Gaur je nejmohutnějším ze všech žijících turů na planetě, zaručeně byste se mu vyhnuli ohromným obloukem (výška v kohoutku 2 metry, hmotnost až 1000 kg, až 115 cm dlouhé mohutné rohy). Zato gaura je rodem vytrvalých prérijních rostlin, který je u našich zahrádkářů tak trochu pozapomenut.
Rod turan je dosti početný, zahrnuje cca 300 druhů rostlin vytrvalých i letniček a roste v Severní Americe, Evropě i Asii. Do našich zahrad pak pronikly především severoamerické druhy a kultivary turanů, kde vytvořily dvě velké skupiny. Tu první tvoří vyšší záhonové odrůdy a druhou odrůdy drobnější, vhodné hlavně na skalky a suťoviště.
Kokardy pochází zřejmě ze severozápadních prérií Spojených států, přesně se to ale neví. Jsou zdobné nádhernými, výraznými květy, které zaplaví každou zahradu. Kokardy prostě nelze přehlédnout. A že pochází se severoamerického kontinentu dokazuje fakt, že byly poprvé popsány v roce 1806 v podhůří Skalnatých hor.
Pokud se nyní pustíte do množení muškátů řízky (začít je možné již v srpnu), dobře nám zakoření, přezimují a na jaře na nás budou čekat statné sazeničky, které brzy pokvetou. Nejsnáze přitom muškáty zakořeňují z postranních výhonků, které pouze vylomíme. Použít však lze i ne příliš měkké řízky stonkové.
Konec léta, přelom léta a podzimu a podzim jsou dobou, která nám jasně říká: „Nezapomeňte na cibuloviny kvetoucí brzy na jaře“. A také na rostliny hlíznaté. Jaro v zahradě prostě začíná již na podzim.
Přijďte si zasoutěžit v dřevácích, prověřit své znalosti o dřevě, pomoci se stavěním laviček a nebo zasadit nové stromky.
Pokud máte na okrasnou jablůňku v zahradě místo, určitě neprohloupíte, bude zdobit zahradu velmi dlouho a krásná malá okrasná jablíčka lze využít i do podzimních aranží. Málokdo se však pozastavuje nad tím, proč je vlastně nejíme. Jsou jedovatá? A nebo prostě jen tak malá, že nás ani nelákají? Vždyť by svým vzhledem a vůní lákat měla.
Margaritky mají více názvů, například pařížské kopretiny a kopretiny křovité, oficiálně se však jmenují kopretinovec dřevnatý. Na Kanárských ostrovech, což je španělské autonomní území kousek od Maroka, kvete kopretinovec prakticky po celý rok, stejně jako v oblastech s podobným klimatem a délkou dne. Toho sice v našich podmínkách dosáhneme obtížněji, přesto však budou tyto půvabné květiny v létě zdobit i naše záhony. A v případě teplého zazimování i mnohem déle.
Řeč je o kosmatcovitých rostlinách pocházejících většinou z jižní Afriky. Pro většinu pěstitelů sukulentů představují jeden ze základních stavebních kamenů sbírek. Prostě jsou nepostradatelné. Navíc patří do této skupiny sukulentních rostlin i živé kameny, které se rostlinám podobají až teprve v květu. A jde o skutečné skvosty pěstitelských sbírek.
Uvádí se, že luskoviny dovedou obohatit jeden hektar půdy až o 40 kg dusíku (ale i mnohem více), což je ohromné množství. Mohou za to hlízkové bakterie, které se vyskytují na kořenech rostlin čeledi bobovité, s nimiž žijí v symbióze.
Lantana má velice pozoruhodné květy a jelikož pochází z tropů, lze ji v našich podmínkách pouze letnit a tedy pěstovat jako rostlinu přenosnou. Pěstujeme ji v podobě menších keříků a nebo na kmínku ve větších nádobách.
Zahrada je vizitkou zahradníka. A že nejspíš máte co dočinění se skutečným profesionálem, poznáte nejlépe podle jeho zahrady podzimní. Do jejího vzhledu se totiž propíše nejen zkušenost pěstitele, ale i fantazie tvůrce a schopnost plánování. Laicky řečeno, létem u dobrého zahradníka sezóna nekončí a v jeho zahradě pořád něco roste a kvete.
Správně růže křídlatoostnitá je jednou z oblíbených velkých sadových růží, pochází z čínského Sečuánu a západního Himálaje, kde se vyskytuje v subalpínském pásmu, čili ve výškách od 3000 do 3600 metrů nad mořem.
Na skalky, do záhonů, suchých zídek i do mobilních nádob. Hvozdíky se prostě hodí všude. Jejich drobné, něžné kvítky, vyzdobí záplavou nálad každé místo, kam hvozdíky vysadíme. A jelikož obvykle nedorůstají větších rozměrů (větší výšky) a též kvítky mají drobnější, je třeba s nimi počítat v popředí a nebo na jinak výrazných místech.
Pukolu se nesprávně říká kadeřavá myrta pro jeho zkadeřené okvětní plátky a listy. Jinak se správně jmenuje lagerstrémie a jde o skutečně dlouholetou (věkovitou) rostlinu, která miluje letnění. A dokonce byly vyšlechtěné i mrazuvzdorné variety pro naše okrasné zahrady.
Chcete dodat své zahradě smaragdový lesk, vyplnit zelení stinné kouty? Dodat omezenému prostoru hloubku a vytvořit kulisu neproniknutelné džungle? Pokrýt nevzhledné stěny, přidat patrovitost a vertikální vegetaci? Společnou odpovědí na tyto a mnoho dalších otázek je břečťan popínavý.
Žanovec, tento poměrně malý okrasný keř dorůstající výšky 2 metry vyžaduje pravidelný řez. Odvděčí se nám však bohatou záplavou květů, jakoby na něm hodovaly tisíce motýlů.
V pohádce Dařbuján a Pandrhola si léčící havíř přál, aby na stromech rostly jitrnice. To však strom jménem zmarličník by se vlastně měl jmenovat buchtovník, voní totiž na podzim jako pekáč horkých buchet. Tedy ne on sám, ale jeho již lehce tlející opadané listy. Jak neobvyklá vůně hniloby!
Šrucha velkokvětá je teplomilnou a světlomilnou rostlinou, která otevírá své květy pouze za plného slunce. Stejně jako třeba gazánie. Vydrží přitom i ta největší vedra a sucha, jelikož dovede svými dužnatými stonky a lístky zadržet dostatek vody. Umí šetřit! A nám tak usnadňuje pěstování. Vlastně nepotřebuje skoro nic.
Invazivnost, divoký růst, obtížná likvidovatelnost, ale i nebezpečná jedovatost včetně možných poškození pokožky a alergických reakcí. To jsou charakteristické rysy některých rostlin, které by bylo lepší v některých případech do zahrady vůbec nepořizovat. Představme si některé z nich.