Hnojiva, výživa, nasvícení, speciální zálivky. Pěstování pokojových rostlin se v posledních letech stává z dekorativního oddechovky docela silně soustředěnou činností. Chcete se k ní taky připojit, ale máte pocit, že je to na vás trochu moc komplikované? Nebojte, stačí jen vnímat svět kolem sebe pohledem rostlin.
Je to docela vyrovnaný poměr. Počet kaktusů, které utrápíme suchem, proporčně odpovídá orchidejím, které nadobro utopíme. Jen proto, že je máme zaškatulkované jako vlhkomilné a kaktusy naopak jako pichlavé rostliny, co se obejdou bez vody. Ovšem pravda je taková, že zálivku ve správný čas a vyhovujícím množství potřebují jedny i druhé.
K tomu, aby v naší péči mohly prosperovat, to chce vědět, co si od nás žádají.
Když to víte, není pěstování žádné pokojové rostliny vlastně vůbec složité. Ať už je to super-citlivá tropická krasavice anebo epifytický chomáč se vzdušnými kořeny, o světě kolem sebe tyhle rostlinky smýšlí velmi prostě. Jsou prostě věci, které mají rády. A rovněž věci, které moc nemusí. Teď ještě poznat, které věci to jsou a jak je dělat. Dá se k tomu přistupovat různě.
)
Často ale můžete předejít dlouhým hodinám strávených studiem nároků svých pokojovek tím, že si vyhledáte jejich fotky na internetu. Když se říká, že: „Jeden dobrý obrázek vydá za tisíc slov,“ tak tady to rozhodně platí. Z jednoho snímku takové rostliny v přirozeném prostředí totiž načerpáte spoustu užitečné inspirace.
Budete možná až překvapení, v jakých podmínkách vlastně vaše staré známé pokojovky žijí a na co jsou „tam doma“ zvyklé. Zjistíte, že světla a slunce jim třeba dopřáváte až příliš. Anebo že jim vyhovuje substrát úplně jiné povahy, než jaký jim v dobré víře nabízíte. Zkrátka přijdete na to, jak vyladit mikroklima k jejich úplné spokojenosti.
)
Světlo je základ, ale upřímnost se cení též
Tou první dobrou radou pro úspěšné pěstování pokojovek tedy je zjistit, z jakých končin světa pochází a v čem jsou zvyklé růst. Pak už stačí jen podívat se na prostor svého bytu nebo domácnosti jejíma „očima“, a nabídnout jí takový prostor, který co nejlépe odpovídá jejím nárokům.
Světlé, vlhké místo, jako je kuchyňský nebo koupelnový parapet, je ideální pro většinu tropických nebo subtropických pokojových rostlin. Kaktusy a sukulenty, které jsou přizpůsobeny životu v pouštích, naopak potřebují co nejvíce slunečního světla po celý rok.
)
Pokud vám jde skutečně o blaho a štěstí svých pokojovek, vyplatí se trocha upřímnosti. Zrovna ten kaktus není dobré pěstovat ve stinném koutě. To prostě nepůjde. A je-li vaše domácnost jen jednou velkou temnou jeskyní, zrovna kaktusy byste si pořizovat neměli. Nevedlo by se jim. A platí to i pro ostatní rostliny, kterým vaše domácnost nemůže nabídnout to, co nejvíc potřebují.
Člověk, který o sobě tvrdí, jak velkým je milovníkem pokojových rostlin – ale přitom v nevyhovujících podmínkách utrápil už třetí Monsteru, a jde si právě koupit čtvrtou – skutečně lásku k rostlinám neztělesňuje. Poznat, že u vás něco dobře neporoste a neshánět se po tom, to k dobré praxi pěstitele patří též.
Na druhé straně ale nezoufejte. Existuje spousta nenáročných druhů pokojových rostlin, a též téměř nekonečně mnoho kombinací jejich nároků na okolní prostředí. Možná tedy není vaše domácnost stavěná na jeden konkrétní druh, ale jiným by docela vyhovovat mohla.
Správné „dávky“ světla jsou pro rostliny zásadní. Proto je v letních měsících můžete i venčit na dvoře nebo balkóně. Uděláte jim tím radost. Jen pozor, aby toho dobrého nebylo příliš. Pokojovky se na tu změnu musí aklimatizovat (zprvu je na noc noste domů). A pozor na úpalné slunce. I listy tropického banánovníku se umí spálit, i kaktusy se mohou na plechovém parapetu přehřát.
