Štírek domácí (Zdroj: Shutterstock) Zobrazit fotky zobrazit 6 fotek

Kolega našel doma štírka a natočil krátké video. Poznamenal přitom, že štírci jsou užiteční, živí se kromě jiného hmyzu roztoči a například chrání včely před kleštíkem včelím. Štírek je v ČR velmi častý zástupce řádu pavoukovců, kteří jsou sice štírům trochu podobní, ale společného s nimi nemají zhola nic. Podoba je patrná pouze ve dvou makadlech zakončených klepítky, na jejichž koncovém článku ústí jedová žláza. Klepítka štírek používá k lovu kořisti, mezi ni však patří roztoči včetně kleštíka včelího, chvostoskokové, pisivky, larvy hmyzu a jiní titěrní živočichové. Je sice štírek jedem ochromí, ale nás nemůže. Je příliš malý, jedu má příliš málo a bariéru lidské pokožky by nepřekonal. A proč by to také dělal, od toho na světě není.

Štírek domácí (Chelifer cancroides), jinak též štírek obecný, patří do čeledi Cheliferidae (štírkovití). U nás je velmi hojný a celkem můžeme narazit až na několik desítek druhů štírků. Pro člověka jsou vlastně všichni zcela neškodní a jelikož jsou dokonce užiteční, protože nám doma likvidují hmyz, se kterým bydlet nechceme, měli bychom se k nim chovat jako k pavoukům. Nechat je žít. A třeba nepříjemného škůdce včelstev kleštíka včelího dovede hodně zredukovat, i když úplně nezničí jeho populaci. A právě včely štírky ve svých úlech dobře snášejí, uklízejí jim tam, dělají pořádek.

Velikost štírka domácího (Zdroj: Shutterstock)
Velikost štírka domácího (Zdroj: Shutterstock)

Štírek domácí sice připomíná štíry svými makadly zakončenými klepítky, nemá však zúžený konec zadečku zakončený bodcem s jedovou žlázou. Tělo štírka je dlouhé 2,5 až 5 mm, jedové žlázy má na koncových článcích klepítek a v jednom článku čelistí. Tvar těla štírka je hruškovitý, vepředu je tělo užší, hlavohruď má barvu tmavě hnědou až červenohnědou, zadeček je článkovaný, světle hnědošedý až hnědočervený a zploštělý. Zadeček nasedá na hlavohruď celou svou šířkou, nohy má štírek žlutohnědé až červenohnědé a hbitě se s jejich pomocí pohybuje všemi směry. Na hlavohrudi má štírek zřetelné oči a dýchá vzdušnicemi. Chelicery štírka jsou nenápadné, i ony jsou zakončené drobnými klepítky a vyúsťují na nich snovací žlázy.

Štírek domácí (Zdroj: Shutterstock)
Štírek domácí (Zdroj: Shutterstock)

Štírek domácí je kosmopolitním druhem. Rozšířen je po celé Evropě včetně našeho území. V přírodě žije pod kůrou stromů, v listové hrabance, mechu, ptačích hnízdech apod. Často ale štírka potkáme také v lidských obydlích a jejich okolí, hlavně ve skříních a různých škvírách a puklinách. Oblíbil se též již zmíněné včelíny, velmi rád se vyskytuje ve stodolách a kolnách. Spolu se štírkem knihovým najdeme štírka domácího běžně i v knihovnách a archivech.

Štírek domácí likviduje roztoče v textiliích (Zdroj: Shutterstock)
Štírek domácí likviduje roztoče v textiliích (Zdroj: Shutterstock)

Při rozmnožování odkládá sameček štírka stopkatý spermatofor, na který navádí samičku pomocí klepítek, kterými se navzájem přidržují. Samička spermatofor zasouvá do svého pohlavního otvoru a nasaje jeho obsah. Po nějaké době se na zadečku samičky vytvoří malý váček s vajíčky a dokonce nosí i později počáteční stadia štírků přisátá ke svému pohlavnímu otvoru. Z něj totiž vylučuje sekret, kterým se nymfy živí. Osamostatňují se až starší nymfy. Noví jedinci žijí 1 až 3 roky a zimu přečkávají v malých uzavřených zápředcích. Zajímavé je, že štírek dovede překonávat přichycený na ptácích a obratlovcích velké vzdálenosti.

A když už štírci, jak je to u nás se štíry? Jediný u nás kdysi zřejmě původní druh, štír kýlnatý (Euscorpius tergestinus), je vlastně nezvěstný. Naposled byl spatřen u Slapské přehrady, od roku 1988 však nikdo nikde na našem území nenalezl jediný exemplář. Někdejší lokalita výskytu štíra kýlnatého totiž byla zničena a zmizela dokonce většina zde se vyskytujících vzácných živočichů. I kdyby však byl štír kýlnatý nalezen, žádný z druhů rodu Euscorpius není nebezpečný jak pro člověka, tak pro většinu ostatních obratlovců.

Euscorpius tergestinus je v ČR dlouho nezvěstný (Zdroj: Shutterstock)
Euscorpius tergestinus je v ČR dlouho nezvěstný (Zdroj: Shutterstock)
Euscorpius italicus, jeho výskyt se předpokládá na jihu Moravy, ale potvrzen nebyl (Zdroj: Shutterstock)
Euscorpius italicus, jeho výskyt se předpokládá na jihu Moravy, ale potvrzen nebyl (Zdroj: Shutterstock)

Může se ale stát, že narazíte na zavlečeného štíra, který utekl chovateli, nebo byl úmyslně vypuštěn. Chovatelé se dokonce pokoušejí o reintrodukci vzácného a u nás již dlouho nezvěstného štíra kýlnatého romnožováním a odchovem v zajetí. Jako invazní druh štíra je u nás považován Euscorpius italicus, ale jeho stálý výskyt nebyl dosud potvrzen, i když je předpokládán, především na teplém jihu Moravy.

Zdroj: Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz