Bojíte se myslivců, aby vám nezastřelili psa? Příliš snadné to nemají, ale mohou

Zákon hovoří jasně, ale jako vždy mohou nastat sporné situace, kdy jedna nebo druhá strana těžko prokáže, zda šlo či nešlo o pochybení. Předně nemá právo zastřelit psa ani kočku kdokoli, kdo se v přírodě potuluje s puškou. To smí pouze myslivecká stráž, která se musí prokázat průkazem myslivecké stráže a musí nosit služební odznak. Dokonce má povinnost zajistit průkaz a služební odznak proti zneužití, ztrátě a odcizení. Stejnou pravomoc má také myslivecký hospodář, což je vlastně garant správného hospodaření v dané lokalitě, který nese značnou právní i trestní odpovědnost za vedení hospodářství. Kdy ale mohou vašeho domácího mazlíčka usmrtit, aniž byste mohli požadovat jakoukoli satisfakci?

Předně jsou myslivci také „pejskaři“, obvykle chovají a cvičí lovecké psy. Proto by pro ně nemělo být zabití jakéhokoli psa příjemnou představou, natož činem. Na to se ale nelze spoléhat. Spolehnout se však dá na litery zákona. Kdy smí myslivecký hospodář nebo myslivecká stráž na psa zamířit a stisknou kohoutek pušky?

• Pokud je „toulavý“ pes mimo vliv svého „vedoucího“ ve vzdálenosti větší než 200 metrů od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení, a pokud zároveň pronásleduje zvěř.
• Pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení.
• Pozor však, toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební. 
• Kočku však mohou v uvedených vzdálenostech zastřelit jakoukoli.

Pořídili jste si německého ovčáka, border kolii, australského ovčáka, belgického ovčáka apod.? Nebo pejska jakéhokoli z uznaných loveckých plemen? Nemohou po něm střílet, natož bezdůvodně. Bezdůvodně vlastně nesmí střílet na žádného psa. Ale prokažte, že nehonil zvěř, když vám utekl. Navíc mají i další povinnosti. Pokud usmrtí psa nebo kočku, zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, jsou povinni o tom neprodleně informovat vlastníka, pokud je známý. Musí mu sdělit důvod a místo usmrcení zvířete. Případně jej také musí na toto místo doprovodit.

Určitě se ale vyplatí zbytečně neriskovat, nikdy nevíte, co se komu honí v hlavě. Otázka práva zastřelit především psa patří k nejcitlivějším a nejkontroverznějším tématům našich končin. Majitelé psů se často domnívají, že jejich zvíře je v lese v bezpečí. Stačí, aby nebylo agresivní a nikoho neohrožovalo. Nemusí to tak ale vždy být. Bohužel, byť svého pejska vnímáme jako plnohodnotného člena rodiny. Ve volné přírodě nemusí být na vaše city brán ohled.

Když ale pes nehoní zvěř, měl by se ho myslivec vlastně pokusit odchytit a vrátit majiteli, je-li to možné. A pokud ji honí, stejně smí vystřelit jenom v případě, že nejde o psa vyhrazených plemen a účelů chovu. A je-li osobou pověřenou výkonem státní správy v honitbě. Nestačí pouze vlastnit pušku a lovecký lístek. Na to se v případě problémů ptejte v první řadě a požadujte, aby se dotyčný prokázal. Pokud vám psa zastřelí člověk s pouhým loveckým lístkem, volejte okamžitě na policii. To samé udělejte v případě, že najdete svého psa zastřeleného.

Přestože zákon hovoří jasně, obě strany možných sporů se jej mohou snažit obejít. Navíc nelze řadu podmínek zpětně snadno prokázat. Jak má myslivec poznat, zda pes skutečně pronásledoval zvěř? Jak může s jistotou vědět, že pes nebyl pod dohledem majitele, který mohl stát pouze o několik metrů dál? Nebo si prostě odskočil na záchod? I v případě liter zákona o myslivosti vzniká sporná šedá zóna. A bolestivé spory jsou pak možné. Nejlepší je proto mít psa stále na vodítku, pokud „neposlouchá jako hodinky“. I tak se ale může vydat za zvěří. Je to až příliš lákavé. Obzvláště pak v případech, že máte více jak jednoho psa. Dva psi, to je už smečka. Na volno puštění v přírodě se mohou zachovat jinak, než si chovatel přeje. A určitě pak platí, že ochrana zvěře má před chovem psů přednost.

