Má na podzim smysl používat v zahradách chemii, tedy chemické postřiky? Poznatky odborníků naznačují, že je to plýtvání penězi, nejen zbytečné zamořování půdy, přírody a podzemních vod. Různé prodávané přípravky totiž účinkují (nebo naopak neúčinkují) při různých teplotách. A vesměs jsou problematické teploty příliš nízké.
Farmáři z Beskyd si postavili krásnou a jednoduchou obytnou glampingovou stodolu. Tedy vlastně chatičku ve stylu dřevěných stodol. V turistické sezóně slouží k rekreaci a mimo ni k zemědělským účelům při péči o farmu. Svým umístěním a vzhledem se vymyká běžným stavbám podobného typu. A vymyká se i tím, že byla postavena svépomocí, pouze s podporou přátel, dokonce z materiálů takzvaně z druhé ruky.
Kromě toho, že nějaká ta hromádka listí se bude v zahradě přes zimu hodit jako útočiště živočichům, jde o zajímavý mulčovací materiál, tepelný izolant a také budoucí hnojivo, pokud necháme listí rozložit na takzvanou listovku, nebo je jednoduše budeme přidávat do běžného kompostu. Rozhodně se nevyplatí listí spalovat, nebo vyvážet ze zahrady. Tento materiál máme zdarma a může nám posloužit stejně, jako slouží v přírodě. Příroda listí nehrabe.
Netkaná textilie, mulčovací fólie, geotextilie, respektive zbytečný černý hadr v zahradě, ze kterého se ve finále uvolňují i všudypřítomné mikroplasty. Mor, který před zhruba dvaceti lety dobyl naše veřejná prostranství i zahrady a dnes se ukazuje, že vlastně po všech stránkách jenom škodí. Proč?
Že se velká věda dá dělat jenom s diplomem, bílým pláštěm a hodně tlustými brýlemi? Kdepak. Pomáhat se solidním výzkumem můžete, aniž byste se kvůli museli zavírat do laboratoře. Třeba tím, že na občanské (a občasné) bázi budete sbírat potřebná data. Že to zní pracně? Kdepak! Právě teď se třeba můžete zapojit do sběru informací o výskytu vrtule ořechové.
Experimentující zahradník z královéhradeckého kraje představil dle svých slov “totální pecku“, kterou dosud neviděl, neokoukal, a o které tvrdí, že jde o jeho vynález. Je to sice kopřivová jícha, kterou samozřejmě nevymyslel, jenže tvrdí, že ji upgradoval do takového stavu, že nesmrdí. Tvrdí o ní také, že jde o “TURBOJÍCHU“, respektive “HULK JÍCHU BEZ SMRADU“. Soudí tak podle zelené barvy tekutiny a absence charakteristického zápachu, přitom však vynikajících účinků na blaho rostlinstva. Jde jen o šíleného milovníka superhrdinských filmů kříženého se zahrádkářem mičurinského typu, nebo na jeho náhodném objevu opravdu něco je?
Společnost AKIRE® byla založena v roce 2017 s vizí přinést nové technologie v oblasti úspor energií. Od vzniku společnosti je vývoj zaměřený na zařízení, které bude majiteli šetřit náklady, bude pracovat s vysokou účinností a svým provozem nebude nijak zatěžovat uživatele. Každá úspora energie přináší také ve svém důsledku ochranu ovzduší. Musíme konstatovat, že náš záměr se podařilo zrealizovat a jsme průkopníky v oboru získávání tepla z odpadních vod unifikovaným zařízením.
Nejmenší problém mohou pro zahrady představovat přívalové deště, pokud voda pouze spadne na plochu vaší zahrady, nebo rychle steče z nejbližší okolní nekontaminované přírody. Povodeň s nánosy toxického bahna v zahradě je však problémem vážným. Navíc toho po ní v zahradě často mnoho nezůstane a z těch rostlin, co zbydou, je třeba mnohé zničit dodatečně. V každém případě dovede napáchat velké škody jak přívalový déšť, tak povodeň. Jak sanovat postiženou zahradu?
Recyklace stavebního odpadu je slibný koncept, ale má své mouchy. Snižuje totiž hodnotu zpracovávaného materiálu. Pomalá a pečlivá dekonstrukce by byla lepší, pomohla by zachránit hodnotu užitého materiálu. Jenže to by znamenalo i zřízení databáze užitého materiálu.
Ušlechtilé plísně tolerujeme možná u sýrů a salámů, ale konzumace zeleniny napadené houbami? Nebo obilovin? To už je pro nás trochu moc. Mexičané by s námi ale nesouhlasili. Už po staletí si pochutnávají na Huitlacoche. Nazývají ji černým zlatem, aztéckým kaviárem. I když ve skutečnosti jedí kukuřici napadenou snětí.
Když se před 74 lety tehdejší politici rozhodli zakroutit krkem americkému broukovi, byla mandelinka bramborová skutečně škůdcem pocházejícím z Ameriky. Škůdcem, který se právě v Evropě rozmnožil po druhé světové válce a nevzal samozřejmě útokem nic jiného než bramborová pole. Tu plodinu, s jakou se do Evropy dostal. Ovšem českoslovenští komunisté pochopili někdy v létě 1950, že mandelinka bramborová je především příležitost! A rozběhla se kampaň proti americkému brouku. Kampaň nelítostná.
