Ghana je v mnoha ohledech podobná evropským státům. Taky je z vyprodukovaných a použitých plastů schopna recyklovat jen zlomek. A evropské plastové odpadky často doslova končí na těch samých skládkách, jako ty ghanské. Africký stát s třiatřiceti miliony obyvatel už ale nechce být skládkou, a rozhodl se z platových odpadů vyrábět silnice.
Začneme z trochu jiné strany, pěkně od silnic. Liniové infrastruktuře, která se pro lidstvo svou všudypřítomností zdá být životní nezbytností. Nevěříte? Na každého obyvatele Země, včetně těch co ještě nosí plínky - a těch, co už je musí nosit znovu - připadá 3100 tun hmotnosti silnic. Je to přepočítané na každého obyvatele planety, včetně těch, co žijí bez silnic. Průměry jsou zkrátka ošidné.
)
Nicméně platí, že váš dům, který celoživotně obýváte, váží míň, než spojnice vedoucí od něj, z bodu A do bodu B. Silnice jsou totiž všude. A kde zatím nejsou, tam brzy budou.
Do roku 2050 se má v důsledku růstu infrastruktury zvýšit ten přepočet hmotnosti o další tisícovku tun. A to při zachování růstu počtu obyvatel znamená pořádnou hromadu betonu, štěrku, písku, asfaltu a dalších chuťovek. Ne vždy jde přitom o materiál, který je vyloženě v nadbytku.
Je jistý paradox, že emise spojené s vytrvalým budováním silnic vlastně poslouží jen k tomu, aby se zase navýšily emise z dopravy.
)
Ghana potřebuje silnice
Jak to celé ale souvisí s Ghanou? Inu, je to jeden z těch států, kde silnice do dalších let budou přirůstat do délky ve velkém. V současnosti má dnes Ghana 67 291 kilometrů ne zrovna kvalitní silniční sítě. Těch zpevněných mají jen pětinu z celkové délky. Přesně tak, stát rozlohou třikrát větší a třikrát lidnatější než Česko má momentálně velmi podobnou kilometráž silniční sítě. A pak že se máme špatně!
V Ghaně by nicméně rádi, v rámci podpory rozvoje životní úrovně, těch silnic chtěli mít asi třikrát tolik. A jsou si vědomi toho, že stavba kvalitních silnic není kvůli poptávce po materiálu laciná záležitost. Přirozeně řeší, jak to udělat úsporněji. Vyjít z vlastních zdrojů. Těch pravda zase tolik nemají. Zato ale mají nazbyt plastových odpadů, které se jim vrší – v tom lepším případě - na skládkách.
Sami denně vyprodukují přibližně 5000 tun plastových odpadů - obalů, lahví, jednorázovek – a jen asi 5 procent z toho objemu recyklují. Zbytek končí na nelegálních skládkách, jen tak v hromadách na ulicích, hromadí se ve vodních tocích. Anebo se spaluje v otevřených jámách a tím nehezky otravuje ovzduší.
)
Pochopitelně, že by to chtěli dělat lépe. Ale na to, aby se mohli s plasty vypořádat skutečně „na úrovni“ prostředky nemají. Hodí se asi zmínit, že ani v „naší“ Evropě, s celým tím pokročilým výzkumem, promakanou legislativou a špičkovým odpadovým hospodářstvím nejsme schopni recyklovat více než 38 procent plastových odpadů. Takže se nedá úplně očekávat, že by v Ghaně zvládli na první dobrou lépe.
)
„Kvalitativní recyklování plastů je drahé, komplikované, technicky náročné,“ shrnuje například Heather Troutmanová, programová manažerka ghanského Národního partnerství pro boj proti plastům. „Tady je prostě zatím jednodušší je spálit.“ Což je samozřejmě zrovna tak škodlivé vůči životnímu prostředí, tak nehospodárné, protože plast se může stát sekundárně zužitkovatelnou surovinou.
