Takto neuvěřitelný záhon pro pěstování ve smíšené kultuře jen tak neuvidíte (Foto: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 7 fotek

Vysít a vysázet zeleninu odděleně, každou na jiný záhon či jinou část záhonu a nebo ji střídat prostorově? A se kterou zeleninou si to vůbec můžeme dovolit? Proč se dnes tolik hovoří o smíšené kultuře, čili polykultuře? A jaké jsou její historické kořeny? 

Střídání plodin a nebo smíšenou kulturu?

Pokud střídáme zeleninu po sobě v čase, hovoříme o střídání plodin, zemědělci pak o takzvaném osevním postupu, jestliže ale střídáme rostliny prostorově, jde o takzvanou smíšenou kulturu (polykulturu). Oba způsoby pěstování zeleniny mají své přednosti, smíšená kultura má však svým způsobem navrch. Vytváříme jí totiž na záhonech harmonické společenství rostlin, které vlastně odpovídá tomu, jaká přirozená společenství tvoří rostliny v přírodě. I když samozřejmě společenství zrovna zeleniny najdeme v přírodě obtížně, ale v přeneseném slova smyslu to tak je, byť je smíšená kultura zeleniny vytvořena uměle, námi zahrádkáři. Kromě zeleniny navíc můžeme v rámci smíšené kultury vysévat a vysazovat i bylinky a další druhy rostlin, třeba i rostliny okrasné, květiny určené k řezu či sušení apod.

Tradiční zahradník vás vezme s polykulturou na vidle

Pokud potkáte konzervativně smýšlejícího zahradníka, bude mít možná chuť vás umlátit třeba hráběmi jen při vyslovení spojení slov „smíšená kultura“. Jako byste rasistu přesvědčovali o multikulturním lidském společenství. Ovšem pokud bychom smíšenou kulturu v zahradě srovnávali s lidmi, hodí se spíše příměr oborů, povolání. Kdo by šel do čtvrti zedníků, pokud bude hledat zedníka, kdo do ulice obuvníků, pokud bude chtít boty. Navíc taková místa ani nenajde. Naopak obvykle hledáme místa, kde splníme co nejvíce svých potřeb na malé ploše a nevybíráme mezi deseti konkrétními řemeslníky v řadě. A to platí i o smíšených záhonech.

Podporovat a chránit!

Ohromnou předností mísení rostlin vedle sebe je pak schopnost navzájem se podporovat i chránit. V případě konkrétního jednoho druhu zeleniny na jednom záhonu či poli rostou rizika výskytu konkrétních škůdců a chorob a s tím souvisí i vyšší potřeba ochrany námi lidmi. A samozřejmě většinou za pomoci chemie. Výrobcům a prodejcům chemie pro zahrady se vlastně pokusy zahrádkářů se smíšenými kulturami ani nemohou příliš líbit. Eliminují jejich zisky. Vezmeme-li však v úvahu, že pro pěstování ve smíšených kulturách obvykle sahají lidé, kteří chemii v zahrádce nesnesou a slovo „bio“ je jim „božstvem“, na nich by stejně nevydělali.

Méně práce v zahradě

Pěstování zeleniny a dalších druhů rostlin odděleně zjednodušuje některé zahradnické práce a postupy, to je ale vše. Ve smíšené kultuře jsou navíc naopak nežádoucí přehnané nároky na práce zahrádkářů. Při jedno(mono) druhovém pěstování se půda více vyčerpává a zvyšují se nároky na její hnojení a další práce související s dobrou kondicí půdy. A oč více jsou z půdy některé látky vyčerpávány, o to více se jiné až příliš hromadí. A pokud pak nebude pěstitel dodržovat střídání plodin na jednom záhonu v jedné a více sezónách, o to bude stav půdy po několika letech fatálnější. Často však bude výrazně nižší úroda stejné plodiny na jednom záhonu již v druhém roce. Tradiční postupy jsou vlastně jakýmsi začarovaným kruhem.

