Vůně a chuť Středomoří v kuchyni a bytě

Název článku evokuje, že nemáme na mysli styl bydlení a barvy, ale naopak chutě a vůně, tedy rostliny a především bylinky, které ze Středomoří pochází. Středomořské bylinky pak přímo souvisí s pojmem středomořská kuchyně, která si právě u nás získává stále větší oblibu. Snad je to spojené i se změnou klimatu, kdy si v létě jako ve Středomoří často připadáme. Na druhou stranu jsou však středomořské pokrmy jednoduché, dobré a zdravé. A navíc též neopakovatelně voní, za což mohou především bylinky.

Středomořské byliny si běžně koupíme v sušené podobě a v obchodech jich opravdu najdeme hojnost. Pokud je ale chceme čerstvé, už je to o řád horší. Nyní proto nic jednoduššího, než si je sami vypěstovat. Které bylinky to jsou a jak je pěstovat? A co středomořské ovoce?

Levandule, šalvěj, tymián, rozmarýn, yzop. To jsou nejtypičtější byliny středomoří, které provoní kuchyni i chystané pokrmy. Přidat můžeme například ještě oregano a mateřídoušku, i když zrovna ta u nás dosti zdomácněla, stejně jako šalvěj, rozmarýn a levandule. Běžně si všechny koupíme sušené, ale není nad bylinky čerstvé, případně nasušené z vlastní zahrádky. Čerstvé bylinky přitom voní a chutnají mnohem lépe než ty sušené, intenzivněji.
Zapomínat bychom neměli také na ovoce, například oblíbené citrusy (pomeranče, mandarinky, citróny a grepy), olivy (olivovník), ale fíky (fíkovník), datle a třeba plody opuncií, zvané též „indiánské fíky“. I některé z těchto rostlin můžeme v interiérech pěstovat, byť většinou jen jako dekoraci, která například v případě citrusů též pěkně voní. Plody však v našich podmínkách ve většině případů nestačí dozrát natolik, abychom dosáhli jejich konzumní jakosti. Z méně známých citrusů, které nám doma dozrají, patří limonella, kumkváty a calamondin.
Levandule je zřejmě nejkřiklavějším příkladem středomořských bylin. Je známá hlavně pro své světle fialové květy a intenzivní vůni, načež v létě zdobí kdejakou zahrádku, ovšem lze ji využít právě i v kuchyni. Její listy jsou například nezbytnou součástí provensálského koření, sama se pak hodí především k masu a houbám. Musíme však levanduli používat s opatrností, protože dovede při větší koncentraci pořádně „zhořknout“. Levanduli pěstujeme v zahrádce, ale hodí se i na vnitřní okenní parapet světlé místnosti.

Kromě listů se využívají i květy, respektive listy spolu s květy. Samotnými květy pak lze zdobit různé pokrmy, případně si z levandule připravíme léčivý čaj, nebo se sušená přidává do pytlíčků se směsí na spaní či provonění prádla ve skříni. Levanduli lze pěstovat v různých kultivarech s obzvlášť ozdobnými květy, ale i ve formě malého stromku.
I rozmarýn má nezaměnitelnou vůni, načež je ideální pro grilování. A jelikož se poslední dobou prosazuje i grilování zimní, jde o žhavé téma. Rozmarýn je vynikající především k masu skopovému, jehněčímu a telecímu, ale i k drůbeži. Vynikající je též do rajčatových omáček a špaget. I rozmarýn si můžeme pěstovat v bytě.

Rozmarýn patří mezi dřevnatějící byliny a můžeme jej pěstovat jako keřík nebo ministromek. Mráz však této bylině nesvědčí, proto vyžaduje zazimování. Letnění však naopak miluje. Výjimku představuje mrazuvzdorný kultivar ´Arp´, který přežije zimu na záhonech a na jaře opět obrazí. Pokud budeme rozmarýn pravidelně zastřihávat, bude vypadat jako bonsaj, byť zrovna tento druh nepatří mezi rostliny, které se v podobě bonsají pěstují. Sklízet je třeba mladé výhonky a lístky před rozkvětem, vynikající jsou však i samotné modré květy rozmarýnu, například jako výzdoba salátů a sladkých pokrmů.
I tymián lze pěstovat v bytě, navíc si zachová svou vůni a intenzivní chuť i při velmi dlouhém vaření. Tymián proto můžeme při vaření přidat kdykoli. Tymián je vynikající k rybám, drůbeži, zvěřině a hovězímu masu.
Oregano je vlastně intenzivněji vonící příbuzný druh dobromysli, která u nás roste planě. Některé jeho kultivary jsou přitom velmi dekorativní, mají žíhané či zlaté listy. Rostliny mohou být plazivé a nebo popínavé. Příbuzným oregana je též tymián. U oregana, tymiánu i naší původní dobromysli můžeme využívat listy, ale můžeme též nechat rostliny vykvést. Další příbuznou - majoránku – můžeme pěstovat jako letničku i jako trvalku.
Yzop lékařský je vytrvalá stále zelená rostlina keříčkovitého vzrůstu. Dovede dosáhnout výšky až 60 cm. Využíváme nať s listy, kterou řežeme v době květu (od července do září), ale bez dolní dřevnaté části. Rostlinu sušíme ve stínu při teplotě nejvýše 35°C. Čerstvou nať však lze spotřebovávat po celý rok, ať už pro potřeby vaření a nebo třeba léčivého čaje. Yzop je navíc ceněn i jako okrasná rostlina. Yzop se používá pro svou vůni chuť do polévek a salátů. Má jemné aroma a podporuje trávení. Obsahuje silice, organické kyseliny a třísloviny, významný je i jeho obsah vitamínu C. Působí antibioticky, má protibakteriální účinky, uvolňuje křeče, lehce projímá a je močopudný. Nálev z kvetoucí nati působí povzbudivě, využívá se však i proti kašli a bolestem v krku, chronickému zánětu dýchacích cest a astmatu.
Šalvěj je známa jako úžasná léčivá rostlina, stejně tak je ale vynikající i v kuchyni, načež její využití při vaření nepotírá její léčivé vlastnosti. Výborná je k ochucení jídel z ryb, zvěřiny, vepřového a skopového masa, musíme ji však používat velice opatrně, jelikož její vůně je opravdu výrazná. Z léčivého hlediska známe nejvíce čaj, jehož vlastnosti jsou antibakteriální, antivirové a desinfekční, jde tedy o přírodní antibiotikum podobných účinků jako má třeba zázvor a lichořeřišnice. Pěstovat můžeme šalvěj lékařskou, muškátovou, sličnou, levandulolistou a též variety s listy vínovými, panašovanými, zlatozelenými apod. Šalvěj má prostě mnoho podob, stejně jako například máta, jejíž kultivary rozličných vůní a chutí nám vyrazí doslova dech. Šalvěj přitom po seříznutí přežije v zahrádce zimu a každým rokem vytvoří mohutnější keř, stejně jako například meduňka.
Dřevnatějící vytrvalé bylinky, mezi které patří například i šalvěj a které pochází z mediteránu, můžeme pěstovat vedle sebe, jelikož mají podobné nároky. Chtějí co nejvíce sluníčka, dobře propustný substrát s drenáží na dně, příměs dřevěného popela a nebo mletého dolomitického vápence. Jinak jsou nenáročné na živiny, naopak v přehnojené půdě voní méně, načež též nesnáší přelévání. Nesnesou ale ani delší přeschnutí.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com, pixabay.com