Živá zahrada, přírodní zahrada, divoká zahrada. Říkáme tomu všelijak, ale máme tím vždy na mysli zahradu, které vítá život, místo, kde rádi vidíme ježky, ještěrky, hmyz, žáby, ptáky i žížaly. Vytváříme místa, kde mohou zvířata žít a rozmnožovat se. Jak založit a starat se o zahradu, která bude útočištěm různým živočichům? Jak nechat přírodu pracovat? Přečtěte si naše články na téma přírodní zahrada.
Louka plná včelího bzukotu a živých barev láká nejednoho zahradníka. Založit ji však na místech, kde nikdy luční kvítí nerostlo, není snadné. Nebo tomu tak donedávna bylo. Díky rohožím s osivem totiž položíte základy květnaté louky během jediného dne.
Přemýšlet se dá nad ledasčím. Třeba nad tím, co vlastně hýbe s cenou hnojiv a v čem se od sebe jednotlivé produkty vlastně tolik liší, když nám podle všeho nabízí jednu a tutéž věc. Kolik vás stojí dusíkatá hnojiva? Spočítejte si náklady a ušetřete
Že zrovna šíření osvěty o nejjedovatějších rostlinách světa není vůbec snadné, o tom ví své v zahradě s příznačným jménem Poison Garden u hradu Alnwick ve Velké Británii. Každý rok se zde totiž přes veškeré výstražné cedule, varování průvodců a zákazy otráví desítky návštěvníků. „Co mi to může udělat, přece ochutnám jenom trochu, jenom přivoním, jenom se dotknu“ říkají si asi. Jenomže ona to opravdu není žádná legrace, fascinace jedovatými rostlinami dovede být pořádně sebevražedná.
Pokud by se hodnotila užitečnost nějakého druhu hmyzu na vaší zahradě, budou stát slunéčka sedmitečná v žebříčku hodně vysoko. Proč? Když to zkrátíme, berušky skvěle likvidují mšice, červce a svilušky. Požírají je. Háček je v tom, že pokud bychom naopak dávali dohromady žebříček těch nejbystřejších zástupců hmyzu z vaší zahrady, stály by nejspíš slunéčka na jeho samém konci.
Ruku na srdce, kdy jste naposledy při svých cestách českou a moravskou krajinou viděli nějakého hastroše, bubáka, strašidlo, prostě jak se dříve říkávalo strašáka do zelí? Bývalo jich mnoho a byli všude, plašit měli především nenechavé ptactvo nebeské, aby nedecimovalo úrodu, strašáci vlastně zastupovali hospodáře, kdykoli se od hastrošem chráněného místa vzdálil. Právě strašáci ale jaksi nejsou, chybí. A je to škoda.
Předzahrádky, zahrádky, zahrady, parky. Malé i velké, skromné i honosné, přírodně i exotičtěji laděné. Zahrada je vlastně synonymem přírody, té lidmi přetvářené. A samotné slůvko zahrada má mnoho přívlastků (rajská, světa, kouzelná, bylinková, magická, zanedbaná, vypiplaná atd.). Zahrady samozřejmě dostaly i svou organizovanost, instituce, dokonce i soutěže a také se logicky promítají v umění a médiích. A právě na to jsme se v našem kvízu zaměřili.
Zima bez sněhu a oblev představuje pro dřeviny v zahradách problém. Potřebují nějakou tu vodu i v zimě. Obzvláště stálezelené skvosty, které si sice vytvořily různé způsoby ochrany před ztrátami vody, pořád jí ale ztrácejí dost. Stálezelené druhy trpí v zimě nejvíce. Tak úplně se totiž k zimnímu spánku neukládají. Více vody potřebují i opadavé keře a s blížícím se jarem vlastně všechny dřeviny, začnou ze země pumpovat vodu jako výkonná čerpadla.
Zahrádka za domem je docela slušný nástroj, kterým se dá pomoci dobré věci. Ochraně přírody. Otázka však stojí, zda ta vaše zahrádka bude přírodě pomáhat více, když bude osetá čistě domácími a původními druhy, anebo do ní vpustíte i pár exotů.
I ten proklínaný trávník je menší zlo než vyasfaltovaný dvorek. Na velikosti zahrady totiž tolik nezáleží, zato na její pestrosti zásadně. A byť by se té pestrosti dalo dosáhnout klidně i s pomocí druhů původních, planě rostoucích, nemusí být nutně jen o nich.
Zní to honosně, hovoří se o autorovi této nové věhlasné myšlenky, dokonce podle něj vznikl nový pojem Miyawakiho mikrolesy. Mohou vyrůst doslova na pár metrech čtverečních a mají pomáhat s důsledky globálního oteplování, jednoduše řečeno mají zlepšovat mikroklima ve městech a zvyšovat biodiverzitu. Když to ale úplně zjednodušíme, jde o prachobyčejná neudržovaná křoviska, houštiny s několika rostlinnými patry, prostě přesně ta neudržovaná a nevzhledná zákoutí, po kterých se kvůli zvýšení biodiverzity volá i v našich zahradách.
