Česká společnost ornitologická (ČSO) právě vyhlásila PTÁKA ROKU 2026. Stala se jím pěnice černohlavá, ikonický druh, který je u nás sice hojně zastoupen, ale především při svých migracích čelí doslova masakrům. V některých zemích je pěnice černohlavá vyhledávanou pochoutkou. Přitom má ČSO tohoto ptáka ve svém logu a latinské rodové jméno pěnic (Sylvia) nese název odborného časopisu ČSO, který vychází již od roku 1936. Volbou pěnice černohlavé chce ČSO upozornit na sté výročí vzniku organizace a zároveň varovat před nelegálním a drastickým lovem tohoto druhu především ve Středomoří.
Libozvučný zpěv a černá čepička samečků
Pěnici černohlavé (Sylvia atricapilla) z čeledi pěnicovitých (Sylviidae) se lidově říká černohlávek. Svědčí to o její známosti a oblibě. Tento malý zpěvný pták velikosti vrabce a v případě samečka téměř podoby sýkory lužní oživuje každoročně na jaře svým flétnovým zpěvem naše lesy, parky i zahrady. Právě libozvučný zpěv je důvodem, proč bylo zvoleno české jméno rodu „pěnice“. Druhový název „černohlavá“ pro změnu odkazuje na?černou čepičku samečků. Samičky a mláďata mají temeno hlavy rezavě (skořicově) hnědé.
)
)
)
)
Pěnici černohlavá je původně lesním ptačím druhem, který se však dokázal přizpůsobit změnám prostředí způsobeným lidskou činností. Dnes proto tyto ptáčky spatříme a můžeme poslouchat i v městských parcích a zahradách. Nejde sice o druh vzácný, u nás je poměrně hojný, čelí však řadě hrozeb, které souvisí hlavně s migrací a nelegálním lovem v zimovištích.
Ptákem roku jsou vždy veřejnosti dobře známé ptačí druhy
Titul pták roku uděluje ČSO obvykle druhům veřejnosti dobře známým, se kterými se lidé mohou běžně setkat ve svém okolí. „Pěnice černohlavá je příkladem druhu, který se dokázal dobře přizpůsobit změnám prostředí. Z původních křovin v lesích a v polních remízech snadno pronikla i do parků, zahrad a městské zeleně. Její přizpůsobivost přispívá k tomu, že se jí daří. Od 80. let minulého století, kdy se ptáci začali pravidelně systematicky sčítat, se její populace ztrojnásobila, a to jak v Česku, tak na celoevropské úrovni. V Česku s počtem 1,5–2 miliony hnízdních párů patří do první pětice nejpočetnějších druhů,“ řekl ředitel ČSO Zdeněk Vermouzek. Označení Pták roku uděluje Česká společnost ornitologická pro vybraný druh pravidelně již od roku 1992.
)
)
„Méně zkušení pozorovatelé si mohou černohlávka splést se sýkorou babkou nebo sýkorou lužní, které mají rovněž černou čepičku. Zatímco u sýkor však čepička překrývá celé oko, u pěnic sahá pouze k jeho hornímu okraji. Navíc mají oba druhy sýkor pod zobákem výrazný černý podbradek,“ doplnila Alena Klvaňová z ČSO a Zdeněk Vermouzek zdůraznil: „Zcela po právu ji řadíme mezi naše nejlepší zpěváky. Samci se nejčastěji ozývají z?křovin a do svého zpěvu často začleňují motivy dalších druhů, například kosa černého, pěnice slavíkové nebo slavíka obecného. Kromě melodického zpěvu je pro černohlávka typický i zřetelný, tvrdý kontaktní hlas ‚tek-tek‘, připomínající škrtání oblázků o sebe.“
)
Středomoří, Britské ostrovy i přezimující odvážlivci
Pěnice černohlavá tráví na našem území přibližně půl roku. Přilétá na konci března a v?září míří většina populace do zimovišť ve Středomoří. Jsou zde však i výjimky, část české populace míří i na Britské ostrovy, do Středomoří přelétá výhradně populace moravská. Někteří jedinci se u nás dokonce pokoušejí ojediněle přezimovat. Známým zimovištěm pěnic je třeba zámecký park v?Lednici na Břeclavsku. Zde je každou zimu hlášeno několik přezimujících jedinců již od 60. let 20. století a s teplejšími zimami se předpokládá zvýšený počet zimních odvážlivců.
)
Podstata změny migrační trasy
Velice zajímavý fenomén (výše zmíněný) představuje právě změna migrační trasy části středoevropské populace těchto pěnic. „Koncem 50. let se ve?Velké?Británii začaly vzácně objevovat pěnice černohlavé i během zimy. Kroužkování ukázalo, že nešlo o místní ptáky, ale o jedince z Německa. Ti nejspíš během tahu zabloudili a přežili zde díky teplejšímu klimatu a bohaté potravní nabídce na krmítkách. Tito ptáci se pak vraceli na svá hnízdiště dříve než ostatní a začali spolu hnízdit, čímž se tahová cesta do Velké Británie geneticky upevnila u jejich potomků. Od 70. let 20. století létá na Britské ostrovy i část populace z Čech, zatímco moravské pěnice míří spíše na jihovýchod, například do Izraele,“ objasnil Zdeněk Vermouzek.
