Vzít něco nepotřebného, část z toho zbourat a zbytek poupravit tak, aby to posloužilo novému účelu. Zní to jednoduše. Ale pod dohledem přísných památkářů ani taková banální zakázka není prostá. Udělat z garáže obytný objekt může být docela fuška.
Je hezké mít polo-venkovsky laděný dům, který kdysi dříve sloužil jako farma. A je též bezpochyby fajn, když součástí toho široce rozprostřeného obydlí je i stavební blok garáží pro hospodářskou techniku a vozy. Má to však háček. Jakmile se vaše zájmy netýkají zemědělské práce nebo motorismu, je vám taková zbytnělá garáž celkem k ničemu. A trable majitele domu tím nekončily.
Nejenže nefandil motorům. Jeho koníčkem totiž bylo umění, krásná literatura a sběratelství starožitností. Což jsou hobby dost náročná na prostor, která v obývaném domě těžko najdou odpovídající umístění. A odtud už zbýval jen poslední krůček k nápadu, aby onu nevzhlednou garáž proměnil na jedno velké vzhledné skladiště sestřádaného umění.
)
)
)
)
Háček byl ovšem v tom, že se majitel necítil, i kvůli svému věku, být disponován ke stavební úpravě 120 metrů čtverečních garáží. Proto tu práci s chutí (a možná s jistým škodolibým potěšením) zavěsil na bedra architektů ze studia Manea Kella. Na nich pak bylo, aby se kromě zadání přestavby vypořádali i s místní legislativou.
Celý ten dům (o výměře pozemků 2200 metrů čtverečních) je totiž součástí Colston Bassett, památkové historické zóny. A v ní se toho smí měnit jen málo. Profil někdejších garáží tedy musel zůstat stejný, výška a sklon střechy též. Úpravy byly povoleny jen „ke zlepšení původního stavu“. Což nějaké odvážnější plány přestavby docela brzdilo.
)
Krása nového, vůně dřeva
Nová budova tedy kopíruje svým základním tvarem a otvory původní stavbu. Stávající střecha byla zcela odstraněna a po celé délce domu se nyní táhne nová dřevěná konstrukce ze dřeva douglasky. Výsledkem je soubor vzájemně propojených prostorů, z nichž některé jsou malé a jiné mají dvojnásobnou výšku, což dohromady vytváří harmonii a pocit objemu, světla.
)
)
Pro postup proměny garáže si architekti zvolili předlohu v ryze japonském rjokanu. Jednoduchém a na své okolí výtečně napojeném obydlí. Tesařské konstrukce ve všech vnitřních prostorech jsou tvořeny přírodně opracovanou douglaskou, která ladí s novou a neošetřenou střešní konstrukcí. A s výraznými krokvemi a trámovými prkny. Rytmické opakování dřevěných prvků, symetrie a minimalismus pomáhají vytvářet klidné a tiché prostory.
)
)
Polovina rekonstruované stavby teď slouží jako ubytování pro hosty (s plným zázemím), v druhé části se „zabydlely“ sbírky majitele domu.
Objekt bývalé garáže je obrácen ze dvora k veřejné komunikaci, a proto je soukromí zajištěno pomocí bujné rostlinné clony a před-stavěných mobilních okenic ze sibiřského modřínu. V případě, že objekt není zrovna obýván, jsou zohledněna i měřítka nenáročné neobsazenosti. Tehdy se vnější rámy uzavřou a stavba působí dojmem stodoly. Která ke dvoru podle očekávání patří.
)
Architekti (pod dozorem stavebních úředníků) dohlédli na to, aby byl výběr materiálů dostatečně regionální a ve výsledné stavbě byla zachována ona typicky anglická atmosféra. Návrh byl určen vztahem k domu i k jeho zahradě, výhledem na vzrostlé stromy za ní. Místo nepotřebných garáží tak vznikl celek, který bude polo-venkovský dům na jeho další cestě důstojně doprovázet.
Zdroj: Manea Kella
Foto: French + Tye
