Floristé se bez slaměnek objedou jen těžko, proto jsou slaměnky v jejich zahradách nezbytnými, ale též velmi pěknými květinami, které když uschnou, vypadají úplně stejně jako živé. Na svém vzhledu prostě neztrácí jejich květy vůbec nic. Byť rostliny ztratí život a veškerou vodu. Také aranže ze slaměnek vypadají jako „živé“ a nebo naopak kvetoucí záhony jako „slaměné“. Sušené navíc vydrží pěkné po mnoho let.
)
Aboriginky jako ze slámy
Slaměnka listenatá (Xerochrysum bracteatum) patří do čeledi hvězdnicovitých a pochází z Austrálie, Nové Guineje a Tasmánie. Zde slaměnky rostou v široké škále biotopů a půdních podmínek, výjimku představují zastíněné lokality. Pěstovány jsou však dnes právě pro své květy po celém světě a mnohde tato rostlina dokonce zplaněla. Její současný výskyt po planetě je proto poměrně masivní a to včetně Evropy.
)
Kromě květinových suchých vazeb a aranží jsou slaměnky též oblíbené k řezu přímo do vázy. Obvykle jde o vytrvalou bylinu, některé vyšlechtěné kultivary však mohou být i jednoleté. Kulturní pěstování slaměnek v Evropě začíná v roce 1791 v Anglii a již od poloviny 19. století začalo probíhat intenzivní šlechtění okrasných kultivarů. Slaměnka listenová patří v rámci čeledi hvězdnicovitých do její největší podčeledi hvězdnicové (Asteroideae) a tribu Gnaphalieae. Spolu s několika dalšími druhy byla vydělena z široce pojatého rodu smil (Helichrysum). Ovšem pro stejné účely se pěstují i další rostlinné druhy, kromě zmíněného smilu (Helichrysum) například někteří zástupci rodu smilek (Rhodanthe) nebo Ammobium.
)
O slaměnkách
Slaměnky dosahují výšky 40 až 80 cm, lodyhy mají vzpřímené, jednoduché a nebo jen chudě větvené. Lodyhy nesou střídavě kopinaté, obkopinaté a nebo eliptické listy, které jsou porostlé řídkým ochlupením. Ze spodní strany jsou lístky lehce lepkavé. Každá lodyha je zakončena nejčastěji jedním (výjimečně několika) květním úborem, jehož průměr je 2 až 7 cm. Terč květního úboru je tvořen drobnými trubkovitými květy nejčastěji žluté barvy. Uprostřed terče bývají květy oboupohlavné, ale po jeho obvodu pouze samičí a se zakrnělými tyčinkami. Okolo terče vyrůstají paprsky přeměněných zákrovních listenů. Ty jsou barevné, suchomázdřité, papírovitě tuhé a svým vzhledem připomínají korunní plátky jazykovitých květů. Barva se liší podle kultivaru, přičemž je barevná variabilita opravdu široká. Ploidie tohoto rostlinného druhu je 2n = 28.
)
Australské požáry slaměnkám prospívají
Jde o rostliny dlouhého dne, které kvetou ve své domovině od prosince až do září, přičemž květy jsou opylovány hmyzem. Plody slaměnek jsou hladké hnědé nažky s nažloutlým a nebo bělavým chmýrem. Semena se díky chmýru šíří větrem a nejlépe klíčí na otevřených prostranstvích, která byla „vyčištěn“ požárem, případně na stanovištích narušených.
Jak pěstovat slaměnky
Slaměnky listenaté můžeme pěstovat na záhonech, v truhlících na oknech, balkónech či terasách, i v závěsných nádobách (třeba pod pergolou). Do zahrad lákají opylující motýly, stejně jako například motýlí keř, výborně se pak rozmnožují semeny i řízky. Nejlépe se těmto slaměnkám (takzvaných slaměnek je mnoho druhů) daří na prosluněném a chráněném stanovišti, v půdě kyselejší, dobře provzdušněné a s nízkým obsahem fosforu. Bohatšímu růstu a kvetení pomáhá u vytrvalých kultivarů zimní sestříhávání a včasné odstraňování odkvetlých květních úborů.
)
K sušení se květy i se stonky odstřihávají postupně, jak nám slaměnky ve vegetačním období vykvétají. Suší se ve svazcích květy dolů v suchu a průvanu. Ve finále se pak můžeme stonků zcela zbavit a nebo použít při aranžování jen jejich části s květy na koncích.
)
)
)
)
)