)
Ghana nepotřebuje plastové odpady
K čemu se ale může hodit zrovna v Ghaně? Jak už jsme z kraje zmínili, v Ghaně by rádi stavěli silnice. Ale nemají na to dostatek cenově dostupného materiálu. Jen spoustu plastových odpadů. A tak tu vyzkoušeli plastové odpadky roztavit, a vytvořit z nich „makadam“ nahrazující asfalt vozovek. Též dláždění, obrubníky a povrchové úpravy. Plasty, které se změní na silnice, nebudou znečišťovat říční toky, neuniknou do oceánů. A nebudou otravovat vzduch při spalování.
S tímhle nápadem přišel už v roce 2018 ghanský prezident Akufo-Addo. Nutno dodat, že ten „nápad“ není zase tak originální. Silnice z plastových odpadů dělají už skoro dvacet let v Indii (těch z odpadků už mají 90 000 kilometrů). A taky ve Vietnamu, na Filipínách, v Jihoafrické republice. Podstatné ale je, že to funguje. Jak dobře, to můžete vyzkoušet, až se zase budete projíždět silnice v Accře. Její vozovky už jsou kompletně „plastované“. Prý jsou odolnější, stabilnější, lépe snášejí pojezd, zvládají kolísání teplot.
)
Potěšující je i to, že prostředky k tavení plastů nejsou žádná raketová věda, ta technologie je snadno přístupná i v měřítcích ghanského průmyslu. A rýsuje se tu scénář, který naznačuje, že by do dalších let mohly ghanské silnice růst tempem, inu, asi 5000 tun roztavených plastů ročně. Tedy tak, že by se tu budovaly silnice jen z plastových odpadů, které místní vyprodukují.
Tenhle ghanský plán lze samozřejmě z Evropy snadno kritizovat. Ano, je pravdou, že si spolu s plastovými silnicemi zavlečou do životního prostředí mikroplasty. Ale vzhledem k tomu, kolik plastů se jim už všude nastřádalo, to změnu nepředstavuje. Ano, je pravdou, že z plastových vozovek mohou do životního prostředí unikat závadné látky. Ale pořád jich bude míň, než kolik se jich uvolňuje do ovzduší při spalování v jámách.
Zkrátka, v Ghaně si mohou plastovými silnicemi hodně polepšit. A ve výsledku by na tom mohli být ještě lépe, než Evropané. Protože jim by se silnice postaraly o stoprocentní „zpracování“ vlastní produkce odpadů. O tom si jen můžeme nechat zatím zdát.
)
80 000 petek na kilometr
Jak to ale celé vlastně funguje? Různé společnosti používají odlišné přístupy proměny plastových odpadů na hotové silnice. Obecně je to ale o tom, že se plastový odpad roztaví a smíchá s dalšími složkami pro výrobu silničního asfaltu. Obvykle se asfalt skládá z 90 až 95 procent kameniva - štěrku, písku nebo vápence - a z 5 až 10 procent asfaltu. Té černé mazlavé látky získávané z ropy, která kamenivo spojuje.
Pokud ale výrobci přidají odpadní plasty, mohou posloužit místo asfaltu jako ještě silnější pojivo. Kolik těch plastů se místo asfaltu přidává, to je ten hlavní rozdíl mezi jednotlivými přístupy. Někde je plastových odpadů jen na chuť – nahrazují jen 4 procenta asfaltové frakce. Jinde tvoří 10 procent objemové hmotnosti vozovky.
)
Plastové silnice tedy nejsou pevnými pásy plastu. I tak je jejich zapracování znát. Plast totiž pomáhá podstatně zlepšit stabilitu, pevnost, únavovou životnost a další žádoucí vlastnosti asfaltových směsí, což vede ke zlepšení životnosti a výkonnosti vozovky. Na jednom kilometru po-plastované silnice se projíždíte přibližně po 80 000 PET lahvích, anebo po ekvivalentu 750 000 sáčků.
Je to rozhodně zajímavý zážitek a kus inspirace v tom určitě he. Ročně je na světě vyprodukováno okolo 350 milionů tun plastových odpadů – a jen asi 9 procent je v průměru recyklováno. Možná by se vyplatilo vsadit na ten samý přístup, jako v Ghaně. Silnice prý potřebují růst, a plastů stejně máme nazbyt.
)
Zdroj: DLCA.logcluster.com, GreenBuilderMedia.com, e360.yale.edu, ec.europa.eu
