Jak z malého a tmavého bytu vytvořit světlý, vzdušný a útulný domov? Tento projekt z australského Melbourne ukazuje, že i prostor o rozloze pouhých padesáti metrů čtverečních může působit překvapivě velkoryse. Díky chytrým architektonickým zásahům, pečlivě promyšlenému členění a citlivému propojení s historií budovy se podařilo proměnit zanedbaný byt v harmonické a elegantní místo k životu.
Základem nového rodinného domu na okraji malé obce nedaleko Prahy se stalo české dřevo. A právě spojení udržitelnosti, přirozené krásy dřeva a promyšleného vztahu k místu definovalo v tomto případě vztah k přírodě i architektuře. Architekt Lukáš Pejsar navrhl pro dané místo stavbu, která se otevírá do zahrady s přírodním jezírkem a harmonicky splývá s okolní krajinou. Vlastně se v ní rafinovaně ukrývá a vytváří majitelům domu soukromí.
Redaktorka jednoho zahrádkářského magazínu se vydala do lesa nasbírat pár šišek a něco mechu, aby si z hrstky těch přírodnin mohla doma vyrobit podzimní dekorativní věnec. Z lesa se vrátila, ale bez šišek a mechu, a k tomu ještě chudší o pětistovku. Jak je to možné?
Původně stodola, pak socialistický realismus z 80. let postavený ve stylu, co se kde našlo. Na druhou stranu ale zase vůbec ne až tak špatně. Nakonec však dům dostal úplně novou tvář a duši a do krajiny zapadl skvěle. Ve Chřibské se dům z 80. let vlastně otevřel krajině i potoku, s jehož zeleným břehem jej spojují francouzská okna se zelenými rámy. Vlastně se už ani není třeba ptát na historii místa, toto je začátek nové.
Čína se zemí splněných snů a novodobých zázraků architektury stala už před několika lety. A projekty, jako například těmi v Kuej-čou, se dál stará o to, že jí ta libě znějící prvenství ještě nějakou dobu zůstanou. Už proto, že zdejší nový most – rekordní, nejvyšší na celém světě – bude opravdu těžké nějak překonat.
Slimáci nejsou jen drobná, slizká pohroma, ale i velký problém pro každého zahrádkáře. Nové výzkumy ukazují, že se tito škůdci nechovají nahodile. Naopak, tvoří stabilní shluky a jejich pohyb nese známky kolektivního chování. Znalost těchto strategií by mohla výrazně změnit způsob, jakým proti nim na zahradě konečně začneme účinně bojovat.
S lehkostí padajícího listu mezi nás přišel říjen. A s ním i velký seznam úkolů, prací a povinností, které vás na podzimní zahradě, ve skleníku a doma mezi pokojovkami čekají. Naostřete si tužku, ať si můžete odškrtávat, co jste už stihli a co vás teprve čeká.
Nová budova Victoria Palace to vlastně nemá vůbec snadné. Po téměř devadesáti letech je první novostavbou, která doplnila Vítězné náměstí v Pražských Dejvicích, konkrétně v jeho severovýchodní části mezi ulicemi Jugoslávských partyzánů a Verdunská. A také si to hned pěkně „slízla“, protože Češi nesnáší změny a tato stavba se výrazně liší od všeho okolo sebe. Pokud jste ale jiného názoru než škarohlídi ze strany odborné i laické veřejnosti, můžete stavbě dát svůj hlas v anketě Česká cena za architekturu. Hlasovat můžete do 31.10., ceny veřejnosti budou oznámeny na slavnostním galavečeru 13. 11.
Nemáte čas na zalévání, ale toužíte po kousku zeleně, dotyku s přírodou? Láká vás nenáročnost, ale netěší vás pichlavé ostny kaktusů? Pak jsou pro vás sukulenty ideálním řešením. Jsou do krajnosti skromné, odolné a přitom neuvěřitelně půvabné.
Až do neděle 12. října si můžete na letošním ročníku festivalu Designblok vyzkoušet na vlastní kůži (pozadí) designové křeslo Flexi Lounge navržené studiem Orlandini Design. Získalo prestižní ocenění Red Dot Design Award: Product Design 2025. Nezávislou mezinárodní porotu zaujalo hlavně dokonale vyváženou kombinací pohodlí, estetiky a funkčnosti.
Kolega napsal: „Mohl bys, prosím, připravit nějaký trefný článek (a k němu kvíz) na téma současné české architektury?“ No jo, ale co je vlastně současná česká architektura? Architektů, dobrých architektů, je u nás spousta, ale jak všichni dobře ví, přece jen jsme „malý“ český plácek s omezenými možnostmi. A odkazovat se pořád na avantgardu 20. století a dokonce ještě starší architekturu, to už přece nemá smysl. Je současná moderna vůbec současnou, z čeho vychází a kam směřuje? Jak se vůbec dnes navrhuje a staví?
