Co všechno může u vás doma otrávit vašeho zvědavého psa Zobrazit fotky zobrazit 13 fotek

Staré anglické přísloví praví: „Zvědavost zabila kočku“. Praxe domácích chovatelů ale tohle poněkud úsloví upravuje. Jsou to hlavně naši psi, kteří jsou vlastní zvědavostí a experimentováním nejvíce ohrožení. Naše domácnosti jsou totiž plné nenápadných jedů, které jsou pro psy smrtící.

Každý pes je originál

Ať už ti nelínější gaučoví povaleči nebo vyběhaní divoši ale sdílí jeden povahový rys, kterým je přirozená zvědavost. Zatímco kočky se silně aromatickým předmětům většinou vyhýbají, psy přímo magneticky přitahují. Touha poznat „s kým/čím mají tu čest“ je u nich silnější, než pud sebezáchovy nebo přísné nakázání jejich páníčka. Snaha očichat, olíznout, a když se nikdo zrovna nedívá tak třeba zkusmo nakousnout neznámé nebo nezvykle zapáchající věci kolem nich je pro ně skoro příslovečná. 

Nezřídka tak mohou v domácnosti narazit na předměty, které jejich zdraví rozhodně neprospějí. Většina z těchto předmětů je přitom dočista obyčejných, a v tom tkví jejich záludnost. Nejde tu teď o nic jiného, než si ušetřit cestu na veterinární pohotovost a truchlení nad ztrátou milovaného čtyřnohého druha. Podívejme se, co všechno je pro psy více či méně jedovaté.

Insekticidy nelikvidují jen hmyz

Šatní mol je problém, a my naštěstí známe řešení. Naftalen (naftalín) je s námi už dvě století. Jenže zrovna tahle látka, kterou ve formě dražé, kuliček či v sáčcích zabalených kousků prokládáme šatstvem ve skříni, je pro psy do krajnosti nepříjemná. A nejen pro ně. Stačí se jich totiž pořádně nadýchat, a dostaví se křeče žaludku a zvracení. Nebo krvavé průjmy. Naftalen totiž dost agresivně útočí na játra, rozkládá červené krvinky. Když samozřejmě pes takovou „pilulku“ slízne, je to ještě horší. Když jsme pak zděšenými svědky jeho trápení, nenapadne nás příčinou hledat v pootevřené skříni, do které zvědavý pes nakouknul. Takže nesjpíš máte na výběr: zbavit se psa, nebo šatních molů.

Když je bezpečná náhrada ještě horší

Možná se chcete uklidnit, že toxické kuličky s naftalenem jste nahradili bezpečnějšími proti-hmyzími lepítky a lapači. Když to zkrátíme, moc jste si nepomohli. Tyto produkty totiž obsahují velmi podobně působící látky. Třeba pyretrin, který je snad ještě extrémnějším jedem. Dává to samozřejmě smysl, když chcete rychle a efektivně zahubit něco malého a poletujícího: unikajícím toxickým aromatem vytvoříte jedovatou bezletovou zónu. Mol se v ní nezdrží dlouho, a omámený, mrtvý padá k zemi. Psy ale takový zápach dráždí, a budou pátrat po jeho zdroji. Co udělají, když jej najdou? To už záleží na jejich nátuře. Pokud ale doma instalujete insekticidní přípravky, musíte si být naprosto jistí, že budou hubit jen hmyz.

A pokračujeme dál: lapače mravenců (se sladkou náplní uvnitř), mucholapky. Elektrické rozprašovače a „chemické bariéry“ proti komárům. To vše je smrtící. Poněkud paradoxně – smrtící je i přípravek proti blechám, pokud jej pes sní. A když zrovna nehubíte hmyz? Pes se může otrávit i postřikem proti plísním, nebo jedem na hlodavce, rodenticidem. To jen, až budete řešit, kdy a jak podobné věci aplikovat.

Baterky, které si nechtějí hrát

Normálního člověka nenapadne spousta věcí. Třeba okousávat baterky. Je sice pravdou, že třeba k „tužkovkám“ se nechováme zrovna s příkladnou odpovědností a necháváme je ledaskde, ale určitě do nich nehryžeme. Víme, že jsou toxické, jiné leptavé. Jak to ale chcete vysvětlit psovi? Podívejte se na to psíma očima: Většina z nich má stříbřitě-lesklý design, takže rozhodně poutají pozornost. Žertovně se kutálí po podlaze, když se po nich oženete tlapou. A to je zábava. Můžete je tedy lovit a hrát si s nimi! A když je ulovíte? Pak je logicky rozkoušete napadrť, vesmír psí logiky jinou variantu skoro nepřipouští. Není to těžké, vlastně, uvnitř je něco měkkého a lepivého. Je to k jídlu? I když to zrovna nevoní, rozhodně se to musí vyzkoušet. 

