Chov zvířat - stránka 2

Američané hlásí více domácností s domácími mazlíčky než s dětmi. A nejsme na tom lépe

Američané zjistili z nedávné analýzy National Association with Realtors (NAR), že počet domácností, kde jsou vychovávány děti, se za posledních deset let výrazně snížil, zatímco počet domácností se zvířecími mazlíčky místo dětí se naopak zvýšil. V součtu je v USA dnes více domácností se zvířaty než dětmi. Když se ale podíváme na evropský trend a stav v naší zemi, vůbec na tom nejsme lépe. Domácího mazlíčka totiž vlastní okolo 70 procent obyvatel naší země a za péči o tato zvířata utratíme ročně více jak dvě miliardy korun, tedy vlastně o dost miliard víc. Přitom narůstá počet single domácností. Jisti si můžeme být jedním, že pokud vymřeme, naše místo zaberou jiní.

Syrovátka prý není odpad. Ale až projekt nanocelulózy z ní dělá poptávanou surovinu

Na jedné straně máme vedlejší produkt mlékárenského průmyslu, který je tak všudypřítomný, až je vlastně odpadem. Plýtvat se s ním ale nemusí, protože se z něj dá vyrábět něco, co teď poptávají všichni.

AI a ochrana přírody. Pomůže nám umělá inteligence napravit, čeho jsme se dopustili na přírodě?

Zapomeňme nyní na predikce katastrofických scénářů, že umělá inteligence ovládne lidský svět, zotročí a částečně vyvraždí lidstvo, nebo že vezme většině lidí práci a ti pak budou živořit na ulicích jako dominantní bezdomovecká masa. Nahlédněme raději pod ruce pragmatickým vědcům i byznysu, jak si představují využití AI v ochraně přírody a jak tím plánují ochranu přírody zlepšit. Ano, na úkor příliš pomalé, zdlouhavé lidské práce.

Pro městské zemědělství jsou pestřenky a čmeláci důležitější než včely

Boj „za soběstačnost“ a „proti nedostatku čerstvých a zdravých potravin“ se vede zřizováním městských zahrádek. Háček je v tom, že to ne úplně funguje. O tom, jaká bude ve městech úroda, totiž stejně jako na venkově velkou měrou rozhodují opylovači. A na ty se při plánování městské produkce zdravých vitaminů a užitečných živin zapomíná. A ne, opravdu to nechce včelí úl na každém paneláku. Rozhodují divoké druhy opylovačů.

Žížaly jsou užitečnější než včely. Jen nemají takovou reklamu

To je furt řečí, jak by to bez včel nešlo. Nejenže si tihle bzučící kapři – včela je hospodářské zvíře chované pro užitek – často přivlastňují zásluhy práce tisíců druhů dalších hmyzích opylovačů. Ale díky jejich bezbřehé popularitě se skoro úplně zapomnělo na „druhé nejvýznamnější“ organismy planety. Žížaly. Tedy vlastně první.

Divočáci na Šumavě jsou radioaktivní a nemůže za to jen Černobyl. Proč se bude situace zhoršovat?

Humbuk to byl velký, když se poprvé zjistilo, že divoká prasata na Šumavě jsou kontaminována radioaktivním zářením. Konkrétně bylo prokázáno cesium a za pachatele byla označena havárie Černobylu 26. dubna 1986 spolu s radioaktivními dešti a oblibou divočáků v konzumaci takzvaných jeleních lanýžů. Jenže je to ještě mnohem složitější a radioaktivita prasat se v nejbližších desetiletích bude dokonce zvyšovat.

Proč je pokojová rostlina lepší domácí mazlíček než pes nebo kočka?

Berte to s trochou nadsázky a zamyslete se nad tím. Huňaté kožíšky a zvědavé čumáčky čtyřnohých zvířat mají něco do sebe, ale nic se nemá přehánět. Služby, které vám nabídnou pokojové rostliny, je totiž skoro totožný. Jen vyjde laciněji, bez konfliktů a rizik.

