Biodynamické zemědělství přepálilo start. Organický kumšt pomíchalo s magií

Kromě těch víceméně světoborných událostí se totiž jedna menší odehrála i v polském (tehdy tedy německém) městečku Kobierzyce. Jistý Rudolf Steiner tam před poměrně početným publikem postupně odpřednášel cyklus osmi přednášek, které se týkaly tzv. biodynamického zemědělství. Co to bylo? To tehdy netušil ještě nikdo. Ale než do toho hned natvrdo vplout, podívejme se napřed na pana Steinera.

Tomu tehdy už bylo třiašedesát a za dosavadní léta svého života se dokázal neproslavit jako okultista, sociální reformátor, architekt, literární kritik, herec, skladatel, jasnovidec, spisovatel a esoterik. Tohle všechno zkoušel. Takhle to měl všechno hezky neoddělitelně pohromadě. Prostě podivín k pohledání, kterého nemohli vystát v rodném Rakousko-Uhersku (Chorvatsku), a pak ani ve Švýcarsku, Francii, Nizozemsku. A tak dělal „kariéru“ v německém Slezsku.

Vzbuzování kontroverzí, umění sršet provokativními myšlenkami, obracet veřejné mínění a dráždit svět neotřelými teoriemi, to už k němu patřilo. Nedělal si tím zrovna přátele, ale pár věrných posluchačů měl též. A většina z nich se, spolu s místními velkostatkáři a zeměsprávci, sešla na zámečku Koberwitz, aby se zase dozvěděli něco nového. Dočkali se. Jeho rozkouskovaná přednáška o biodynamickém zemědělství totiž stála za to.

Šlo to poznat i z toho, že na něj lidé zemědělské praxe znalí nevzali hned vidle, nevynesli ho ze sálu a neposadili na nejbližší hromadu hnoje. Naopak, až ohromeně poslouchali a vážně přikyvovali. Pan Steiner totiž říkal - vzhledem ke své pošramocené reputaci kverulanta neuvěřitelně - docela uvěřitelné věci.

Hovořil o tom, jak se stávající zemědělská praxe stává odtržená od přírody. A tím vlastně přírodě škodí. A s tou poškozenou přírodou pak samo zemědělství nestojí za nic. Upozorňoval na to, že ryze produkční pohled na polnosti škodí všem. Že jít na všechno jen přes výnosy není dobré. Že základem je dobrá půda, a správný hospodář by se měl o ni starat. Že co si z ní - v podobě úrody - vezme, by jí pak nějak měl vrátit zpátky.

Že taková opečovávaná půda pak snáz ustojí sucho nebo velké deště, nebude dávat tolik prostoru škůdcům, bude lépe odolávat erozi a vůbec bude tak nějak úrodnější. Pan Steiner v roce 1924 hovořil o nezastupitelné úloze hmyzu a opylovačů. Vyzdvihoval, že úrodnost půdy, růst rostlin a péče o dobytek nejsou oddělené, ale naopak provázané množiny. Společné ekologické úkoly, chtělo by se říct.

Byla to, na svou dobu, zatraceně pokroková přednáška. Rudolf Steiner, který zatím selhal jako okultista, sociální reformátor, architekt, literární kritik, herec, skladatel, jasnovidec, spisovatel a esoterik, se s ní nevědomky zapsal do historie. Aniž by si toho nejspíš byl vědom, položil tím základy revolučně novému myšlenkovému hnutí.

Tomu, co dnes známe jako organické zemědělství. A co nás nijak nedráždí.

Jen si schválně ty jeho myšlenky porovnejte s tím, co se dnes píše a tvrdí na všech eko a bio diskuzních fórech. Vždyť je to jako „Steiner přes kopírák“.

Z jeho úst toho tenkrát zaznělo víc. Například kladl důraz na používání hnoje a kompostů, vymezoval se proti používání syntetických umělých hnojiv. Zamítal používání pesticidů a herbicidů, protože poškozovaly půdu a rostliny. Preferoval vysazování místních odrůd. Plevele nevnímal jako zlo, ale spíš jako signál, jímž k nám půda promlouvá. A jeho posluchači, včetně lidí znalých zemědělské praxe, mu dávali za pravdu. Hloupě to neznělo.

Proč se tedy o Rudolfu Steinerovi dnes neučíme jako o skutečném zakladateli udržitelného organického zemědělství? Inu, to by to nesměl být Rudolf Steiner.

Po té první veleúspěšné přednášce totiž následovaly další. A v nich se odvázal ještě o něco víc. V hrubých obrysech: tu zahradu, polnost nebo farmu chápal jako jeden ucelený organismus, v němž všechno je ovlivněno vším. A celé to kupředu pohání kosmická síla. To prosím nebyla žádná metafora nebo umělecká licence, pan Steiner to bral vážně a doslova.

Když se jej začali ptát, jak se to s tou kosmickou silou má, poměrně nazlobeně jim odvětil, že: „On tu není od toho, aby ji nějak dokazoval.“ Přičemž tedy nebránil komukoliv, aby jeho postuláty dál zkoumal. To znělo zvláštně. A Steiner v tom „zvláštním“ pokračoval dál.

Chvilku mluvil rozumně, o tom, že zvířata, plodiny i půda jsou součástí jednoho (eko)systému. Jenže pak zase odbočoval k tomu, že výsadba plodin, připouštění zvířat nebo přisypávání hnoje se musí dít přesně podle astrologického kalendáře, v souladu s tou kosmickou silou. Chvilku se docela normálně bavil o živinách a chemismu půdy, aby pak přidal něco o nefyzických bytostech a elementárních energiích.

