Život je otázkou priorit. A někdy má prostě větší váhu strategické umístění vašeho bytu, než to, že bydlíte v panelovém domě. S rafinovanými úpravami interiéru se totiž takový byt z paneláku může proměnit třeba na sídlo u vodní stěny.
Newyorský Brooklyn i česká města řeší stejné situace. To, jak naložit s veřejným prostorem, který je vzácný, a přitom o něm má každý trochu jiné představy. V Brooklynu se ale podařilo najít řešení, které je kompromisní. Kombinuje park, kulturní scénu i klidné posezení.
Malé byty mají své kouzlo. Nutí nás přemýšlet jinak, hledat chytrá řešení a často se v nich projeví mnohem větší kreativita než ve velkých prostorách. Když se k tomu přidá špetka odvahy, barevná hra a nápaditá architektura, vznikne domov, který zaujme na první pohled. Jedním z takových projektů je i pařížská „bonboniéra“, kterou vytvořilo studio Labopop.
Celorepublikový festival Den architektury začíná téměř přesně za měsíc, proto se pojďme dopředu podívat, co pro nás přichystal. Od čtvrtka 2. do úterý 7. října 2025 se můžete těšit na 450 zdarma přístupných akcí nejen pro milovníky architektury ve 136 městech a obcích po celé České republice i na Slovensku. Že by někdo stihl všechny, to je nemyslitelné, alespoň do nejbližších míst svého bydliště se ale může podívat každý z nás. Můžete se vydat na cesty po nejmodernějších stavbách i historických skvostech, unikátních vilách, industriálních objektech, zdařilých rekonstrukcích a proměnách veřejného prostoru, stejně jako opomíjených a zapomenutých místech.
Člověk si vystačí i s málem, to se ví už dlouho. V nenáročnosti ale japonský architekt Takeši Hosaka možná zašel přeci jen až příliš daleko. V srdci Tokia si pro sebe navrhl a nechal postavit miniaturní domek, který v sobě nese devatenáct metrů čtverečních. A jehož největším kladem je, že z něj může vidět na oblohu.
Větou: „To jsme si zase dobře nakradli,“ se mohl pochválit každý obyvatel antického Říma a nemusel přitom myslet nic nezákonného. To proto, že do této loupeživě znějící věty zařadil italské slůvko „spolia“. Což sice původně znamenalo loupež a kořistění, ale postupně se zařadilo do slovníku stavitelů.
Dům, který by na první pohled asi nezaujal, se proměnil v tiskárnu na peníze. Architekti vsadili na robustní materiály, otevřené prostory a výrazný vstup, který zanechá dojem ještě předtím, než projdete dveřmi. Rekonstrukce v Alto de Pinheiros ukazuje, jak i s omezeným rozpočtem vznikne obydlí, které má šanci zaujmout každého nájemníka.
Na první pohled nic zvláštního, uvnitř ale překvapení! Byt na Smíchově ukazuje, že i malý prostor může být velkolepý, když dostanou slovo staré kusy nábytku, rodinné vzpomínky a špetka zlatých detailů.
Apokryfní. Neboli též podvržený, nepravý. Takový je popis historie Pink House, donedávna toho nejslavnějšího natruc postaveného domu ve státě Massachusetts. Co jej činilo unikátním? Především to, že si vlastně všichni alespoň trochu informovaní byli vědomi toho, že ona vtipným příběhem popisovaná minulost je pouhou smyšlenkou. K opuštěnému domku ale prostě nádherně seděla.
21.7. jsme vydali článek na téma lišajů smrtihlavů. Poté, co jsme u nás na zahradě našli housenku, která si právě hledala místo k zavrtání do země a zakuklení. Dali jsme ji do okrasného roští na záhon bohatě zavezený humusem a kvalitní půdou. Housenka se zavrtala a právě vyletěl motýl. Stihne migrovat zpátky na jih? To se už nedozvíme.
Říká se jim „smíšené projekty“ a v husté městské zástavbě velkých vietnamských měst se začaly objevovat jako reakce na obchodní domy. Nic proti obchoďákům, potřebné jsou. Ale musí růst opravdu všude? Musí zabírat tolik místa, když není kde stavět obytné domy? Nešlo by, tak jako za starých dobrých časů, je nějak propojit s normální rezidenční zástavbou? A přesně o tomhle to je. Jde to.