Smíšená kultury je tedy nejenže jedním z pilířů přírodních zahrad, ale také je výrazně šetrnější k půdě na pozemku a také k okolní přírodě. Vždyť nakonec i v přírodě též roste na jednom místě více druhů, které se navzájem snáší či naopak odpuzují, ale mohou se také podporovat a navzájem chránit. A právě takové rostlinné druhy, které se navzájem snáší a dokonce si dovedou i pomáhat, aniž by si škodily, nás zajímají i ve smíšené kultuře na zahradě. A jelikož v přírodě, tedy ve smyslu společenstev živých organismů, dominují biochemické procesy, hraje chemie zásadní roli.

Určitě jste již slyšeli, že například afrikány dovedou léčit půdu, že některé bylinky odpuzují od zeleniny škůdce, že okurky jsou primadony, které se nesnesou s jinou zeleninou, že si některé rostliny navzájem voní a jiné naopak, že, že a že… A není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu. Chemické látky jsou skutečně klíčem k úspěchu, ale ty přírodního původu, nikoli námi realizované chemické postřiky.

Odpuzování i matení škůdce, ale i prevence chorob

Při výsadbě a výsevech ve smíšené kultuře kombinujeme takové rostliny, které se navzájem podporují v růstu a mezi kterými neexistují žádné takzvaně potlačující vztahy. Smíšené kultury mají navíc schopnost nejen odpuzovat, ale doslova i mást škůdce. Ti naopak doslova milují monokultury, kde mají bohatě prostřeno tím, co preferují. Obtížněji škůdci najdou ve smíšené kultuře své horké favority.

Zlepšení chuti, udržení vláhy a eliminace plevelů

Některé aromatické rostliny dokonce dovedou zlepšit chuť jiných rostlinných druhů. Hospodárněji přitom využíváme místo v zahradě, jelikož výsadba je mnohem hustší. Lépe se pak i udržuje vláha v půdě a ta se tak snadnou nepřehřívá. A pokud přidáme vhodnou mulč, držení vody v půdě se ještě zlepší a omezí se růst plevelů. Ostatně ten je omezen již samotnou hustší výsadbou kulturních rostlin.

Smíšená pravidla starých sedláků

Smíšené kultury navíc nejsou vůbec novinkou, vynálezem moderní doby, bývaly totiž tradiční součástí selských zahrádek, kde si lidé tvořili stále dostupné zásoby pro svou kuchyni. Vše zde bylo nahloučeno a uspořádáno do menších záhonků. A právě na každém z nich se zároveň pěstovalo více druhů rostlin. A jelikož naši předci nebyli hlupáci odtažení od přírody, pěstovali vedle sebe pouze druhy, které se navzájem podporovaly. Vlastně šlo již tenkrát o promyšlené směsi druhů.

Pokud se tedy pro pěstování ve smíšených kulturách rozhodneme, je třeba si vážit právě moudrosti předků. Volíme proto záhony menší ve smyslu užší, široké nejvýše metr, vysazujeme vedle sebe druhy různých velikostí vzrůstu a různé rozložitosti a také druhy s různými nároky na výživu. Nebudou si pak v potřebě živin konkurovat a půda se nebude tolik vysilovat. Ideální je též volba rostlin různé hloubky kořenění, tedy rostlin s různě hlubokými kořeny, ale i s různou dobou zrání plodů. Rychle rostoucí druhy vysazujeme k pomaleji rostoucím, jelikož pak ranější druhy dříve uvolní místo těm pozdnějším. A na místo raných druhů pak můžeme vysít či vysadit ještě něco jiného. Je též třeba mít na paměti, že neexistují žádné univerzální rostlinné druhy, tedy takové, které by se hodily k jakýmkoli jiným.