Ústředním prvkem jeho navýsost praktických přednášek, to, co z jeho vyprávění o zemědělství činilo zemědělství biodynamické, pak bylo využívání devíti různých přípravků. Které označoval čísly 500, 501… až 508. A je možná dobře, že jejich existenci odhalil až na těch pokročilejších přednáškách, protože by jinak nejspíš na té hromadě hnoje vážně skončil.

Zkusíme to vzít postupně.

Třeba hned ta první „pětistovka“ je humusová směs, připravená nacpáním kravského hnoje do dutého rohu krávy, a jeho zahrabáním do země 40–60 centimetrů pod povrch. Ten humus napěchovaný v rohu máte do země zakopat na podzim, aby se během zimy rozložil. Na jaře jej pak můžete vykopat. Co s ním? To nám prozradí tzv. 501.

To je totiž ten na jaře vykopaný roh s rozloženým humusem, který opepříte křemenným práškem. A ten pak – ve směsi jedné polévkové lžíce křemenného prášku na 250 litrů vody – hodinu (opravdu, šedesát minut) rozmícháváte v kádi s vodou, než jej za zamračeného počasí nastříkáte na listy rostlin. Pokud tedy nenaberete litr téhle vody, abyste ji rozmíchali ve 40 – 60 litrech další vody.

Proč? No přece abyste udělali „pětsetdvojku“. I u té se hodně míchá. Po dobu jedné hodiny a kroužením v různých směrech každou druhou minutu. I to je ale možná lepší, než 503. Při ní jsou květy heřmánku nacpané do tenkých střev dobytka, zakopané na podzim do humusem bohaté půdy, a na jaře vytažené. U jiných přípravků budete potřebovat močový měchýř jelena lesního, nůši přesličky, rašeliny.

Chce to také být vybaveni znalostmi astrologickými. Třeba je vědět, kdy je Slunce v aspektu Kozoroha nebo Panny, abyste mohli ty preparáty aplikovat na plodovou či kořenovou zeleninu. Kuriózní totiž nebyla jen ta výroba přípravků, ale i jejich použití. Třeba 507., založená na vylouhovaném kozlíku lékařském, se měla aplikovat do hromady hnoje.

S tím, že do té hromady hnoje musíte vykopat 50 centimetrů hluboké díry – vzdálené na dva metry od sebe – a do každé máte vložit jednu čajovou lžičku té kozlíkové pětsetsedmičky.

A vy si, stejně jako ti zemědělci sedící v sále Schloss Koberwitz, nejspíš kladete otázku, k čemu to má být dobré.

Protože možná máte pocit, že jste při čtení nedávali pozor, nebo někdo otočil dvě stránky. Asi vám nejspíš uniká souvislost mezi hnojem zavlaženým kapkou naředěného kozlíku, zakopanými kravskými rohy, jeleními močovými měchýři a hodinovým mícháním vody v sudu.

Nu, ale právě tohle všechno je ten ryzí pan Rudolf Steiner a ten hlavní důvod, proč se o něm jako o zakladateli organického zemědělství neučíme.

Všechny ty roztodivné přípravky totiž byly aplikovány proto, aby se aktivovaly nehmatatelné a všudypřítomné kosmické síly. Aby se tím napotencovaly, posílily životní síly a energie vaší farmy. Ano, tohle odhalení byl asi ten moment, kdy i ti nejotrlejší zemědělci začali během přednášky opouštět sál. Biodynamické zemědělství byl (a pořád je), jeden velký humbuk.

Steiner tehdy nebyl úplně mimo sebe. V roce 1924 se v humánní medicíně pořád ještě držela teorie homeopatická. V níž nejrůznější preparáty získávají na síle svým ředěním. A to až do koncentrací, v nichž už často v roztoku nezbývá ani molekula původního substrátu. A jeho výroba biodynamických přípravků na tuhle strunu trochu brnká.

Zemědělci nicméně naslouchat hudbě sfér nechtěli. Přišli na přednášku z agronomie a nechtěli slyšet o magii a kosmických silách. Osm přednášek těchto blábolů jim nadobro stačilo. Devátá přednáška se nekonala, protože Steiner, snad vyčerpaný vysvětlováním, zemřel. Jeho myšlenky, poupravené závěry a postřehy z přednášek, ale žily a žijí dál. Chytily se jich nejrůznější existence, které je pak šířily dál do světa.

Může se to zdát prazvláštní, ale v Německu, Itálii i Polsku dnes podle zásad biodynamického zemědělství pár farem skutečně hospodaří. Nebo to aspoň tvrdí, věřit jim můžete a nemusíte. Certifikáty si vystavují vzájemně.

V konečném důsledku ale pan Rudolf Steiner prokázal organickému zemědělství dost medvědí službu. Ty rozumně znějící postřehy ze svých počátečních přednášek totiž docela zprofanoval.

Ještě dlouhá léta každý, kdo začal v souvislosti se zemědělstvím mluvit o půdní ekologii nebo škodlivosti pesticidů, byl hned podezřelý z toho, že začne míchat bylinky v jelením močovém měchýři nebo plnit kravské rohy humusem.

Biodynamické zemědělství začalo slibně, ale skončilo jako opravdu nestravitelný esoterický blábol.

Zdroj: Skeptoid.com, Wikipedia.com, JSRP.com