Někdy stačí jen malý nápad, aby se věci daly do pohybu. Názorným příkladem může být počin Stella van Beers. Designérky a architektky, která se pro svůj absolventský projekt v roce 2021 inspirovala v zemědělské krajině Nizozemska.
Architektky, ikonické stavby i města budoucnosti, festival Film a architektura představuje kompletní program, který se letos zaměří na neprávem přehlížené osobnosti a stavby. Ať už kvůli genderu, době nebo kolektivní paměti.
Materiálová paleta je jasně viditelná v celém obytném prostoru. Zahrnuje nepálené cihly, kámen, dřevo, rákos a dlaždice. Tradiční materiály, typické pro andský region. O to víc dům překvapuje svým moderním interiérem.
Nejdražší evropská nemovitost vlastně vypadá jako spousta růžových bublin a ne náhodou se proto jmenuje Palais Bulles (bublinový palác). Původně jej navrhl maďarský architekt Antti Lovaq pro francouzského průmyslníka Pierre Bernarda. Po jeho smrti sídlo koupil v roce 1991 slavný módní návrhář Pierre Cardin jako rekreační nemovitost, ten však zemřel a nyní je dům proslavený třeba spoustou fotek se známými modelkami opět na prodej. Za 305 milionů liber.
Je trochu ve svahu, ale nebojte, chodník i silnice k tomu domu vedou. Zhruba tak by asi přičinlivý realitní makléř uvedl nabídku bydlení z Baldwin Street v novozélandském Dunedin. Je tedy na místě se ptát, kde vězí háček? problém je právě v naznačené svažitosti a příkrého kopce. Tak příkrého, že chůze po silnici připomíná pohyb po schodech.
Že zdání někdy klame v tomhle případě rozhodně platí. Protože dům zvaný Montlake, stojící na předměstí Seattle, zdaleka není tak malý, jak se o něm tvrdí. Na fotkách je totiž často dokumentován jen svým zadním vchodem, opravdu uzounkým traktem. Takhle titěrný ale ve skutečnosti není. Mezi velikány se počítá legendou vysvětlující jeho původ. A také svou cenou.
Kdyby to nebylo k pláči, bylo by to k smíchu a naopak. Pořídit si domácího mazlíčka, hlavně pejska, nemusí být vůbec dobrý nápad. Proč? Existují i případy, kdy se pejsek stal předmětem rozchodu partnerů, nebo dokonce rozvodu. Nečekejte ale nyní nějakou manželskou nebo dokonce psí psychologickou poradnu, nabízíme pouze drobné postřehy a příběh, který i přes onu pověstnou štěněcí rozkošnost skončil hodně nerozkošně, až téměř tragicky. Pro nešťastníka ze západních Čech určitě.
Proměna opuštěných průmyslových budov na moderní byty je fenomén, který v posledních desetiletích získává na oblibě po celém světě. Staré sklady, továrny či mlýny často nabízejí jedinečné architektonické kvality – vysoké stropy, masivní konstrukce, velká okna a robustní materiály, které by se dnes stavěly jen těžko. Když se k těmto prvkům přidá citlivý přístup architektů a odvaha k současným zásahům, vznikají domovy, které se vymykají uniformitě novostaveb.
Chata u Máchova jezera, konkrétně v Doksech, se dokonce stala v roce 2015 vítězem prestižní Národní ceny za architekturu, což bylo tehdy překvapení. Nebývá totiž zvykem, že tuto cenu získá vlastně drobná stavba. Ovšem chata, kterou navrhli autoři Pavel Nasadil a Jan Horký ze studia FAM Architekti ve spolupráci s Ondřejem Freudlem, je opravdu unikát. Dovede se úplně otevřít, částečně otevřít a úplně zavřít. Vlastně jako skříň. Ve zcela zavřeném stavu z trochu větší dálky ani nepoznáte, kde by mohly být dveře a okna. Vidíte pouze opláštění vertikálními latěmi. Bydlet se v chatě přitom dá celoročně, přesně jak investor požadoval.
Všechno nejdůležitější z oblasti stavby a bydlení v jednom emailu. Chcete odebírat pravidelné měsíční infomaily?