Jako nešťastní majitelé psa pak buď budete řešit poleptanou ústní dutinu psa, jeho chemicky rozložený zažívací trakt nebo rozežrané tlapky. Velmi pravděpodobně ale spíš jen psí funus, protože tady se toho moc dělat nedá. Baterie jsou jedovaté, a neměly by se povalovat nikde, kam se pes dostane. Takže nikde, protože pes – když mu dáte chvilku času – se dostane kam, jen bude chtít. 

Pes a kuřák, nevyvážený vztah

Elektronické cigarety jsou teď rozhodně v módě, protože slibují vizi zdravého kouření. Ať už je tohle komerční tvrzení podložené čímkoliv, psům pořád škodí. Ne, teď nejde o kuřáky vypouštěné výpary, ale o náplň směsí. Jsou aromatické, hezky voňavé. A lákají k ochutnání. Pes má paměť a ví, že pokud si na něčem takovém pravidelně jeho páníček nebo panička pochutnávají, nebude to jistě nic špatného. Prokousat obal a dostat se k jádru náplně není pro psí chrup překážkou. A pak už je to rychlé. Nikotin, který vnímáme spíše jako alkaloidní návykovou látku, je třeba vnímat jako koncentrovaný jed. Otrava se projevuje křečemi, ochrnutím nervové soustavy a udušením za plného vědomí. U psů to jde rychle. 

Problematické jsou samozřejmě všechny cigarety a tabák, ne jen ty v elektronické vaporizační podobě. Psi jsou prostě od přírody nekuřáci. Dost na tom, že máte někdy potřebu jim otravovat dýmem jejich domovské teritorium, k tabáku a z něj extrahovaným látkám by se nikdy dostat neměli.

Pes je zvědavější, než malé dítě

Teď to vezmeme letem světem: průmyslová chemie. Doma jí máme spoustu, a většinou se snažíme ji mít bezpečně uloženou. Už kvůli malým dětem, které jsou dost zvědavé. Průměrný pes je ale ještě o chlub zvědavější, než dítě, a k nejrůznějším zakázaným substancím je přitahován stejně magicky, jako komár k plamenu letlampy. Dlužno dodat, že se stejně ničivým důsledkem. Děti obvykle zastaví bezpečnostní uzávěr, ale zrovna ten představuje maličkost, se kterou se pes motivovaný řešením záhady „toho, co štěrchá nebo šplouchá uvnitř“ nezdržuje. Prostě se dovnitř prokouše. Pokud tedy máte doma psa, musíte k nastavené úrovni bezpečného uložení přidat další level nedobytnosti. Čisticí písky a abrazivní látky, detergenty a přípravky na mytí nádobí, aviváže a prací prášky. Chemické čističe odpadů, tělová kosmetika od šampónů a kondicionérů přes parfémy a vůně až po zubní pastu s aktivními mikrogranulemi. 

Láká je vůně, a my rádi věci voňavé

Tedy vlastně skoro cokoliv, co máte v kuchyni, na toaletě nebo v koupelně. To vše může být (a z velké míry nejspíš bude) pro psy smrtelné. Jen drobnost: jak chcete pejskovi vysvětlit, že to není k jídlu, když to tak hezky voní? Největším problémem je tu totiž právě to intenzivní aroma, které z psího pohledu nedává moc smysl. Pach je pro jejich orientaci a společenský život zásadním nástrojem, a všechny tyhle „voňavé“ věci k nim promlouvají. Zaslouží si být minimálně označkovány loužičkou. Po nezbytném očichání/olízání. A proto se pokouší k nim dostat dovnitř. Efekt konzumace se může lišit, konečné důsledky většinou ne.

Poslední ochutnávka…

Obyčejné mýdlo obsahuje řadu iontových i aniontových sloučenin s detergentním účinkem. Nejprve podráždění očí, po pozření pak žaludku a nadměrné slinění. Průjem, křeče, dehydratace. Masážní olej nebo esenciální olej do aromalampy? Stačí pár kapek a je hotovo. Tedy, po úporných bolestech. Ústní voda? Většinou obsahuje xylitol, který psům rapidně dokáže snížit hladinu krevního cukru na nulu. A jejich životní projevy také. Netrvá to ani půl hodiny, než upadnou do kómatu. Lak na nehty? Řada z nich obsahuje toluen a formaldehyd, takže o jejich „prospěšnosti“ netřeba pochybovat. Poleptání a záněty, které kromě otrav vyvolávají, se obvykle projeví až po několika hodinách. Kdy už je většinou pozdě.

