to na solidní průšvih.
)
)
Chceme dobře zavedený most
McCulloch viděl, že bez mostu to nepůjde. Zaplatit stavbu mostu, to by si samozřejmě dovolit mohl. Ale úplně by to neodpovídalo jeho osobitému stylu. Když už tu má být most, tak takový, co mu poslouží jako reklama. A jeden takový pro něj jeho makléř, jakýsi Robert Plumer, našel.
V Londýně.
Ten most byl vystavěn v roce 1830 (podle projektu inženýra Johna Rennieho), a svými 280 metry oblouků se majestátně klenul nad řekou Temží. V roce 1962 ale londýnská stavební komise vyhodnotila, že tenhle most už není dostatečně pevný na to, aby unesl zvýšenou zátěž dopravy. A proto byl „odepsán“ z městského inventáře a určen k rozebrání, demolici. Aby se uvolnilo místo pro jeho nahrazení. Tehdy do toho, zpoza oceánu, vstoupil McCulloch.
)
)
Přes Panamský průplav do kalifornského Long Beach skoro zadarmo
Věta: „Vy se chcete zbavit starého mostu, já bych zrovna jeden dobře zavedený v Arizoně potřeboval,“ tenkrát asi nezazněla, ale vývoj událostí by tomu vlastně odpovídal. Mistr motorových pil v ceně znovu-použitelného materiálu odkoupil z Londýna stavební součásti starého mostu. Vesměs šlo o vnější obkladové žulové bloky. Bylo to za hubičku, respektive za 1,2 milionu dolarů. To pro něj nebyly žádné peníze. Co se ale prodražit už mohlo, by byla přeprava rozebraného mostu přes Atlantik.
Jenže i tady si šibal McCulloch věděl rady. V loděnicích v Plymouthu se tehdy dokončovala, pro americkou armádu, nová nákladní loď. A ta měla vyrazit na svou první cestu přes oceán, do USA, prázdná. Což (jak odtušíte) je krajně nehospodárné mrhání příležitostí. Díky svým konexím to tedy zařídil tak, že ona nákladní loď prázdná nevyplula.
V podpalubí totiž vezla „jeho“ most. Přes Panamský průplav do kalifornského Long Beach se tedy Londýnský most svezl lodí, a podnikatele to nestálo dohromady nic.
)
)
Je z Londýna, ale Tower Bridge to není
Těch posledních 500 kilometrů do Lake Havasu už dorazily součástky mostu nákladními vozy. Na místě je už čekala vystavěná železobetonová konstrukce, která se tou londýnskou skládačkou jen obložila. Most byl znovu sestaven tak, že se předem očíslované kameny spárovaly a pod most se během rekonstrukce naplnila původní zemina pro strukturní podporu. A bylo to.
Zní to neuvěřitelně, ale nákup z demolice za oceánem, přeprava materiálu téměř zdarma a doplnění kamenného obkladu do železobetonového základu jej ve výsledku stálo méně, než kdyby kompletně vystavěl nový most.
To hlavní ale byla reklama.
Reklama zadarmo a vyhledávané místo realitních makléřů
O Lake Havasu, kde z popudu excentrického podnikatele vznikl pravý Londýnský most, se psalo ve všech novinách. Byla to ohromná senzace. Nic proti Američanům, ale jejich povědomí o mostech v Londýně bylo slušně řečeno nízké… a nemálo z nich bylo ochotno věřit, že McCulloch přivezl do Států ten fenomenální Tower Bridge (asi jediný, který nejspíš z pohlednic znali). Nikdo jim to moc nevymlouval. Tak jako tak, museli se jet na ten pravý Londýnský most do pouště podívat.
Pro cestovní ruch už byl McCulloch na svém pobřeží Lake Havasu dobře připraven, takže netrvalo dlouho, než se z turistické senzace stalo lidmi vyhledávané místo. Lokalita „na druhém břehu“, po níž dříve neštěkl ani pes, se díky chytlavé reklamě s mostem stala vyhledávaným místem realitních makléřů.
Dnes má Lake Havas 60 000 obyvatel
Lake Havas City, které vyrostlo na čtrnácti kilometrech čtverečních pozemků pana McCullocha, má dnes 60 000 obyvatel. A určitě nejen veterány.
Robert Paxton McCulloch tedy nakonec netratil na motorových pilách, spekulacích s pozemky ani s šíleným převozem londýnského mostu do Států.
Pochopitelně tím neřekl své poslední slovo. Etabloval se ještě jako těžař ropy – petrolejář, propagátor závodních automobilů a motorismu, majitel mezinárodní letecké společnosti. A podepsán je i pod projektem nejvyšší kašny na světě, stojící v arizonském Fountain Hills. Pro tohohle podnikavého pána nebylo nic nemožné. S dobrými nápady – a dobrými konexemi – zkrátka není nic nemožné.
Zdroj: Wikipedia.org, BBC.co.uk, fundinguniverse.com, FountainHillsGuide.com, AtlasObscura.com
Kvíz: Vyzkoušejte si svou znalost slavných českých mostů
Silničních mostů je u nás evidováno cca 18 000 a zhruba stejný počet nepodléhá evidenci. Železničních mostů je okolo 6700. Všechny nemůže znát každý, ale některé z nich si řekly natolik o pozornost, že jsou opravdu hodně slavné. Poznáte je?
