Tradiční japonská architektura se po katastrofách 20. století musela vyrovnat s přísnými požárními regulacemi a přechodem od dřeva k betonu. Projekt House M od studia Analogue ukazuje, jak lze tento „betonový kompromis“ citlivě rekonstruovat a znovu propojit s archetypem japonského rodinného domu.
Hřebíky nebo šrouby Japonci v dřevostavbách nepoužívali
Japonská venkovská architektura, kdysi synonymum kvalitních dřevostaveb, bývala velkou inspirací. Nešlo jen o její vzdušnost, lehkost a příjemné vyznění nezastavěného vnitřního prostoru. K jejím výrazným prvkům se počítala například recyklace stavebních konstrukcí, jejich opakované znovu-použití. Anebo to, že se pro vlastní stavbu používalo jen minimum trvalých spojů. Konstrukce se vyvazovaly vyřezanými zámky, truhlářskými spoji.
Hřebíky nebo šrouby byste na japonském domě spočítali na prstech jedné ruky, pokud vůbec nějaké.
)
)
)
)
Poválečný beton, dřevo zapovězeno
Po staletí tradiční „módě“ rezidenčních dřevostaveb v rozletu přistřihla křídla až série katastrof. V roce 1923 například zemětřesení Kantó. A ve válečných letech pak rozsáhlé požáry velkých měst, vyvolané spojeneckými zápalnými bombami. Do obnovy poválečných let se tedy Japonsko vydalo stavebními materiály odolnými, nehořlavými. Betonem. Dřevo se stalo v řadě zastavěných městských oblastí, v tzv. Bousha Chiku - požárních zónách, přímo zapovězeným materiálem.
Dřevostavby, které nejsou ze dřeva
Kulturu výstavby rezidencí to výrazně poznamenalo. Protože v letech ekonomického i populačního růstu, spojených s rozrůstáním měst v metropole, se takové venkovské bydlení docela snadno mohlo stát domem v centru nové městské čtvrti. Která už podle nových stavebních pravidel spadala do požární zóny, odkud se dřevostavby musely klidit. Původního archetypu tradičních staveb rodinných domů se ale úplně vzdát Japonci nechtěli. A tak je, podle zažitého vzoru, stavěli z betonových tvárnic.
)
Pro milovníky tradičních dřevostaveb (chválící dovednosti japonských tesařů a stavitelů) to zní skoro až svatokrádežně. Ale bylo to v dané situaci vcelku pochopitelné řešení. Projekt architektů z tokijského studia Analogue na tuhle historicko-stavební vložku navazuje. Jejich aktuální projekt, House M, je totiž právě o rekonstrukci jednoho takového domu, z betonu vystavěné rodinné rezidence z roku 1990. V prefektuře Gifu.
)
)
Aby beton zůstal moderní
Dvoupodlažní objekt, s robustní betonovou skořepinou a s lehkou střechou z překládaných desek s mírným sklonem, přesně odpovídá někdejšímu trendu. Který se pochopitelně za těch pětatřicet let už docela přežil. Analogue se rozhodli pracovat se stopami stáří a čtou strukturální logiku domu jako vodítko pro obnovu. Rozměry nových prvků odkazují na měřítko betonových bloků, železobetonovou konstrukci a překládanou geometrii střechy.
)
)
Každý zásah byl navržen tak, aby byl viditelný
Tahle „kalibrace“ umožňuje, aby nové prvky zapadly do stávající konstrukce a zároveň zůstaly jasně identifikovatelné jako moderní zásahy. Přitom renovace odhaluje strukturální logiku House M, a snaží se ji převyprávět v moderním duchu. Renovace se zaměřuje na tepelný komfort a vlhkost (s tou by v Japonsku byly problémy i v dřevostavbě), aniž by se narušila integritu jádra domu.
Byly zavedeny nové podlahové hrany, kování a nastavitelné žaluzie, čímž se zachovala jasnost stávající konstrukce. Každý zásah byl navržen tak, aby byl viditelný, což umožňuje pochopit, co bylo přidáno a jak to souvisí s originálem. Výsledkem je moderní rodinný dům, který odráží zažitý archetyp a betonu přidává novost, která obydlí přibližuje budoucnosti.
Zdroj: Analogue
Foto: Semi photograph
