Pažitku můžeme pěstovat kdekoli, v bylinkové zahrádce, na skalce, za oknem, na balkóně a nebo vedle zeleniny v záhonu i skleníku.
Pažitka patří mezi nepostradatelné byliny v zahradě, navíc ale též krásně kvete, proto se hodí i do okrasné zahrady, nejen té užitkové. Přitom roste doslova sama, nemá žádné pěstební nároky a úspěšně ji vypěstuje i naprostý začátečník.
Pažitka pobřežní (Allium schoenoprasum) je jedním z více jak 700 druhů patřících do rodu česnek (Allium). Je tedy příbuzná s dalšími běžnými kuchyňskými pochutinami: česnek, cibule včetně cibule sibiřské, pór, medvědí česnek a jiné. Pažitka je pěstována pro své duté listy, obsahující mnoho vitamínů a minerálů (ve 100 g čerstvých listů najdeme až 100 mg vitamínu C, provitamín A, vitamín B2, silici se sírou a z minerálních látek soli vápníku, fosforu, draslíku, železa a další). Ovšem jedlé jsou i květy pažitky, které navíc působí v jídle velice pěkně. Listy i květy se hodí do polévek, salátů, pomazánek, na chlebíčky apod.
Pažitku si můžeme vypěstovat ze semen, ale koupíme i již vzrostlé sazeničky, takzvaně hrnkované. Ze semen si na našem trhu koupíme například odrůdy Praga, Bohemia apod. Vybíráme podle výnosu a délky i zbarvení listů, stejně jako podle chuti. Někdo má rád pažitku ostřejší, někdo slabší. Pažitka nám vydrží na stanovišti více let, nejlépe na slunném místě a v kypré, výživné půdě. Pažitku si můžeme pěstovat ve větších trsech, ale i v celých pásech. Ráda má hojnou zálivku.
Výborně pažitka vypadá třeba v bylinkových spirálách, vyvýšených záhonech a vůbec ve smíšení výsadbě. Výborným řešením jsou též samozavlažovací mobilní nádoby.
Pro využití pažitky provádíme průběžné seřezávání, pokud již rostlina doroste délky listů okolo 15 cm. V prvním roce je však třeba nechat pažitku pořádně zesílit, proto ji trochu uřízneme jen občas a pravidelně ji seřezáváme až od roku druhého.
Pažitka je jednoděložná, vytrvalá, trsnatá rostlina, která má na své bázi poměrně malou cibuli (do průměru 1 cm). Stonek pažitky je gracilní, do zhruba 1/3 je krytý pochvami listů, je trubkovitý a dutý. Listy pažitky jsou jsou jednoduché, přisedlé a s listovými pochvami. Čepele mají celokrajné, trubkovité, cca 2 až 6 mm v průměru a se souběžnou žilnatinou. Květy pažitky jsou oboupohlavné, tvoří vrcholová květenství, která jsou hlávkovitě staženými zdánlivými okolíky (ve skutečnosti jde o šroubele). Pacibulky v květenství chybí. Okvětí se skládá ze 6 okvětních lístků, které mají barvu bledě nachovou až fialovou, vzácně bílou. Plodem pažitky je tobolka. Oproti šlechtěným kultivarům má planá pažitka listy oblé až smáčknuté a květy tmavě růžové až bílé. Květní stvoly nejsou na rozdíl od listů duté.
Pažitka je takzvaně cirkumboreální druh, přirozeně se vyskytuje v Evropě, Asii a Severní Americe. Jde o silně variabilní druh, přičemž rychle zplaňují i šlechtěné odrůdy.
Sazenice pažitky je třeba začít předpěstovávat brzy na jaře v pařeništi.
Pokud bychom chtěli po pažitce pátrat v naší přírodě, musíme vyrazit na krkonošská prameniště a prameniště v Hrubém Jeseníku, k Labi, Vltavě, Berounce a nebo Sázavě. Ovšem běžně se vyskytuje poblíž lidských obydlí, kde zplaněla ze zahrad. Vysokohorská pažitka se liší od nížinné a je proto popisována jako samostatný poddruh „pažitka pobřežní horská“ a „pažitka pobřežní sibiřská“. Nížinná pažitka je popisována jako „pažitka pobřežní pravá“.
Kromě bohatého využití v kuchyni má pažitka též značný význam pro včelaře, tedy pro včely. Jde o vynikající pylodárnou rostlinu, ovšem pouze na místech, kde je pěstována ve velkém množství, tedy na poli. Nektarium pažitky dovede vyprodukovat za 24 hodin 1,1 mg nektaru s cukernatostí 45 až 51 %.
Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, wikipedia.org, shutterstock.com, pixabay.com