Chemická odpudivost

A pozor, pokud pěstujete ve smíšené kultuře, je třeba si pamatovat (nejlépe zapsat), co na které záhonu bylo. Při odlišné výsadbě v dalších letech by se totiž mohlo stát, že některé chemické látky vylučované konkrétními rostlinami budou škodit rostlinám jiným. Některé druhy se prostě natolik nesnáší, že se chemicky odpuzují i více let. A může za to právě půda.

Navzájem snášenlivá a prospěšná zelenina

  • Mrkev si velmi rozumí s cibulí, mrkev koření do hloubky a cibule jen mělce. Cibule navíc odpuzuje pochmurnatku mrkvovou, mrkev pro změnu květilku cibulovou. Místo cibule se vedle mrkve hodí i pór, který taktéž koření mělce.
  • Cibule a česnek jsou vynikajícím doplňkem mezi jahody, dovedou nejen odpuzovat škůdce jahod, ale také eliminují šedou plíseň, která nejčastěji decimuje plody jahodníků. Obzvláště česnek je pak vedle jahodníků ceněným ochráncem. Mšice navíc dovede odpuzovat i od ovocných stromů a keřů, od růží i mnohé plodové zeleniny (např. rajčat, paprik a okurek).
  • S jahodami též můžeme kombinovat pažitku, pórek, ředkev, ředkvičku, mrkev, salát, špenát, kapustu a zelí. Nedoporučuje se kombinovat petržel, celer a zeleninový fenykl. Tyto druhy se nedoporučují ani k salátu.
  • Cibule se hodí vedle mrkve, salátu, štěrbáku, jahod, fazolí keříčkových, cuket a dýní, kedlubnů, černého kořene, rajčat, okurek, pastináku a polníčku. Nevysazujte ji spolu s ředkvemi a ředkvičkami, zelím, brokolicí, květákem, kapustou, hrachem a bramborami.
  • Česnek se hodí vedle jahod, salátu, špenátu, mrkve, řepy, okurek, rajčat, květáku, zelí, kapusty a brambor. Nehodí se vedle fazolí, zelí, hrachu a kedlubnů.
  • Salát je vynikající v kombinaci s ředkvičkami a jinými ředkvemi, odpuzuje totiž dřepčíky. Jinak lze salát kombinovat i s fazolemi, špenátem, hrachem, okurkami, vodnicí, zelím, kapustou, ředkvičkou, kedlubny a pórkem.
  • Pokud pěstujete brambory, nezapomeňte tu a tam přidat křen, odpuzuje totiž známého „amerického brouka“ mandelinku bramborovou. Brambory se též snesou s fazolemi, kedlubny, květákem, brokolicí, kukuřicí, pastinák a špenátem. Vedle brambor ale nepěstujte rajčata, okurky, zelí, kapustu, hrách a celer.
  • Rajčata a celer pro změnu odpuzují svým aroma škůdce košťálovin (běláska zelného, květilky, mšic). Vynikající je též kombinace celeru a zelí, chrání totiž zelí před rzí.
  • Rajčata se též hodí vedle salátu, špenátu, cibule, keříčkových fazolí, celeru, petržele, čekanky, kedlubnů, pórku, rebarbory, ředkve, kapusty, zelí, brokolice, květáku a kukuřice. Vedle rajčat však není vhodné pěstovat hrách, mrkev, červenou řepu a především brambory! Plíseň bramborová bývá pro rajčata fatální i v případě, že brambory nepěstujete vůbec, ani vaši sousedi.
  • Vedle okurek můžeme pěstovat cibuli, celer, salát, hrách, fazole (keříčkové i pnoucí), kedlubny, špenát, kukuřici, kapustu, zelí a zeleninový fenykl. Naopak se vyhněme rajčatům, ředkvi a ředkvičkám a také bramborám.
  • Vedle paprik můžeme pěstovat okurky, rajčata, mrkev a kedlubny. Určitě pak ne fazole.