Odlakovač? Obsahuje ředidlo, které psí packy leptá. Co asi udělá s psím jazykem? Tužidlo na vlasy nebo pěna na holení? Je to směs sulfátů, kyselin (od nejslabší octové až po sírovou). Působí do extrému dráždivě, vyvolávají dávení a dusivé vykašlávání. Fluorid sodný ze zubní pasty není pro lidi zásadně škodlivý, ale pro psy je jedovatý. Nejrůznější lepidla? Fungují výtečně i v zažívacím traktu psů, leptají a slepují. Konečná. Opalovací krémy? Ty obsahující oxidy zinku extrémně dráždí psí kůži. A desinfekční mýdla obsahující antibakteriální izopropylalkohol také dokonale „vyčistí“ střevní mikroflóru vašeho mazlíčka. Čistič odpadů s chloridem sodným je žíravina, takže tam je to také jasné. Dočista. Bohužel.

Léky, které jsou jen pro lidi

Podobné je to i s léky, určenými pro lidskou potřebu a spotřebu. Pravda, ne všechny jsou stejně kritické. Rozhodně byste si ale měli dávat pozor na své prášky od bolesti. Ano, všechny ty naproxeny a ibuprofeny. Psům rozloží střeva a hlavně, povedou po konzumaci k selhání jejich ledvin. Jsou na ně opravdu citliví. Podobné je to i s antidepresivy (Prozac, Paxil, Celexa, Effexor), které zásadním způsobem mohou až na bod mrtvolného mrazu utlumit jejich mozkovou činnost, stejně jako léky proti ADHD. Vražedným koktejlem jsou pro ně i lidské sirupy proti kašli, které jsou navíc příjemně voňavé a sladké. Že je nenecháte nikde povalovat? A jak těžké je dostat se k obsahu vašeho odpadkového koše? Možná je to další dobrý důvod, proč nespotřebovaná léčiva odevzdávat zpět do lékárny.

Přehlížené drobnosti, které škodí

Nezjevná nebezpečí ale číhají i tam, kde bychom to zrovna nečekali. Co třeba umělý trávník, koberec z umělých vláken, rohož či předložka? Hodně záleží na jejich materiálu. Pokud jsou ale vyrobené z plastů, postupně se z nich do okolí ovlivňují ne zrovna příjemné látky s dlouhodobým účinkem (u lidských samečků například snižují plodnost). Na zvířecí miláčky ale působí chronickou toxicitou. Ze které se může rychle stát toxicita akutní. To pokud je rozkoušou na malé kousky a pozřou. Problematický může být i „dočista obyčejný“ mulč pro domácí květiny, vyrobený z kůry kakaovníku. Že čokoláda je pro psy jed se tak nějak ví, ale vztah mezi překrásně voňavým mulčem a otráveným psem si uvědomuje o poznání méně lidí.

A když už se tak bavíme o kráse květin: se psem zapomeňte na azalky a rododendrony, tulipány, narcis, vodní lilie, orchideje, nebo okrasné ságové palmy a třtiny. Ve hře je totiž selhání jejich ledvin, jater, krvavý průjem nebo kóma. Asi nic, co byste chtěli řešit.

Tímhle je prosím nekrmte

Vynechat nemůžeme ani pochoutky, určené primárně lidem. Ale svátky jsou na obzoru, a s nimi i mísy plné dobrot a cukroví. Některé sladké kousky jsou pro psy kritické. Čokoláda, káva a kofein obecně. Psi jsou na jejich účinky velmi citliví, a na první pohled zábavné účinky otravy například theobrominem – hyperaktivita, pobíhání z místa na místo, divočení - končívají velmi ošklivě, křečemi selháním organismu. Na nervový systém psů je to totiž opravdu silný atak. Podobné je to i s účinkem „organické síry“, obsažené v česneku, pórku, cibuli nebo pažitce. Rozkládá jim totiž krvinky. Jak vážné to je? Počítejte zhruba 5 gramů čerstvé cibule na kilo váhy psa jako smrtící koncentraci. Dospělého vlčáka tedy jistě složí dvě obyčejné cibule. A to jistě nechcete. Extrémně rychlý a toxický/dezorientační je efekt alkoholu. Takže ne, pejskové by za vás vaječný likér dopíjet neměli. Psi by se také měli vyhnout sušeným rozinkám, hroznům. A oříškům. I když nám tyhle dobroty chutnají, psům opravdu vážně ubližují.

Starat se o psa znamená velkou odpovědnost za jeho chování i zdraví. Je určitě vhodné předcházet rizikům a uzpůsobit psím spolubydlícím vlastní domácnost. A nevystavovat je zbytečně nebezpečí.

ČESKÉSTAVBY.cz

pixabay.com