Jiřiny mají svátek až 15. února, ovšem jejich květinové jmenovkyně vykvétají právě ke konci srpna a v září, načež se stávají dominantami okrasných parterů. Jak jiřiny pěstovat, jakou péči vyžadují?
Mišpule obecná, jinak též německá, byla v Evropě již ve středověku tradičně pěstována jako ovocná dřevina, známa však byla již ve starověku. Ovšem dnes objevujeme spíše její schopnosti okrasné. Jak mišpule pěstovat, jaké jim najít stanoviště? Jak jejich plody chutnají a proč jsou zdraví prospěšné?
Kigélie africká neboli salámovník není výplodem bujné fantazie, ale skutečně roste a plodí. Plody jsou podobné šišce salámu, ovšem pojídat je nemůžeme. Tuto dřevinu z čeledi trubačovitých najdeme v tropech napříč světadíly.
Oleandry pěstujeme v našich podmínkách v mobilních nádobách jako rostliny přenosné. Zimu by v zahradě nepřežily. Ovšem jen samotné zazimování nestačí, je třeba dostatečně zalévat, hnojit, tvarovat, ale i znát nemoci a škůdce oleandrů. A když vše klapne, dočkáme se v létě nádherných květů.
Ořechoplodec, ořechokřídlec a nebo modrovous, rostlina kvetoucí v době, kdy již ostatní odkvetly či odkvétají. Poklad pro každého, kdo chce nádherně kvetoucí rostliny v zahradě co nejdéle do podzimu. Přicestoval k nám až z Mongolska, severu Číny, Koreje a Japonska a je na čase se s ním seznámit.
Serenoa plazivá je jediným druhem rodu serenoa. Tato nízce rostoucí, plazivá palma (s plazivým kmenem) má velké vějířovité listy a ve volné přírodě ji najdeme v jihovýchodních oblastech USA, především pak na Floridě, kde tvoří i rozsáhlé porosty.
S pěstováním mandevily začínáme již na jaře, ale pokud chodíte kolem domů s balkóny a zahradami, kde tato rostlina bohatě kvete, určitě vás zláká ještě letos. A možná ani nevíte, že jde právě o mandevilu, relativní novinku na pultech zahradnictví a zahradních center.
Bolševník je rostlinným rodem z čeledi miříkovitých, který zahrnuje okolo 60 druhů dvouletých a víceletých rostlin. Na našem území se běžně vyskytuje méně problematický bolševník obecný a velmi nebezpečný invazní druh bolševník velkolepý. Oba druhy přitom spolu mohou tvořit hybridy, byť vzácněji, což představuje další problém.
Rybíz červený a černý, maliny, ostružiny, angrešt, ale i malinoostružiny a třeba josta (kříženec černého rybízu a angreštu). Známé ovocné keře, který při dobré péči plodí a plodí i bez ohledu na výkyvy počasí. Plody nabízí tyto okrasné keře vynikající a dokonce i vzhledem nevypadají mnohé z nich vůbec špatně, obzvláště keříky na kmíncích, jiné však přinášejí především plody a svým vzrůstem způsobují zahrádkářům dokonce vrásky na čele. Například maliny mohou rozčílit i souseda, kterému "podlezou" plot. Ovšem nejsou tím jediným, čím můžeme svou zahradu obohatit.
U mnohých druhů rostlin to sice nemá valný smysl, ale u mnoha jiných je sběr semen a jejich uschování pro další sezónu více než žádoucí. Jak semínka správně sbírat a která?
Hořké hořce opravdu nejsou, tedy svým vzhledem. Jejich nádherné, modré, zvonkovité květy, překvapí každého svým půvabem a křehkostí. A barvou až nasládlou. Přitom snesou i chudší půdy a výborně se hodí na zahradní skalky. Z jakých hořců můžeme vybírat a jak je pěstovat?
Že listnatým stromům a keřům opadává na podzim listí, načež se uchylují k zimnímu odpočinku, je tak nějak samozřejmé a v mírném klimatickém pásu všemi běžně přijímané. Čím dál tím častěji se však v parcích a zahradách a nejen těch botanických, ale třeba i venkovských, objevují dřeviny, které prostě na zimu neopadají. Kde se vzaly, tu se vzaly…
Denivky dovedou obrůst velké plochy a vypadají zde vykvetlé opravdu neskutečně. Tyto vytrvalé byliny s oddenky či hlízami se dnes prodávají v neuvěřitelné paletě barev a provedení květů. A jsou dokonalým řešením pro každého, kdo hledá skutečně nenáročnou a přitom bohatě kvetoucí ozdobu svých záhonů.
Tabák (Nicotiana) je běžně známý jako kuřivo v mnoha svých podobách, křížením tabáku však vznikly i okrasné druhy, jejichž listy sice nelze kouřit, nádherně nám však vykvetou v záhonech i květináčích a truhlících. Musíme však dát na tyto rostliny pozor, jsou jedovaté a mohou uškodit dětem i domácím zvířatům.
Takzvané venkovní ibišky jsou v našich klimatických podmínkách zastoupeny téměř jediným druhem, ibiškem syrským. Vyšlechtěno bylo mnoho odrůd a kultivarů, z nichž nejpůsobivější jsou například kultivary plnokvěté.
Pokud si myslíte, že jste již objevili všechny zajímavé letničky, slyšeli jste o květině jménem nevadlec? Její neuvěřitelné, až překvapivé květy, se výborně hodí i do suchých květinových aranží. A v zahradě také vypadá báječně ještě živý a kvetoucí. Stejně tak je pěkný i v truhlících.
Taro kořen je u nás novinkou, která se však již tu a tam objevuje na pultech obchodů. Dokonce si jej však můžeme vypěstovat i doma v květináči a nebo na zahradě. Jde o dokonalou bezlepkovou zeleninu a dlužno říci, že i velmi chutnou. V kuchyni najde v každém případě široké uplatnění. Stinnou stránkou této plodiny jsou zmínky o jedovatosti kořene. Co s tím?
Krásnoplodka je bohužel teplomilný keř, který je nutné v našich podmínkách na zimu ukrýt před mrazem. Pokud však máte zimní zahradu či prostorný obývák, stane se i v mobilní nádobě nádherným doplňkem vašeho okrasného prostoru okolo domu v sezónně a uvnitř přes zimu.
Karafiáty neboli hvozdíky jsou květiny, které byly kdysi za socialismu jakýmsi květinovým symbolem lepších zítřků stejně jako šeříky symbolizovaly osvobození Rudou armádou. V dnešní době to pro změnu „odnesly“ třešně, růže, lípy a třeba i ptactvo nebeské a vůbec nemusí mít modrou barvu peří. Ovšem ne tolik jako kdysi právě karafiáty.
Veškeré hortenzie mají podobné nároky na pěstování, ať je již pěstujeme v záhoně či mobilní nádobě, ať jsou to vytrvalé keříky a nebo rostliny popínavé. A tím hlavním, co od hortenzií očekáváme, je kvetení. Pokud nám hortenzie nekvetou, je ve většině případů chyba na naší straně kurtu.