)
Početnost pěnice černohlavé sice v Česku ani v Evropě neklesá, velkým rizikem je však nelegální lov hlavně na migračních trasách a zimovištích ve Středomoří. Pěnice jsou zde chytány do sítí nebo velice drasticky na lep (lepidlo). Každý rok tak zahyne až 1,8 milionu jedinců. Proto chce ČSO právě volbou ptáka roku (vlastně kampaní Pták roku 2026) vyzvat veřejnost, aby podpořila snahu partnerských organizaci BirdLife International o zastavení masakrování pěnic.
)
Pytlácké masakry pěnic ve Středomoří
Obětí pytláků se pěnice černohlavá stává především na Maltě, Kypru, v Itálii, Francii, ale i jinde. Chycení ptáčci pak mnohdy končí na talířích ve vybraných restauracích. Třeba na Kypru jsou kvůli prodeji do restaurací chytáni na lep i do sítí a pokrm zvaný ambelopoulia je zde považován za delikatesu, byť je nelegální. Nejhorší je údajně situace v okresech Larnaka a Famagusta. Ptáci především při lovu na lep velice trpí, ten je navíc zakázán v Evropské unii už od roku 1979. Ovšem v roce 1989 udělila například francouzská vláda výjimku, která trvala až do roku 2020, kdy francouzský prezident Emmanuel Macron tuto metodu lovu pro danou sezónu zakázal. Nakonec se přidalo i rozhodnutí Evropského soudního dvora, podle kterého jde o „krutý a odporný způsob lovu z minulé éry“. Jednoduše řečeno, z někdejší existenčně důležité praxe se stal lukrativní obchod na černém trhu, který generuje zločineckým sítím každoročně miliony eur.
)
Jak můžeme pěnicím pomoci doma?
Stačí se zodpovědně starat o naše zahrady, parky a krajinu. Při hnízdění potřebuje pěnice černohlavá dostatek hmyzu, kterým krmí mláďata. A právě jeho výskyt podpoříme i tím, že se vyhneme používání pesticidů, necháme část trávníku neposečenou a poskytneme hmyzu úkryt a místo pro přezimování. Třeba v podobě hromady listí nebo starých větví. Pro pěnice jsou důležité také stromy a keře. Poskytují jim úkryt i příležitost pro hnízdění, v létě navíc nabídnou různé plody jako potravu. Velmi se pěnicím zamlouvají třeba plody bezu, střemchy, tisu a rybízu. Podělte se s nimi.
Časopis Ptačí svět a Vítání ptačího zpěvu
S vyhlášením ptáka roku ČSO vydá během února monotematické číslo časopisu Ptačí svět, které bude věnováno právě pěnici černohlavé. Se zpěvem pěnice se pak veřejnost může seznámit na Vítání ptačího zpěvu na přelomu dubna a května.
5 poddruhů pěnice černohlavé
- Pěnice černohlavá evropská (S. a. Atricapilla): obývá většinu Evropy a západní Sibiř
- Pěnice černohlavá španělská (S. a. Heineken): žije na Pyrenejském poloostrově, Madeiře, Kanárských ostrovech a zřejmě také v Maroku a Alžírsku
- Pěnice černohlavá italská (S. a. Pauluccii): obývá území od východního Španělska po střední a severní Itálii a zřejmě i Tunisko
- Pěnice černohlavá kavkazská (S. a. Dammholzi): žije na Kavkaze a Blízkém východě
- Pěnice černohlavá atlantská (S. a. Atlantis): obývá Kapverdské ostrovy a Azory
)
Délka těla pěnice černohlavé je 13,5–15 cm, rozpětí křídel 20–23 cm a hmotnost 14–20 g. Jde o jednu z větších pěnic, kterou snadno poznáte podle typické čepičky na hlavě, sahající vždy k hornímu okraji oka. Dospělý samec má čepičku černou (od prvního přepeření do konce zimy hnědou, černou nebo černohnědou), shora je popelavě šedý a zdola olivově šedý. Samice má čepičku rezavohnědou, resp. skořicově hnědou. Shora je tmavěji šedohnědá, zdola světlejší, ale oproti samci s hnědým nádechem. Mladí ptáci mají čepičku zbarvenou až do prvního přepeření jako samice. Na ocase nemá tato pěnice v žádném šatu bílou barvu. Nohy i zobák má šedé.
)
U nás dříve žádaný klecní pták
Dříve byl černohlávek žádaným klecním ptákem, v podstatě lidé chovali tyto ptáčky podobně jako dnes kanáry. Kvůli jejich zpěvu, samozřejmě. Lovcům zpěvného ptactva se říkalo čižbáři. A právě již tehdy chytali odposlechnuté kvalitní samčí zpěváky za použití sýčka na lep. A bohužel přežil odchyt zpěvných ptáků na lep dodnes. Po celé Evropě.
Zdroj: birdlife.cz, Wikipedia, seznamzpravy.cz