Vodítko, výcvik a důslednost mohou vašemu pejskovi zachránit život.

Navíc existují i další rizika. Pokud nemá pes vaši adresu a telefonní číslo v obojku, není čipován a nemá ani „psí sim kartu“, díky které snadno zjistíte jeho polohu, jednoduše vám ho někdo může (i v dobré víře) doslova ukrást a odvléct do útulku. Odběhne vám na chvíli z cesty a už se nevrátí? Nereaguje na volání, nic? Pak objeďte nejbližší útulky. „Zachránce“ vašeho pejska už dozajista zamáčkl slzu v oku, jak se zachoval „správně“. Osobně jsem zažil, jak pan doktor na veterinární stanici útulku vynadal dvěma mladým lidem, kteří přivezli zatoulaného pejska v létě z Kleti. „Víte, kolik takových psů nám sem hlupáci jako vy každý týden vozí? Jak máme hledat majitele?“ Ano, bylo to v době, kdy neexistovalo čipování, natož malé psí sim karty, ale to samé se může stát i dnes.

Zákon o myslivosti č. 449/2001 Sb.

§ 14

Oprávnění myslivecké stráže

(1) Myslivecká stráž je oprávněna

e) usmrcovat v honitbě toulavé psy, kteří mimo vliv svého vedoucího ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení pronásledují zvěř; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení. Toto oprávnění se nevztahuje na psy ovčáckých a loveckých plemen, na psy slepecké, zdravotnické, záchranářské a služební; usmrcovat kočky potulující se v honitbě ve vzdálenosti větší než 200 m od nejbližší nemovitosti sloužící k bydlení; pokud je tato nemovitost umístěna na oploceném pozemku, počítá se vzdálenost od jeho oplocení,

(2) Myslivecká stráž, která usmrtila psa nebo kočku, zdivočelé hospodářské zvíře nebo označené zvíře z farmového chovu zvěře, je povinna o tom neprodleně informovat jeho vlastníka, pokud je známý, a sdělit mu místo usmrcení zvířete a popřípadě jej na toto místo doprovodit.

§ 15

Povinnosti myslivecké stráže

(1) Myslivecká stráž je při své činnosti povinna

a) prokázat se průkazem myslivecké stráže a nosit služební odznak,

b) dohlížet na dodržování povinností spojených s ochranou myslivosti,

c) oznamovat neodkladně zjištěné závady, nedostatky a škody podle jejich povahy uživateli honitby nebo orgánu, který ji ustanovil, popřípadě v neodkladných případech též orgánům policie nebo příslušným orgánům státní správy.

(2) Myslivecká stráž je povinna zabezpečit průkaz myslivecké stráže a služební odznak proti zneužití, ztrátě a odcizení; případné takové skutečnosti je povinna neprodleně oznámit orgánu, který jí průkaz a odznak vydal.

§ 16

Odpovědnost za způsobenou škodu

(1) Stát odpovídá za škodu osobě, která poskytla pomoc myslivecké stráži na její žádost nebo s jejím vědomím, (dále jen "poškozený"). Stát se této odpovědnosti může zprostit jen tehdy, způsobil-li si tuto škodu poškozený úmyslně. Došlo-li u poškozeného k újmě na zdraví nebo smrti, určí se rozsah a výše náhrady škody podle předpisů o odškodňování pracovních úrazů. Při škodě na věcech, která poškozenému vznikla v souvislosti s poskytnutím této pomoci, se hradí skutečná škoda, a to uvedením v předešlý stav; není-li to možné nebo účelné, hradí se v penězích. Poškozenému může být přiznána i úhrada nákladů spojených s pořízením nové věci náhradou za věc poškozenou.

(2) Stát odpovídá i za škodu, kterou osoba způsobila v souvislosti s pomocí poskytnutou myslivecké stráži.

(3) Stát odpovídá obdobně podle odstavce 1 též za škodu způsobenou myslivecké stráži v souvislosti s plněním jejích úkolů a dále za škodu způsobenou mysliveckou stráží v souvislosti s plněním jejích úkolů, pokud se nejedná o škodu způsobenou osobě, která svým protiprávním jednáním oprávněný a přiměřený zákrok vyvolala.

(4) Náhradu škody za stát poskytuje orgán státní správy myslivosti, který mysliveckou stráž ustanovil.

Zdroj: autorský text - Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, zakonyprolidi.cz, myslivost.cz