Minimalismus se prosadil jako umělecký směr v 50. letech 20. století. Nejprve v sochařství, malířství a postupně i v architektuře, designu a dalších uměleckých oborech. Samotný směr je však mnohem starší a jeho vznik je definován jako reakce na subjektivní pojetí abstraktního expresionismu. Současný minimalismus ve filosofii je pak reakcí na konzumní společnost, načež zahrnuje snahu o pečlivé zvažování nákupu věcí. Upřednostňuje kvalitu před kvantitou, nepotřebné věci zavrhuje. Jednoduše radí, abychom se zařizovali jen tím, co skutečně potřebujeme a budeme používat.
V umění bývají minimalistická díla tvořena z elementárních atributů, geometrie je jednoduchá, především účelová, díla bývají prezentována nezúčastněně. Jednoduchými prostředky je dosahováno maximálního účinku. Tím, že odstraníme vše nepodstatné, umožníme intenzivnější vnímání základních a důležitých součástí díla. Jakožto umělecký směr se minimalismus objevil v USA v 50. letech 20. století a jeho popularita stoupala v letech 60. a 70. Ovšem mnohá minimalistická díla jsou ve světě známa například již z 30. let 20. století. Pověstné jsou minimalisticky navržené budovy, které v té době vznikaly.
)
)
V oblasti designu navázal minimalismus na svého sourozence v architektuře, načež se prosadil v užitném umění a dokonce i módě. V současnosti najdeme minimalistické snahy v jakýchkoli oblastech designu, od reklamy až po nábytek, spotřebiče, ale i automobily apod. Konkrétně minimalistický vzhled nábytku je přímo odvozen od výtvarných prostorových kompozic amerických minimalistů. Použití dřeva a skla, tvarové oproštění a jednoduchost forem, to jsou pro minimalisty mezi designéry příznačné rysy. Mezi proslulé minimalistické designéry patří např. Jasper Morrison, Colin Chapman, Jean-Marie Massaud, Ronan & Erwan Bouroullec, Shiro Kuramata a Dieter Rams.
)
)
Co se týká architektury, jde v případě minimalismu o tvorbu oproštěnou od formálních projevů, tvorbu věcnou a nekomplikovanou. Všeho je v minimalistické architektuře méně, forem, materiálu i detailů. Pro minimalisty jsou typické kubické tvary, čisté, přesně vedené linky. Stavební prvky jsou zjednodušovány na funkční minimum, proto stavby působí vyváženým a klidným dojmem.
V interiérech se minimalismus též vyznačuje střídmostí, redukcí forem a materiálů. Minimalistické stavby jsou stavěny hlavně z běžných stavebních materiálů, skla, dřeva a kovu. Ovšem i v minimalistické architektuře a designu dochází ke změnám, prochází vývojem. V současnosti minimalismus míří na konceptuální složku architektury. Mezi známé minimalistické architekty patří např. John Pawson, Eduardo Souto de Moura, Alvaro Siza, Tadao Ando, Alberto Campo Baeza, Yoshio Taniguchi, Peter Zumthor, Vincent Van Duysen, Claudio Silvestrin, Michael Gabellini a Richard Gluckman.
)
)
Současný minimalismus přímo souvisí s konceptem udržitelnosti. Jeho známou propagátorkou je Japonka Marie Kondo, která se proslavila knihou Zázračný úklid – Pořádek jednou provždy. V ní doslova radí, proč a jak se zbavit nepotřebných věcí. Mnoho věcí vlastníme jen proto, že se nám líbí, či k nim máme nostalgický vztah a proto je nám jich líto, nechceme je vyhodit. Minimalismus nás přitom od takových věcí osvobozuje, učí nás, jak se zařídit jen tím nejpotřebnějším, co skutečně používáme. Přitom vůbec není pravdou, že jednoduše a spoře zařízený interiér působí neútulně. Naopak může vypadat velmi prakticky, přehledně. Útulnost není v přeplácanosti a přeplněnosti. Interiér je naopak provzdušněn, nic nám nepřekáží, cítíme se zde volněji.
)
)
Důraz je navíc kladen na detaily, přičemž je pro minimalismus charakteristický klid, mír a prostor. A právě jednoduchost japonských interiérů je v tomto směru inspirující. Právě japonský styl klade důraz na důležité věci a zbavuje se všeho přebytečného. Z japonských interiérů vyzařuje klid a naše pozornost je směřována pouze k několika málo předmětům, které zde „vyjadřují myšlenku“.
)
)
Minimalismus v moderních interiérech pracuje s harmonií, nebrání se však kontrastům. Přednost mají přírodní materiály (např. kámen, dřevo, sklo, ocel a jiné kovy apod.). Vlastně lze říci, že jde o filozofii čistého designu. Z barev je typická bílá v kombinaci v menší míře s černou, odstíny šedi, antracitovou a přirozeným vzhledem dřeva. Použít lze i zářivé barvy, ale v menší míře, jako kontrast menšího rozsahu. Působí pak jako dynamický, zářivý prvek uprostřed nenápadnosti a čistoty. Barevné doplňky a jemné pastelové barvy vpašovávají do minimalistického interiéru hravost, pocit svobody i důkaz kreativity (tvořivosti).
A pokud by na vás minimalistický styl působil příliš chladně, snadno získá teplejší dojem například díky dřevěné podlaze či jiným dřevěným prvkům v interiéru.
)
)