Regenerativní zemědělství je prý skvělé. Ale samo o sobě nám stačit nebude

Když přijde na hodnocení kvalit, většinou se odborníci shodují na tom, že způsob, jakým se lidstvo dobírá kalorií pro své přežití, je zatížen dědičnou chybou. Jak to změnit? Nestačí jen poopravit zemědělství, ale i způsob, jakým k potravinám přistupujeme.

Jak ochránit zahradu a sad před divokými zvířaty? Způsoby magické i racionální

Zabránit některým živočichům v proniknutí na náš pozemek může pouze takové oplocení, přes které se nedostanou. Tedy dostatečně husté, kterým se neprotáhnou, ale i dostatečně vysoké a pevné. Třeba běžné ohradníky překoná taková srna s lehkostí baletky. Nízké ploty prostě nefungují, stačí ale přidat alespoň několik desítek centimetrů, půl metru, metr a světe div se, žádný Duplantis se mezi vysokou zvěří nerodí. Hustý živý plot pro změnu nefunguje na zajíce, i kdyby měl sebevíc trnů. Je ale opravdu nutné budovat oplocení, nebo existují i jiná řešení?

Špačkobraní, každoroční bitvy bez vítězů. Bojiště jižní Morava, válka obranného charakteru

Sotva jsme zaparkovali auto u první benzíny za Znojmem, vykřikl nejmladší syn: „Vidíte to hejno?“ Z pole se zvedala masa tělíček, která tvořila ve vzduchu stále se přelévající a měnící obrazce. Dokonale synchronizovaná živá hmota. Tu zase usedli a pak hned, jako jeden muž, sborově vzlétli. Tady ale zrovna nebyly v okolí žádné vinice a tak vládlo docela ticho, žádné dunění, jen špaččí štěbetání tisíců neuvěřitelně rychlých hlasivek. Prý stokrát rychlejších svalů než jaké ovládají lidské mrkání očního víčka. Sotva jsme ale zastavili ve vsi, kde jsme měli být týden ubytováni, pumelice za pumelicí, každých pár vteřin, někdy se zdálo, že každou vteřinu. Rány jako by se poblíž odvíjela lítá bitva na život a na smrt.

O kočkách, psech a hmyzu. Který hmyz je pro naše domácí mazlíčky nebezpečný?

Hmyz probouzí zvědavost nejen lidí, ale také psů a koček. A občas ta zvědavost může skončit nepříjemným bodnutím. Které druhy běžného hmyzu jsou pro domácí mazlíčky skutečným nebezpečím?

Jaké nemoci přenáší domácí mazlíčci na lidi a proč je dobré nepusinkovat kočky a pejsky?

Pes, nejlepší přítel člověka. Kočka, nejlepší přítel sebe sama. Pro oba tyhle zvířecí mazlíčky ale platí, že kromě své náklonosti nás přibližují i patogenům, s nimiž bychom se raději potkat nechtěli.

Sršeň asijská lovící včely byla poprvé zaznamenána v Česku! První výskyt hlášen u Plzně

Z Plzně je to do Prahy jako když kamenem dohodíš, naše zemička je malá. Nedávno jsme v našem magazínu publikovali článek o reálné hrozbě výskytu sršně asijské. V podstatě vědci v té době ještě nevěděli, zda se už na našem území nevyskytuje, sousední Německo již tuto sršeň zaznamenávalo a řešilo. A první důkaz je zde. Na pozoru by přitom měli být především včelaři.

Pohřbít domácího mazlíčka na vlastním pozemku? Jedině koně!

Jednoho by mohlo napadnout při porovnání původní a nové vyhlášky o kadáverech zvířat v zájmovém chovu, že na svém pozemku již smí pohřbít vlastně jen koně. Anebo se musí stát provozovatelem zvířecího hřbitova se vším všudy. Dědo, zahoď ten rýč, já nikam na úřady nic vyřizovat nepůjdu. Zvířecím funebrákem se stát nechci. Anebo ne? Díky Bohu, ne! A už to jde i s křížkem, kytičkou a svíčkou.