Při krmení ptactva na krmítkách můžeme snadno napáchat více škody než užitku. Ne nadarmo se v zoologických zahradách zakazuje krmení zvířat, případně si můžete na konkrétních místech pouze koupit trochu vhodného krmiva. A v přírodě si přikrmování zvěře řeší zásadně myslivci. Pak se pustíme se svými útlocitnými dušičkami do záchrany ptactva nebeského, která však může mít spíše rysy nevědomé likvidace. Proč? A jak to dělat správně?
Od pátku 10.1. až do neděle 12.1. se můžete jako laici zúčastnit výsostně vědecké práce. Najdete si útočiště poblíž krmítka, abyste ptáky nerušili, a přesně hodinu si zapisujete, jací a v jakém počtu krmítko navštěvují. Svůj počin pak můžete zopakovat další přesnou hodinu na stejném místě, nebo na jiných stanovištích. A vůbec nemusí jít jen o krmítka.
Jak elegantně vyjádřit, že je někde stromů tak akorát, a jinde je jich kritický nedostatek? Možností, jak to sofistikovaně pojmout, je docela dost. Nicméně i tak se spokojenost se stavem veřejné zeleně ve vašem okolí může dost výrazně lišit. Záleží na tom, koho se zeptáte. Udělat z relativně složitého problému jednoduchou záležitost nyní pomáhá nová praktická poučka.
Je doba vegetačního klidu a to je období, kdy smíme kácet nežádoucí stromy. Nějak něčím nebezpečné, nemocné a třeba i příliš poškozené vichřicí, s narušenu statikou. Tedy když k tomu získáme povolení, pokud je zapotřebí. Co ale se dřevem z pokácený ovocných a okrasných stromů a keřů na našich pozemcích?
Malebný pozemek nad řekou Vltavou se smíšeným lesem vyrůstajícím na prudkém svahu nad vodním tokem vyžaduje citlivý přístup architektů. A opravdu zde převládla snaha začlenit dům a drobné zahradní stavby do krajiny. Žádná architektonická okázalost, jakoby se i dům napil z prostředí, ve kterém vyrostl. Bez spousty práce zahradního architekta by ale takové prostředí nemohlo vzniknout, pouze by zde stála v původním prostředí nová budova.
O brambořících je známo, že vydrží déle pěkně kvést v chladnějším prostředí. Dříve se proto pěstovaly v meziokenním prostoru špaletových oken, ta však bohužel většinou ustoupila modernějším výplním stavebních otvorů. A odnesly to právě bramboříky. Přišly o svá ideální stanoviště. Ovšem existují i mrazuvzdornější druhy a odrůdy, které bez problémů přežijí v zahradách naše zimy. Některé pak kvetou na jaře, jiné v létě a další od konce léta do podzimu.
Hledáte vhodnou půdokryvnou rostlinu, která bude kvést a plodit po celé léto? Může dokonce připomínat jahody, tedy jahodníky. Ale chutných plodů se nedočkáte, i když vypadají až tak lákavě, že někomu určitě způsobí průjem a nevolnost. Jahodka indická prostě není jahoda a s tím je třeba počítat.
Oskeruše, botanicky známá jako jeřáb oskeruše (Sorbus domestica), je ovocný strom, který v sobě spojuje historickou hodnotu s praktickým využitím. Tato mohutná dřevina, dorůstající výšky až 20 metrů, kdysi běžně zdobila české a moravské sady a zahrady. Patří k tzv. starým odrůdám. Dnes se s jeřábem oskeruše setkáváme spíše vzácně, přestože nabízí mnohostranné využití.
S tímto kvízem jsme čekali na chvíli, až začne sněžit. A právě nyní u nás napadly první centimetry sněhu, přičemž stopy zvířat se pozorují nejlépe právě ve sněhu. Tu a tam něco spatříte v blátě, nějakou tu mokrou tlapku na koberci, ale sníh, to je dokonalý materiál pro otisky nášlapných částí končetin zvířat, tedy nohou, tlapek, pařátů, kopýtek... Poznáte podle fotografií stop ve sněhu, o jaká zvířata jde?
Ježek v zahradě? Určitě skvělý parťák, ale ne pro naše hry. Ježci nejsou domácí zvířátka, která domestikujeme, cvičíme a krmíme. Chcete, aby se u vás ježkovi opravdu zalíbilo? Pak ho nechte být! A zapomeňte na volný pohyb psa po zahradě. Žádné krmení, napájení, žádné odchytávání, omezování svobody. Naopak udělejte v plotu nějaké díry, aby se ježci mohli snáze dostat ven a zase zpátky. Vaše zahrada pro ně nesmí být pastí!