)
Zalévání není o dávkách, ale způsobu podání
Správné zalévání je to nejjednodušší a současně nejsložitější v celé péči o pokojové rostliny. Kdy a jak zalévat? Tehdy, když je to zapotřebí. Což je odpověď upřímná a správná, ale problematiku příliš nezjednodušuje.
Obecně řečeno dávají rostliny přednost častějšímu zalévání v letních měsících, když aktivně rostou, a mnohem méně pak v zimě. Dobrým pravidlem pro zalévání všech pokojovek pak je, že chtějí raději vodu vlažnou, nikoliv studenou. Zvyšuje absorpci, zabraňuje teplotním šokům.
Přiměřenost zálivky pak odpovídá tomu, co jste „vykoukali“ a „vyčetli“ o nárocích svých rostlin. Často to ale není o přesném dávkování vody, jako o způsobu jejího podání. Třeba taková Phalaenopsis, ta nejobyčejnější pokojová orchidea - se ve volné přírodě drží na větvích stromů a její kořeny potřebují vzduch. Nesnáší vysedávání ve vodní lázni. To by hnila a uhynula.
)
To ale neznamená, že by rostliny nepotřebovaly vodu. Naopak, skvěle snáší přívalové tropické deště a v bouřlivě monzunovém klimatu si tyhle krasavice libují. Jak takové podmínky při dávkování vody napodobit? Ideálně třeba sprchováním, což je docela pěkná umělá přeháňka.
Když to vezmete do důsledků, nedá se přitom vyčíslit a vypočíst, kolik vody kolem kořenů Phalaenopsis při sprchování volně proteklo. Deset nebo sto litrů? Určitě ale ten údaj o množství vypotřebované vody ve sprše neodpovídá optimální zálivce. Phalaenopsis totiž nechce vodu v květináči. Chce tropické bouře.
Libůstkou nejrůznějších masožravek a mucholapek zase je, že potřebují prostředí se zvýšenou vlhkostí vzduchu. Dokud ho mají, o vodu navíc si vlastně neříkají. A když pak konečně přijde na zálivku? Potřebují déšť, nikoliv vodu z kohoutku. Na tyhle holky se musí s konví a kropáčem, a vodou měkkou, odstátou. Samozřejmě nejlépe dešťovou.
)
Hnojení? To už je skoro zbytečnost
Měli byste pokojové rostliny nějak dál přikrmovat, dodávat jim umělou výživu a hnojiva? Stačí se podívat na fotky z přírodního prostředí, v němž rostlinky běžně žijí. Vidíte, že by je někdo v pralese obcházel a přisypával jim ke kořenům dobroty navíc? Ne.
Rostou tam, kde mají dostatek – a jinde nerostou. V květináči zpravidla zvláštní nouzí netrpí a snaha dělat jim život chutnější a pestřejší se často obrací proti nim i vám. Dokud mají slunce a vodu, kvalitní substrát, tak nic navíc nepotřebují. Naopak je spousta pokojovek na přehnojování citlivá.
Pokud cítíte potřebu přihnojovat, vsaďte na ty nejjednodušší komerčně dostupná hnojiva. Žížalí čaj, koncentrovaná tekutá hnojiva nebo fermentované řasy z Japonska, to jsou většinou vyhozené peníze. A když už hnojit, tak v období, kdy jsou pokojovky nejaktivnější. V letních měsících, a přes zimu vůbec.
)
Podobné je to i s přesazováním. Můžete, nemusíte. Rostlina, která nebude přesazena do většího květináče, svůj růst zpomalí, až zastaví. Že si ji chcete uchovat jen v určité velikosti, to hřích není. Přesazování se ale vyplatí tam, kde pokojovky držíte na podlaze s podlahovým vytápěním. Tam by totiž bez přesazení mohlo docházet k přesychání kořenů. Jinak toho ale mnoho navíc není. Pokojovky o věcech kolem sebe smýšlí velmi prostě. Něco mají rády a jiné věci se jim nelíbí. Stačí vědět, které věci jsou ty správné. A na to přijdete nejlépe, když se na svět podíváte jejich „očima“.
Zdroj: TheConversation.com, NPH.com, TheSpruce.com