Ohniví mravenci mohou ovládnout až čtvrtinu Evropy, doma se zatím bát nemusíme

Na jihu Evropy právě probíhá v důsledku oteplování invaze nebezpečných ohnivých mravenců, kteří v USA vytlačují původní druhy, způsobují ohromné škody na majetku a nebezpeční jsou i pro lidské zdraví. Šíření nového druhu je přitom obtížné zastavit, dovede dokonce překonávat i řeky a jiné vodní plochy, staví si jakési vory. Dobrou zprávou pro naši domovinu zatím je, že by se muselo oteplit natolik, aby u nás nastalo subtropické klima.

Co je to biofobie a proč kolem nás narůstá?

Dělá se vám nevolno, když se v televizi jen mihne hadí šupina? Brouk, který proběhne po parapetu okna, vás postaví do pozoru; kvůli myši vyskočíte klidně na lustr a pavouk vás může z ložnice přinutit k úprku na jiný kontinent? Vítejte ve světě ovládaném biofobií!

Slunečnice pestrá rozvířila líné vody konce jihočeské mediální okurkové sezóny

Líné jihočeské mediální vody konce okurkového období pořádně rozvířila ryba. Tedy vlastně maličká rybička, kterou dobře znají akvaristé a jezírkáři. Rozruch způsobil článek, v němž autor zařadil slunečnici pestrou téměř mezi lochneské příšery okusující lidi. Řeč byla o rybníku Bagr na okraji Českých Budějovic v parku Stromovka, rybníku vzniklém po těžbě štěrku. A dlužno říci, že také rybníku, se kterým si nikdo neví rady včetně již několika generací porevolučních budějckých radních. Slunečnice sem zřejmě vypustil nějaký akvarista, ony se zabydlely a dnes jsou prý nebezpečím především pro horkem sužované Budějčáky.

Neničte hnízda vlaštovek a jiřiček, je to dokonce protizákonné

Ornitologové vyzývají každoročně na jaře lidi k pomoci. Když nyní vynecháme nutnou ochranu ostatních ptačích druhů, určitě bychom neměli dělat jedno, totiž ničit hnízda vlaštovek a jiřiček. Mnozí lidé se snaží těmto ptákům všemi dostupnými způsoby bránit, aby si udělali hnízdo právě na jejich majetku. Měli by však dělat pravý opak.

Opilá, omámená a sjetá zvířata. Drogy jako fenomén živočišné říše

Léto. Doba prázdnin, dovolených, grilovaček na zahradě, party, oslav. A také doba zvýšené konzumace drog. Tedy v našich končinách především alkoholu, i když těžko říct, jak dlouho bude toto tvrzení ještě pravdivé. Jenže bychom si měli dát pozor hlavně na jedno. Aby se k našim opojným dobrotám nedostali naši domácí mazlíčci. Změnit si stav vědomí totiž není v živočišné říši vůbec ničím výjimečným. Prostě touto schopností nedisponujeme jen my lidé. Příroda to dokazuje.

Joy Adamsonová, ochránkyně přírody, ale i malířka, etnografka a ilustrátorka ve službách botaniky

Jméno Joy Adamsonová si mnozí z nás představí díky příběhu lvice Elsy, který tato výjimečná žena publikovala. Trilogie vyšla i v českém překladu pod názvem Příběh lvice Elsy. Méně se však o této dámě již ví, že poté, co ztroskotalo její manželství s Viktorem von Klarwillem, si vzala za muže přírodovědce Petera Ballyho, který jí jako první začal říkat Joy, a díky kterému se z ní stala uznávaná kreslířka a malířka. Zprvu dokumentovala africké rostlinstvo, poté se však díky zakázce vrhla na příslušníky keňských kmenů a díky svému třetímu manželovi začala dokumentovat i africkou faunu. A nejen to. Teprve po svém třetím manželovi, Georgi Adamsonovi, jednom ze zakladatelů afrických národních parků, získala lásku k africké fauně. A právě to byl začátek příběhu lvice Elsy, příběhu, který začal v roce 1910 v Opavě. No uznejte sami, Opavané, chtěli byste mít doma postupně lva, geparda a leoparda?