Přes léto jste si dali záležet na pokojových rostlinách z vnitřních parapetů, a z kraje podzimu jste dopřáli péči i těm, které jste si domů nanosili zvenčí. Čisté květináče, nový substrát. Prostě krása a pohoda. Ale teď najednou se na povrchu půdy u těch přesazených krásek začaly objevovat nehezké bílé chomáče a povlaky. Plíseň. Co s tím?
Jedním dechem? Projekt, který ukazuje, že architektura může respektovat přírodní prostředí, poskytovat komfortní bydlení, chránit krajinu před nadměrným urbanistickým tlakem a přinášet estetickou hodnotu i dlouhodobou udržitelnost. Místa je totiž dost. Jen většinou leží tam, kde by ho nikdo nehledal.
Nemusíte prožívat fyzická a duševní muka jako hlavní postava revolučního románu Jacka Londona, abyste se mohli toulat po hvězdách. 45 milionů diod, pohodlná křesla pro 280 diváků, nová projekční plocha, modernizované jeviště i hlediště, změna výstavních prostor. To vše zanechá v každém novém návštěvníkovi rekonstruovaného pražského planetária pocit skutečného tuláka po hvězdách.
Nemusí to být jen nevzhledná krabice s velkým parkovištěm. Prodejna zahradnického centra může být i tropickým skleníkem s parkem. Alespoň tak to ukazuje projekt italských architektů ze Studio Bressan. Když totiž vezmeme v úvahu jenom namátkový výčet běžných nedostatků velkoprodejen zahradnických center, vlastně jsou to ta nejhorší místa k pěstování a nakupování květin.
Časy se rozhodně mění a s nimi i zvyky českých chalupářů. Proč mít chalupu zrovna v nějaké vísce za městem? Nebo třeba v krkonošských kopcích, na Šumavě? Jedna rodina z Prahy si pro své letní chalupaření vybrala nejdrsnější evropské pobřeží, protože Bretaň, to jsou útesy, rozbouřené moře, silný vítr a rychlé změny počasí. Žádná plážová idylka. Místní lidé jsou drsní a ošlehaní větry jako horalové.
Odpočívat se dá různými způsoby a zrovna saunu můžete mít pohodlně umístěnou přímo ve svém domku. Vyjdete si ven na zahradu, kde se zchladíte v ledové vodě a pak se můžete vrátit do vyhřátého interiéru. To ale evidentně investora a architekty z Ateliéru HRA z pražských Nuslí nelákalo. Vybrali si bývalý kamenolom, který je dnes zatopený, a saunu s odpočívárnou nechali plavat na hladině. Kromě toho je k dispozici zázemí i na pevnině, konkrétně obytná dřevěná bouda (tiny house) rozměrů a typologie maringotky, krytý prostor na uskladnění dřeva a Hot Tub pod širým nebem.
Zahradnické dogma velí: na podzim uklidit, shrabat, ostříhat, připravit na jaro. Jenže co když to není tak úplně správně? Co když zvířata, hmyz a samotná půda potřebují, abychom jim spíše dali trochu pokoj? Přehodnotit „pořádek“ na zahradě totiž znamená přehodnotit i vlastní vztah k přírodě.
Vlastně bude velmi skromná, minimalistická a přirozená. Až hrubě tesaná, dřevěná každým coulem, jak má ostatně správná chata být. A dokazuje, že i na malém prostoru je možné vytvořit uprostřed přírody místo pro odpočinek s nádhernými výhledy i možnostmi vlastní realizace. Pozemek pro novou chatu leží na jednom z říčních ostrohů, na skále nad řekou Svratka. Terén ostrohu od jihu pomalu stoupá, načež na severu přímo nad řekou zase dramaticky padá dolů. Chata navržená ateliérem TJ ARCHITEKTI se vyznačuje strohou architekturou s ostrou pultovou střechou a tmavou fasádou korespondující s okolními kmeny stromů. Okenice jsou z venkovní strany také tmavé, ale když se otevřou, zasvítí na nás světlá barva dřeva oken, dveří a právě i vnitřní části okenic.
Ta lípa stojí na kouzelném místě, nedaleko léčivého pramene a nádherného barokního kostela Nejsvětější Trojice. Jako by tuhle scenérii doplňovala svým majestátním tvarem. Teď soutěží s dalšími stromy o titul Strom roku 2025.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
