Mrazuvzdorné juky vypadají jako teplomilné sukulenty, trochu i jako palmy, ovšem v našich zahradách přežijí některé druhy i mrazivé zimy. A to ve svém zeleném hávu.
Mrazuvzdorné juky
Juky jsou běžně známé jako nenáročné, výrazné pokojové rostliny, vhodné do každého bytu. Ty mrazuvzdorné, které můžeme pěstovat v zahradě, tvoří husté růžice přízemních listů, které zaručeně nepřehlédnete. Listy navíc vynikají kromě odstínů zeleně i namodralou nebo jinou barvou či panašováním (bílým, žlutým, …). Oproti pokojovým jukám nemají tyto druhy kmínky, stejně však působí solitérně i v kombinaci s jinými rostlinami. Rod Yucca patří do čeledi chřestovité (Asparagaceae).
Z mrazuvzdorných juk je u nás nejznámější juka vláknitá (Yucca filamentosa). Ta se v našich zahradách pěstuje již cca 100 let. Zimu by však u nás přežila například i juka sivá (Yucca glauca) a juka zvadlá (Yucca flaccida). Juka vláknitá netvoří kmínek, pouze přízemní růžici tuhých a na okrajích vláknitých listů, které jsou dlouhé cca 40 až 70 cm. Listy jsou zbarvené zeleně s modravým nádechem. Listy uprostřed růžice jsou mladé, pevné a vystoupavé, na okrajích růžice najdeme starší, poléhavé listy.
U Juky vláknité se v létě dočkáme i pěkných květů, vykvétá zhruba od druhé poloviny června. V horní třetině jejích silných květních stonků, které vyrostou uprostřed listových růžic, postupně vykvete několik desítek krémově bílých, zvonkovitých květů, velkých 3 až 6 cm a výrazně vonných. Výška květenství je obvykle 100 až 180 cm. Ovšem ne každé léto se květů dočkáme, po odkvětu totiž růžice postupně odumře a okolo ní se objeví několik nových, ty však vykvetou až za cca 3 až 5 let.
Juka vláknitá přežije i mrazy větší jak -25 oC (například juka sivá až -35 oC). Poskytnout jí ale musíme slunné stanoviště (nejlépe plné slunce), lehkou, propustnou, hlinitopísčitou půdu, která má dobrou drenáž (přemokření juka nesnese). Tuto rostlinu zaléváme pouze mírně za většího sucha, jinak má ráda sušší prostředí. Jelikož se rostlina šíří při každém odkvětu dalšími růžicemi, vyžaduje i dost místa, časem se rozrůstá do hustých trsů, které však můžeme dělit na konci srpna až v září. Juku tedy množíme dělením trsů.
Juky vypadají výborně ve velkých skalkách, podél cest, ale i jako samostatné solitéry v zahradách. Vysadit je tedy lze solitérně, ale i skupinově s dalšími druhy rostlin. V některých zemích se juky používají k získávání listových vláken. V období silných dešťů je dobré juku ochránit nepromokavým zastřešením.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, pixabay.com, shutterstock.com