Zapomeňte na pivní pasti, indické běžce, otravné jedové návnady, hlístice a jiné způsoby hubení nenáviděných slimáků. Modranka karpatská je úplně jiná liga než úporný plzák španělský, likvidátor všehomíra našich zahrad. Možná se nad tímto plžem ustrnete pro krásnou sytě modrou barvu, určitě by vás však nemělo nechat chladnými, že je vzácný, užitečný a chráněný. Ostatně na našem území žije téměř výlučně na severu Moravy a důsledně se vyhýbá lidské společnosti.
Když si vyjdete do přírody, třeba i jen do městského parku, a dáte si dobrý pozor na vyšší travní porost, je možné, že se vás klíště nechytne. Co ale mají dělat chudáci domácí zvířata? Pes zaručeně vymete i ten nejzazší kout a křoví, o kočkách nemluvě, ty se při svých potulkách neptají vůbec nikoho. Prostě místa, kterým se vy sami, třeba právě kvůli riziku klíšťat, vyhnete, přitahují naše domácí mazlíčky doslova jako magnet. Navíc na klíšťata běžně narazí i v zahradách. Co ale s klíštětem, když se už zakousne a začne ze zvířete sát? A existuje funkční prevence?
Podle výzkumu a analýz dat posbíraných českými vědci se klíšťata vyskytují častěji v městských parcích než ve volné přírodě, například v lesích. Jsou přitom mnohem více infikovaná, dokonce až každé čtvrté je schopné přenášet na člověka lymeskou borreliózu a 44 % zkoumaných klíšťat bylo infikováno některou z nebezpečných bakterií.
Natolik brzký nástup jara, k jakému došlo letos, zde ještě nebyl. Tedy od doby, kdy jsou data pravidelně zaznamenávána. Stačí jen vykouknout na zahradu, vystrčit nos do přírody, aspoň na chvíli. Někoho to děsí, jiní jásají, někdo je optimistický, jiný varuje. Například na jihu Moravy ohlásili vykvetení meruněk již 11. března, tedy před týdnem. A to je nejdříve od doby, kdy byl tento údaj zaznamenáván, čili od roku 1961. Nejdříve za posledních 63 let. Kdyby však jen to.
„My, čeští zahrádkáři, jsme “kabrňáci“, zkušenosti nabíráme od předešlých generací a sebe samých navzájem. Také samozřejmě sami, postupně, po celý svůj život. Navíc stále studujeme. A nějaký ten škůdce rostlin či choroba nás jen tak nezaskočí,“ pronesl by zajisté na pravidelné schůzi kdejaký předseda místního zahrádkářského svazu. A pokračoval by výčtem aktuálně hrozících rostlinných patogenů. Jenže svět a doba se mění a objevují se jak invazní druhy škůdců, tak choroby, s jakými jsme se dosud nesetkali. Pomoc však máme stále po ruce. A zdarma.
Dnes po ránu, tedy na konci února, mě probudil komár. Jako by to nestačilo od jara do podzimu, říkám si, a oženu se v polospánku rukou. Netrefil! Uvařím si kávu, sednu k počítači a on si klidně bzučí dál a nalétává na mne, najednou ho vidím prolétat okolo monitoru. Plesk. Trefa! Důkaz ukončení komářího života je na monitoru patrný. Musím skvrnu vyčistit. Bzzz. Je tu další. Co se to děje?
14. února letošního roku přijali v EU postoj k pravidlům, podle nichž budou firmy ověřovat svá environmentální tvrzení. Tedy především ta tvrzení, která jsou součástí firemního marketingu. Již loni v březnu přitom Evropská komise předložila návrh směrnice o zelených tvrzeních, jehož cílem má být eliminace obchodních praktik, které užívají zavádějící environmentální výroky. Na prvním místě má být ochrana spotřebitele.
Útlocitní čeští pejskaři a ochránci zvířat mohou “bouchnout šampaňské“, Jižní Korea právě zakázala chov psů na maso a konzumaci psího masa. Jenže je to jen vítězství Pyrrhy, tedy správně Pyrrhovo vítězství, jak zaznělo v cimrmanovském filmu Nejistá sezóna. V Evropě totiž dosud holdují konzumaci psího masa ve dvou švýcarských kantonech a v Asii pak psi nemají dosud vůbec na růžích ustláno. Spíše na oleji. A pozor, také u nás. Zabít si totiž doma svého psa a sníst není vysloveně zakázáno. I když, kdo by to dělal, že...
Papírová brčka nejsou pro životní prostředí zrovna výhra. Co se stane, když si kladete nesprávné otázky? Doberete se odpovědí, které vás k řešení problému nakonec moc nepřiblíží. Na příkladu pro životní prostředí závadných plastových brček to je dobře vidět. Nahradila je totiž brčka papírová, která zrovna smysluplnou odpovědí nejsou.