Zatímco řada klientů architektonických ateliérů touží dobrat se bydlení „na klíč“ s co nejmenší námahou, mladý pár z Tasmánie na to šel jinak. Neměli praktické zkušenosti se stavbou, a tak si ochotně nechali poradit od profesionálů. Jinak si ale svůj společný dům snů postavili vlastníma rukama.
Samota u lesa po tasmánsku
Jednoduše koncipovaný rodinný dům, který ale umí být v detailech velmi chytrý – protože se na jeho vývoji i stavbě od začátku do konce podíleli sami majitelé. Mladý pár s dvěma malými dětmi a velkým psem, který se nebál práce a toužil po bydlení otevřeném do přírody. Té nabízí tasmánské údolí Tamar vrchovatě: krajina zbrázděná skalními výchozy, porostlá slanomilnými travinami a háji věkovitých eukalyptů a cypřišů, výhledy na moře a oblázkové pláže bez turistů. Zdejší obdoba samoty u lesa neměla scenérii narušovat přílišnou osobitostí, a proto se halí do nenápadně šedého pláště kovové fasády. Tedy většinou.
)
)
)
)
Stromy? Ty jsou součástí stavby
Dům s trochu nadneseným názvem Darkwood Residence je v podstatě dřevostavbou s betonovým základem, z něhož vyrůstá nosná rámová konstrukce. Je usazen do dvou úrovní kopírujících terén. Fasáda je v neexponovaných úsecích ze dřeva, jinak využívá hliníkové opláštění – zdejší počasí umí nepřipravené potrápit, takže se zvýšená odolnost počítá. „Hliník je lehký, vytváří robustní dojem, je nenáročný na údržbu a nákladově efektivní,“ vypočítává klady Matt, který obydlí podle návrhu architektů stavěl se svou ženou Eloise.
Ta si zase zakládá na tom, že dům vyrostl ze dřeva vytěženého na pozemku. „Není to jen demonstrace udržitelnosti. Líbí se nám, že stromy vlastně neopustily místo, kde rostly,“ říká. Přírodní materiály z lokality se prolínají celým interiérem; v kusech nábytku i v podlaze zůstává mnoho z původního místa, přesně jak se stavělo dřív. Není to vždy ukázka nejdokonalejší truhlařiny, ale to obyvatelům nevadí. Dům je rozlohou malý, ale široce otevřený do okolí – vnější prostor mu kompenzuje skromnější rozlohu a mládí si nežádá tolik pohodlí.
)
)
Energie i vytápění těží přímo z místa
Bydlení v relativně izolované lokalitě je dnes snazší díky moderním technologiím: střešní solární panely (podmínky pro fotovoltaiku jsou tu lichotivé), kvalitní izolace snižující nároky na vytápění a teplovodní podlahové topení. Doplňkovým zdrojem tepla pro chladná období je betonový krb zastavěný do stěnového bloku a kotel na dřevo. Dřeva je všude okolo dost a každý příliv připlaví na pobřeží další várku, takže o palivo se mladí starat nemusí. Obslužné prvky jsou minimalistické, kuchyně si nezadá s městskými apartmány – dobré jídlo mají rádi všichni obyvatelé „rezidence“.
)
)
Pozice domu i místností je podřízena výhledům. Ložnice, obývací pokoj a jídelna nabízejí rozhled dvěma směry: na severovýchod k moři a na jihovýchod k řece. Jinak se stavba snaží kopírovat terén a nevyčnívat – větry od moře umějí být nepříjemné a tehdy je lepší přesunout se na terasu na odvrácené straně, částečně krytou přesahem střechy. A když se k větru přidá zima? Dům má bezrámová rohová okna s vnořeným posezením, odkud mohou obyvatelé obdivovat krajinu v pohodlí.
Dům odráží aktuální nároky mladého páru, ale nese v sobě potenciál pro další rozšíření. A dům, který může růst s vámi, je splněný sen.
Materiály: Cumulus Studio
Foto: Anjie Blair
)
)