  • Cukety a dýně se snesou s cibulí, špenátem, kukuřicí, fazolemi a hrachem. Nepěstujte však vedle nich rajčata, brambory a ředkve.
  • Kedluben se snáší s cibulí, černým kořenem, červenou řepou, bramborami, salátem, polníčkem, špenátem, mrkví, okurkou, paprikou, rajčaty, hrachem, fazolemi a ředkvemi včetně ředkviček. Vedle kedlubnů však nepěstujte pekingské zelí.
  • Celer se snáší se salátem, cuketou, fazolemi, kedlubny, mrkví, okurkami, špenátem, zelím, kapustou, pórkem a pastinákem. Nehodí se vedle brambor, kukuřice a hrachu.
  • Hrách se dobře snáší s kukuřicí, kedlubny, řepou, celerem, mrkví, okurkami, špenátem, štěrbákem, ředkvemi a ředkvičkami, vodnicí, kapustou a zelím. Nevysazujte jej vedle pórku, rajčat, fazolí, cibule a brambor.
  • Mrkev se dobře snáší s cibulí, celerem, černým kořenem, brokolicí, keříčkovými fazolemi, hrachem, salátem, kedlubny, mangoldem pórkem, rajčaty, ředkvemi a ředkvičkami, kapustou a zelím.
  • Petržel se dobře snáší s cibulí, fazolemi, hráškem, květákem, kukuřicí a rajčat. Nepěstujte ji spolu se salátem.
  • Ředkvičky a ředkve pěstujte vedle salátu, špenátu, rajčat, hrachu, keříčkových fazolí, kedlubnů, mangoldu, mrkve, pórku a pastináku. Nepěstujte je vedle cibule, zelí a okurek.
  • Špenát se hodí vedle fazolí, celeru, kedlubnů, mrkve, okurek, rajčat, pastináku, pórku, rebarbory, ředkví a ředkviček, vodnice, zelí a kapusty. Nepěstujte jej vedle cibule, česneku a červené řepy.
  • Mangold pěstujte vedle fazolí, mrkve, ředkviček a ředkví, kedlubnů, vodnice, zelí a kapusty. Vyhněte se červené řepě a špenátu.
  • Pór se hodí vedle cibule, celeru, černého kořene, salátu, polníčku, mrkve, rajčat, okurek, ředkví a ředkviček, špenátu, štěrbáku a jahod. Nepěstujte vedle něj keříčkové fazole, hrách a červenou řepu.
  • Řepu můžeme pěstovat vedle brokolice, cibule, česneku, salátu, okurek a mrkve. Nepěstujte vedle ní rajčata a špenát.
  • Květák a brokolice se hodí vedle salátu, špenátu, hrachu, pórku, rajčat, celeru, mangoldu a řepy. Nepěstujte je vedle cibule, česneku a jahod.
  • Kukuřice se hodí vedle cuket a dýní, fazolí, hrachu, okurek, rajčat a salátu. Nehodí se vedle celeru a červené řepy.
  • Vedle chřestu můžeme pěstovat keříčkové fazole, hrách, salát, kedlubny, rajčata, mrkev, ředkvičky a okurky. Určitě ne cibuli a brambory.

Ochránci rostlin mezi bylinkami, odpuzující či matoucí škůdce svým aroma, nejen však jím

  • Kopr má vynikající účinky na klíčení a zdravotní stav různých plodin, například zelí, okurek a mrkve.
  • Bazalka má schopnost lákat opylovače, čímž podporuje opylování mnoha plodin. Nejlepší vliv má na opylování okurek.
  • Máta odpuzuje škůdce především od košťálovin.
  • Kmín zlepšuje chuť brambor, okurek a zelí.
  • Saturejka chrání fazole před mšicemi.
  • Měsíček lékařský odpuzuje háďátka, je proto ideální vedle rajčat a brambor, byť se zrovna tyto dva druhy zeleniny vedle sebe vůbec nehodí.
  • Afrikán (aksamitník) odpuzuje mšice a háďátka, je proto vhodný například mezi brambory a rajčata.